Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (597)

boshke 

všechny recenze uživatele

Nemůžu se ubránit dojmu, že s tak dobrou předlohou šlo naložit výrazně lépe. Nejvíce mne iritovala ta přílišná polopatičnost na každém kroku, zejména když Douša zjistí, že ohluchl. Nestačí pouze záběr na mluvícího Ferdu, kdy Douša neslyší vůbec nic. Pro ty natvrdlejší Roden několikrát zoufale zakřičí "nic neslyším" a zběsile tluče kovovou tyčí o kolej. A pro úplné vylízance ještě jeden záběr na (ne)mluvící Aničku a pár posledních "nic neslyším". A takto je to, díky Bohu že alespoň v menší míře, po celý film. Filmu dominují Roden s Dlouhým (ve své typické roli intrikána na pozadí), krásné scenérie a příjemný klavír, který se však časem stane otravným, neb se neustále opakuje v jednom či dvou motivech. Suma sumárum - škoda, že Hlídače takhle zfušovali, mohlo to být mnohem lepší... 70% ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Režisérský vrchol Filipa Renče, který asi nejspíš nepřekoná, se jmenuje Roden. Perfektní bojové scény, ze začátku dobrý scénář. Film plný všedních starostí, které nazýváme osudem. Válečný veterán, který si z války odnesl víc než jen tělesná omezení a zranění, zahajuje svou další bitvu. Bitvu s vlastním životem. Film plný intrik, zrady, ženské nenasytnosti a přetvářky před Bohem. Výborný zvuk, ovšem přehnaně emotivní hudba. A režie je prostě čistá renčovina. ()

Reklama

mzss1 

všechny recenze uživatele

Film shlédnut v kině. Nečekal jsem od tohoto filmu celkem nic a dostal jsem opravdu hodně. Skvělý příběh, dost dobrých scén, herecký výkon skvělého Karla Rodena a i dalších herců třeba Vladimír Dlouhý docela potěšil v menší roli. Nejvíc mě zaujal charakter hlavní postavy a celkově je film velmi dobré psychologické drama. Jediné co vytknu je závěr, který mohl být lepší, ale nevadí. Film celkově hodnotím na zasloužencýh 90% = ***** ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Výborně natočené drama jednoho válečného vysloužilce v bravurním podání Karla Rodena. Bohužel, podobně kvalitních herců tu není o moc víc. Kromě výborného Vladimíra Dlouhého mu nikdo nesahá ani po ramena. Škoda. Dobré mladé herce i herečky u nás máme. Za pozornost stojí i hudba, která se z minimalistického doprovodu dokáže v dramatických pasážích až nečekaně rozburácet. Napoprvé za tři, ale je to spíš tři a půl. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Klady: Roden, příběh a krásná šoustačka v márnici. Snad ještě Dlouhý, ale jeho talentu je na tak hloupě černobílou postavu (pokrytecký vilný kostelník) škoda. Celkově zklamání. Hezky se na to dívá, ale na to, že má jít o psychologické drama, je to celé hrozně plytké, postavy jsou nepřesvědčivé. Pouze můžeme tušit zajímavost, sílu a hloubku knižní předlohy (kterou neznám, takže netuším). Třeba u klíčové postavy hrobníka by mě zajímalo, jestli je to takový ubožáček a dement už v knize nebo až tady ve filmu (a jestli ho takového chce režisér mít, nebo ho jen já tak vidím). Pokud jde o Hlídačovu ženu, tak vůbec netušíme, kde se berou zvraty jejích postojů a chování. Jistě, je to postupující frustrace ze soužití s psychicky narušeným Hlídačem, ale o jejím vnitřním vývoji nevíme nic - vždycky se z ničeho nic změní ve svůj opak (neřekl bych ovšem, že na vině je její představitelka). Pouze dva silné momenty (krom už zmíněné scény v márnici): Když se Hlídačovi náhle vrátí sluch a v závěru, když ho navštíví jeho "Osud" - ale tato scéna je tady úplně přebytečná, proto paradoxně jen podtrhuje plytkost celého filmu. Dává však tušit, že knižní předloha možná stojí za to a asi si zasloužila kvalitnější zpracování. Když shrnu všechny své dojmy, tak myslím, že pokud si tento režisér (Renč) uvědomí, že na "hluboké" filmy nemá a bude se napříště zaměřovat na filmy stavějící na povrchové obraznosti, můžeme se od něj dočkat kvalitních děl. ()

Galerie (46)

Zajímavosti (29)

  • Nákladní železniční vozy pro natáčení zapůjčil depozitář Národního technického muzea v Chomutově. Parní lokomotiva 310.072 byla zapůjčena z výtopny Plzeň a parní lokonmotiva 434.1100 s osobními vozy z Muzea Českých drah v Lužné u Rakovníka. Mechanické závory přejezdu u strážního domku hlídače Doušy byly zapůjčeny z Muzea Zubrnice, stejně jako historická inspektorská drezína a ostatní  historické rekvizity. (Dymnik)
  • Rozpočet nepřesáhl 30 milionů korun. (hippyman)
  • První, kdo zfilmoval román Josefa Kopty „Hlídač č. 47“, byl Josef Rovenský v roce 1937. Další zpracování natočil Hugo Haas. Ten si ve filmu Pickup kromě režírování i zahrál hlavní roli. Příběh zasadil do Spojených států, kde se film také natáčel. (kowalski)

Reklama

Reklama