Hlídač č. 47

Psát o skvělém herectví Karla Rodena je stejně zbytečné, jako snažit se přelít vodu z kbelíku do kbelíku cedníkem. S Rodenem mnohé filmy vstávají i padají, jiným zase dodá šmrnc a některé povznese až k výšinám. Tenhle film je jen lehký nadprůměr, a to ještě jen právě díky Rodenovi - originál jsem neviděl, ovšem tohle Renčovo podání mě neoslovilo. Ale Karel, Karel je opět lahůdkový... (24.07.2010)

Neviděl jsem původní verzi z 30. let, ani tu americkou od Huga Haase z roku 1951, takže zatím nemůžu srovnávat, ale Renčův Hlídač se mi líbil. Zasněžená krušnohorská krajina, atmosféra dvacátých let, slušný příběh, hudba, kamera a přesvědčivé herecké výkony jsou zdejší hlavní doménou. A nehrát postavu Ferdy tak zženštilý a slizký herec, byl bych spokojen maximálně. Vyzdvihl bych především krásnou Lucii Siposovou, maniakálního Vladimíra Dlouhého a samozřejmě jedinečného Karla Rodena. Ten ztvárnil válečného veterána Doušu tak přesvědčivě, že jsem mu postupem času uvěřil i to kulhání. Po většinu filmu jsem s ním soucítil a právě jeho postava vše táhne kupředu. Filip Renč se prostě přesvědčil, jak je důležité míti Rodena. (30.01.2015)

Filip Renč je jedním z mála režisérů, kteří se snaží vybočovat ze stagnující kinematografie národa českého. Uznání však dojde jen málo kdy, což je obrovská škoda... (Ne)remake sedmdesát jedna let starého "Hlídače č. 47" se může pyšnit dobrými herci (především Roden a Dlouhý), skvělou hudbou a zajímavě stísněnou atmosférou, za kterou může především padající sníh. Co mi však vadilo, byly až příliš časté flashbacky, které přicházely v krajně nevhodnou dobu a nejednou tak narušily slibně se vyvíjející scénu (viz. závěrečné vypořádání mezi Rodenem a Jiráčkem)... Kdyby se film odehrával alespoň v polovičním tempu jako závěrečná půlhodina, tetelila bych se blahem. On však jede sotva v pětinovém, takže v tuto chvíli váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Na druhou stranu je to pořád X-krát lepší než (mega)nepovedené (přesto vizuálně dobré) "Na vlastní nebezpečí".:-( (12.09.2010)

Pozor na spoilery. Nejprve jsem chtěl dát filmu o hodně víc, ale ten konec to teda zazdil. No ono se to sralo dřív, jen světlejší moment nastal ve chvíli, kdy Douša šibalsky předstíral hluchotu dál. Bohužel, časté návraty v Doušově hlavě do minulosti, které mnohdy neříkaly nic a tudíž pro mě naprosto zbytečné srážely taktéž dojem z filmu. Na konci jsem čekal parádní pomstu a né nějakou plácanou na holou. To mě teda naštvalo nejvíc, že ani zabásnutí toho fracka to nedokázalo zachránit. Není se čemu divit, když už font písma byl poněkud amatérský. (14.04.2013)

„Hlupáku. Bojovat. POŘÁD jenom bojovat.“ Karel Roden je jeden z najlepších žijúcich českých hercov. Stačí mu stáť v zábere a je skvelý. Vôbec sa nečudujem, že padol do oka zahraničným, skúseným filmárom (Guillermo del Toro). Herci ako on ani nemusia hrať a už hrajú a zároveň sa sami režírujú, čo tiež nie je pre režisérov zlé. Filip Renč má na konte REQUIEM ZA BÁBIKU i mojich obľúbených REBELOV. Režíroval bohužiaľ aj čudné NA VLASTNÉ DOBRODRUŽSTVO, ktorému je nanešťastie HLÍDAČ Č. 47 dosť podobný. Rodenovi pasívne postavy nepristanú (čo ale nič nemení na tom, že Josef Douša bude asi vnímaný ako jedna z jeho najlepších postáv), Siposová je pred kamerou afektovaná a Jiráček, no, ťažko povedať, negatívne postavy asi nemajú ohromovať sympatickosťou, ale toto už bolo moc. Je tu toho priveľa, od nevery po lásku, cez sexom posadnutého farára cez vojnu, od ja neviem čoho, po ja neviem čo. Nebyť Rodena, snáď ešte lepšieho (!) Vladimíra Dlouhého, zimnej výpravy a hŕstky scénok („zdravotná komisia“), bola by to slabota. 50 % (27.05.2011)