Annie Leibovitz: Život objektivem

Obyčejný dokument o neobyčejné fotografce. Největší hodnotou tohoto snímku jsou bezpochyby fotografie Annie Liebovitz, jinak dokument působí jako narychlo spíchnutá záležitost. Na druhou stranu jsou zde zmíněny všechny její slavné portréty a také jsou k vidění i reportážní fotografie, které se mi osobně líbí ještě více. Také je patrné, že Annie ty nejsilnější díla už nafotila. Fotky Kirsten Dunst či Kiery Knightley už nedosahují takové silné autenticity ani výpovědi jako skvělé fotky například Rolling Stones, Meryl Streep či Raye Charelse. (27.10.2009)

Annie Leibovitz byla pro mě vždycky jen jméno pod/nad občas fascinující a občas až brakovou fotografií, která však vždy ukazovala nejen její talent, ale také výjimečnou osobnost. Pohled vlastní sestry z pozice režisérky na svou slavnou sestru fotografku nemá žádné naivní sympatie, ale dostatečně dodává jménu, s kterým jsem se setkával tvář a lidskost. Přes špatná, horší i ty lepší období se režisérka směle dostává ke všemu důležitému i zajímavému a nabízí divákovi nejen samotnou Annie a její pocity následované pocity jejích "objektů", ale také osobní cestě a skutečnému smyslu jejího života. Délkou je dokument s délkou 79 minut přesně na hraně a každá minuta na víc už by byla spíše na škodu, což asi autorka moc dobře věděla. Jinak chvílemi už ten obdiv k Annie od světoznámých celebrit byl až na škodu... (30.09.2009)

Fotografie Annie Leibovitz jsou jedním slovem krásné, ať už se jejich autorka přes objektiv dívá na fantaskní výjevy obklopující největší hollywoodské hvězdy (a vzniklé díky práci celých týmů spolupracovníků z Vanity Fair nebo Vogue) nebo do tváře vrásčité staré ženy. Můžete Annie vidět v jejích věčných pohorách, jak pochoduje po poli a diriguje celé zástupy lidí ve jménu dobré fotky na obálku, ale ve chvílích, kdy popisuje, na jaký papír fotila tělo zesnulé Susan, s níž sdílela život a vychovávala tři děti, a na kratičký okamžik jí přemůže dojetí nad její ztrátou, tehdy uvidíte pravou tvář Annie Leibovitz, která z ní tu skvělou fotografku udělala. (08.09.2009)

Už v pátý minutě tady toho dokumentu půjdete z Annie Leibovitz na prdel ! Já si myslím, že až tenhle dokument skončí, že budete celkem spokojený parchanti. Fotografická branže je narvaná naivníma kreténama, co si myslej, že budou s věkem zrát jako víno. Jenže víno se změní na vocet a pokud si myslíš, že jsou lepší portétový fotografové než Annie, tak nejsou. (22.05.2009)

Možná by se to mělo jmenovat spíš Óda na Annie. Je sice vynikající fotografka, a některé její fotografie jsou tak výrazné, že jsou nezapomenutelné, dokument však její práci i život představí jen velmi zběžně a spíš ji nekriticky oslavuje. A to tak, že občas připomíná spíš soubor typicky hollywoodských zdravic než dokument. Ani ona sama nedostane příliš prostoru vyjádřit se k některým klíčovým forografiím nebo životním mezníkům. Navíc film příliš pospíchá a sotva se rozpovídá na zajímavé téma, už ho vytlačí nějaká další celebrita se svou oslavnou ódou. Fotografie se míhají, bez vysvětlení či uvedení do souvislostí, takže spíš jen navnadí k tomu, aby si člověk našel nějakou jej knihu a tam si v klidu fotografie prohlédl a pochopil je. Nicméně, Annie je taková osobnost a její fotky, zejména ty černobílé, tak silné, že to prostě na třech hvězdách udrží. (13.10.2014)