Ano, šéfe s Gordonem Ramseym

Gordon Ramsay opravdu nejde pro sprosté slovo daleko, zvlášť pokud se jedná o popis stávajícího stavu dané restaurace. Když si ale odmyslíme pro někoho možná nepřijatelnou mluvu, tak je to celkem zajímavá show a Ramsay je většinou úspěšný. Názorové rozpory některých šéfkuchařů a Ramsayho opravdu stojí za to. Kvalita kolísá od 3 do 5 hvězdiček. (11.07.2008)

Nápad se zachraňováním uvadajících restaurací je sám o sobě zajímavý, ale bez schopného průvodce a dobře vytipovaných "putyk" by brzy padl na hubu jako mizerné pokusy o reality show na českých televizích. Gordon Ramsay je ale borec s vyzáží věčně vypruzeného buldoga a když nastoupí na scénu, je to jako když otevřete v zatuchlém bytě okna a dovnitř vpluje čerstvý vzduch. Tenhle mezinárodní gurmán má shomanství v sobě a nekonečné fuckování povznáší výš než třeba Judd Apatow a jeho crew. U Ramsaye je jasné, že všechno, co vyřkne, jde takříkajíc od srdce a je na něm pokaždé vidět, že trpí, když se dělají věci v kuchyni či na place blbě. A o to jde. Díky Ramsayeovi má divák pocit, jako by se účastnil celé záchranné mise on sám a prahne po tom, aby se místní "čtyřka" vrátila do pozice lokální jedničky. Nízký počet epizod na sezónu navíc zaručuje, že si Ramsay může vybrat skutečné perly, u nichž je třeba nasadit rozdílné postupy zaručující nekonečné možnosti zábavy. Je to poučné pro obě strany, zábavné jakbysmet a v rámci škatulky naprosto bezkonkurenční. Pohlreich je fajn, ale Ramsay je boží. (18.03.2009)

[Po pěti sériích] Můžeme se do krve hádat nad prospěšností celého konceptu. Ale jeho hlavním účelem bylo prostě diváka bavit. A u mě úkol splněn. Ramsay úspěšně hlásí po celou dobu co tv show běžela (snad se ještě britská verze vrátí). Akorád je škoda, že se "recepty" na úspěch časem opakují a je to v podstatě o tom samém (záleží spíše na výstřednosti jednotlivých restaurací; jako je např. The Fenwick Arms). Všech pět sezón dohromady 80 % (03.03.2010)

Žasnout lze jen nad tím kolik lidí sežere tento pečlivě připravovaný, uměle dodělaný a řádně připepřený pokrm. Stačí přidat pár konfliktů, sprostých slov, dostatečně drsných záběrů a z postaršího, obtloustlého individua uděláme poloboha z kuchyně a žrádlo pro stádo je hotové. Nic proti soutěžím ve vaření, nic proti radám zkušenějších a konstruktivní kritice nedostatků, ale takováhle ubohá umělá reality-show je jen Big brother v kuchyni. Těžko pochopit, jak někdo může uvěřit autenticitě emocí lidí, kteří mají kameru před ksichtem. Je to tak naivní, jako očekávat při pohledu na zvíře v kleci obraz jeho přirozeného prostředí. Ale samozřejmě nejde jen o kamery a případnou nervozitu, tady se pod bičem autorů předvádějí pečlivě vybraní narušení exhibicionisté. Nejde o vaření, nejde o restauraci, jde jen o ty konflikty - a v tom případě bych si rovnou mohl pustit Ulici nebo Ordinaci. (13.12.2015)

Ó sám génius a mistr Gordon James Ramsay, kterej dokáže ze zaplivaný knajpy udělat prosperující podnik. To on se jako první objevil v takovym pořadu než ho zbytek světa zkopíroval. S odhodláním sobě vlastním a pusou plnou vulgarit se opře do majitelů, zjebe je jak malý děcka, personál naučí od A do Z všechny věci a spoustu dalšího. Co se jeho slovníku týče, je proti němu Pohlreich kluk z nedělní školy. Jemu nestačí naučit je polívku, kterou by se proslavili. On klidně vyhodí kuchaře nebo servírku, seřve majitele, změní název podniku nebo rovnou celej styl kuchyně. Ale očividně to pomáhá. Ani jeden díl mě nenudil a nutno dodat, že si vybral fakt chuťovky. Ovšem ne vždycky to končilo happyendem, ale když jsou lidi blbý. Spoustu mě toho o provozování podniku naučim a já doufám, že se mi to jednou bude hodit. Po pěti sériích nemam na co koukat...ale naštěstí jsou i jeho verze kde je v USA...woohoo!! (17.11.2009)