Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Sličná strašidla v podobě nejrůznějších Percht a Bílých paní mají u nás předlouhou tradici. Vždyť hodná Bílá paní mohla nasytit chudé lidi a ztrestat naduté pány či dráby. V polovině šedesátých let se k těmto legendám vrátil spisovatel Karel Michal ve sbírce Bubáci pro všední den. Bílá paní – Perchta z Borštejna – v jeho pojetí pokračovala ve svém bohulibém poslání i v době socialismu. Perchta musela suplovat arogantní netečnost těch, kdož měli pečovat o blaho lidu a zatím pečovali jen o své vyhřáté pelíšky. Její trestuhodná aktivita vzbudila pozornost orgánů všech stupňů a byla velmi, velmi nežádoucí. Stejně nežádoucím se posléze stal i film, natočený podle této povídky režisérem Zdeňkem Podskalským v roce 1965. Aby snímek neprovokoval k nepříjemným otázkám, odpočíval přes dvacet let v trezoru. V satirické – tak trochu duchařské – komedii se setkáte s Jiřinou Bohdalovou, Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským, Irenou Kačírkovou a Rudolfem Hrušínským. (Česká televize)

(více)

Recenze (310)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Soudruhu já to vidím po našem. Abstraktní něco je, když to neni. No, a je bílá paní? Není. No tak no..! '' Skvělé zrcadlo své doby. Holt doba těsně před okupací přála otevřenějšímu myšlení a kritice socialistického řízení země, měst, obcí, které se dostávalo i na filmové plátno. Marně vzpomínám ve které naší komedii jsem viděl tak tepat do režimu jako zde. Přitom naprosto inteligentní formou. Většina dialogů je naprosto dokonalá a nezbývá než zopakovat zde psané. Zajímavé je ale i to jak se funkcionáři jenom kecáním vždy z problémů dokázali dostat. Jak pravdivé. Vrcholem absurdit byla scénka s vedoucím party dělníků, který fakturoval vybudování vodovodu, který nestavěl i jeho bourání, ač byl staré Blažkové ponechán. O scéně se vstupem do vody ani nemluvě... Hrušínský, Kopecký, Bek i Brodský byli úžasní, já jsem ale umíral i z Vosky, zejména ve chvíli kdy si pěkně po psychiatricku v posteli na zámku vysvětluje přítomnost Bohdalky u sebe v pokoji ! :-)) . U mne je to na 4 hasáky. * * * * ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Hele, Bílá paní! Váš občanský průkaz! To vypadá na rejdy Vatikánu a imperialistických rozvědek! V kontextu doby rozhodně plný počet, jelikož s nadhledem a humorem je popsáno to, co v tragické rovině předvedly filmy Ucho, Smuteční slavnost nebo Všichni dobří rodáci. A poněvadž těch blbů nahoře máme stále dost, tak tenhle film vůbec nestárne. Všichni ti rudí, dnes modří, se vysmívají pravdě stále a myslí, že nad ní zvítězí. Jak bláhové a pošetilé....Jinak si dovolím polemizovat s názorem, že jde o roztomilou protikomunistickou blbůstku. Nejde, páč jinak by a) neskončila v trezoru, b) nehodila by se tak neskutečně na dnešní dobu. Závěrem snad dodat, že dnešní scénáristé, režiséři i herci by se mohli na tomto filmu učit, alespoň by neplodili ty současné příšernosti. ()

Reklama

petaspur 

všechny recenze uživatele

Bílá paní komonická, patrně neznalá moderních vědeckých poznatků, vystupuje v Komonicích z obrazu a páchá dobro pro blaho místních občanů. Zatímco se předseda s tajemníkem MNV snaží Bílou paní zapojit do budování socialismu, tak ministerská komise se snaží na celou věc podívat z širšího úhlu pohledu a popírat nepopíratelné. Zábavný je psychiatr MUDr. Bouchal se svou autodiagnózou, při níž hodnotí rozhovor s falešnou Bílou paní slovy "Snová halucinace navozená prostředím a rozhovorem před spánkem s neobvykle konkrétním sluchovým vjemem", výtečný kádrovák Kudrna, který hodnotí vcucnutí Dr. Tomečka do obrazu větou:"Soudruhu doktore, zanechte nemístných skopičin!", ale nezapomenutelné hlášky vypouštějí z dutiny ústní prakticky všichni. Tento snímek ještě přinesl řadu plamenných hesel: "S fortelem na silážní jámy! Vždy suché boty pro stavbaře! Dobrý odchov - zdravé tele!" a vědomí, že překroutit se dá opravdu cokoli. ()

Historik 

všechny recenze uživatele

Nejostřejší protirežimní satira, jaká u nás byla natočena. Je s podivem, že film mohl být promítán už v roce 1965. Výborná legrace, ovšem obávám se, že hlavně pro ty, co režim zažili. Těm mladším může být řada scén už nepochopitelná. Musím zmínit i perfektní herecké obsazení a výkony Rudolfa Hrušínského, Miloše Kopeckého a Vlastimila Brodského. Jakož i dalších. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! ()

Galerie (16)

Zajímavosti (7)

  • Je to jeden z tzv. trezorových filmů. Promítal se do roku 1970, kdy byl zakázán. V obnovené premiéře zazářil v roce 1989. (sator)
  • Katelán (Vlastimil Brodský) si bere v 16. minutě filmu při noční procházce zámkem halapartnu s plnou čepelí, o chvíli později drží ale v ruce halapartnu s čepelí proděravělou vzorem. (rakovnik)
  • Pieseň “Na hradě Okoři", ktorá odznela vo filme, bola nápadom jedného komparzistu a režisér Zdeněk Podskalský st. mu zaň vyplatil honorár 400 korún. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama