Válka Roseových

Super herectví Michaela a Kathleen, Dannyho výborná režie, vybroušené dialogy, černočerný, někdy až cynický humor, několik opravdu nezapomenutelných scén, vděčné téma a překvapivý konec (alespoň pro mě ;-)). To všechno uvidí divák ve Válce Roseových. Přiznám se, že jsem asi čekal více humoru, ale i vážnější ladění filmu se mi líbilo (ono to chvílemi připomínalo trochu i thriller :-)). Snímek určitě není bezchybný, ale podle mě si těch 5* rozhodně zaslouží. Barbara: "Prostě...jsem tě nechtěla rušit." Oliver: "Rušit mě? Vždyť jsem neměl nic moc na práci. Jenom jsem umíral." (20.05.2009)

"A ten tvůj falešný smích." "Ne ne. Smál jsem se srdečně." "Hi Hi Hi Hi" "Dobrá, dobrá, trochu jsem to přehnal." Jedna z nejlepších černých komedií. I když, já si teď na žádnou lepší nevzpomínám. Herecké koncerty Michaela Douglase a Kathleen Turnerové. Skvělé vtipy a výborný konec. Zkrátka se to nádherně vymyká americkým cajdákům. Rozhodně nejlepší film Danny DeVita. (13.01.2004)

Danny DeVito jako režisér je autorem poněkud chmurným. Jeho filmy jsou výhradně agresivní až za hranici uvěřitelnosti a ačkoli chápu, že dvojice Douglas a Turnerová byla oblíbená, umím si ten stejný příběh převyprávěný někým jiným představit jako mnohem zdařilejší. Navíc nepozoruju žádný zájem přečíst si původní knihu Warrena Adlera či její pokračovaní, což už tedy je vizitkou samo o sobě. (31.08.2017)

Kathleen Turnerová a Michael Douglas nám předvádějí, jak se velká láska může změnit v nenávist až za hrob. Měli by povinně promítat všem adeptům stavu manželského. Tento film miluju, protože si umím představit samu sebe v této situaci. Byla bych úplně stejná pomstychtivá mrcha. Takže pozor na mě, dávám plný počet bodů. (26.03.2010)

"Je čas pochcat rybu!" Naštěstí jsem vyrůstala v paneláku, kde lustr byl jen 2 a čtvrt metru vysoko, neměli jsme psa, kočku ani auto (natož dvě) a jídlo bylo posvátné, proto se střety mých diametrálně odlišných stvořitelů nesly převážně na vlně výčitek, nadávek a dlouhých období vzájemného ignorování. Idylka! Pak se divte, že se do chomoutu nijak neženu a DVD s "The War of the Roses" jsem věnovala jako svatební dar své skorošvagrové a jejímu novomuži. Na tomhle filmu musím ocenit i to, jak se mi v průběhu let měnil pohled na celý konflikt. Na začátku devadesátých byla Turnerka v mých očích nebetyčná kráva a držela jsem palce Douglasovi. Na přelomu tisíciletí už jsem začínala chápat, co Turnerku vlastně sere, sympatie byly fifty-fifty. Minulý rok už jsem byla více na její straně, ale Douglase mi bylo pořád tak trochu líto. A za dalších 10 let... to už nejspíš sama povýším talíře na dekapitační vrhací náčiní;-). 98% (22.03.2011)