New Yorku, miluji Tě!

Vitajte v New Yorku. V meste, ktoré nikdy nespí a ktoré neustále ničia či už teroristi alebo Roland Emmerich. V meste, ktoré je využívané ako miesto naivných románikov a konšpiračných trilerov. Mesto o ktorom ste si mysleli, že ho poznáte. New York milujem ťa, je film o ľudoch. Iste máme tu pár vysoko kvalitných záberov, na mrakodrapy a taxíky a chinatown, ale medzi týmto všetkým chodia obyčajný ľudia. A každý z nich nám vďaka elite režisérov rozpovie svoj neobyčajný príbeh. Každý príbeh, je zvláštnym spôsobom prepojení a komplexný, úsmevný aj smutný a hlavne uveriteľný aj keď pri Ratnerovi som musel privrieť troška oko, ale roztomilé to bolo to hej. Za najslabšiu poviedku považujem práve tú od Natalie Portman. Okrem tejto jedinej výtky sa jedná o rôznorodú mozaiku osudov a lások v šestranom podaní, ktoré rovnako ako Pariž milujem ťa, pohladí dušu, a prinúti vás stráviť hodinku aj pol v meste, o ktorom ste si možno mysleli že nemá svoje čaro. verte mi má. aj keď také svoje vlastné. špecifické. (25.01.2010)

Minule to bylo Paříž, tentokrát je to New York. A mě to oslovila ještě více než minulá povídková verze. Přitom se toho zas tolik nezměnilo. Opět tu máme několik krátkých povídek v námi známém městě, kouzlo a poetika města je opět převedana výborně a každý si tady najde tu svojí srdcovku. Jsou tu povídky smutné, scénaristicky velmi hravé, vtipné, jedna nabita sexuálním napětím a taky poetické. Jenom nějaká vizuální bomba, jako byla ta v Paříži mi tu chybí. Jenže díky tomu, že některé příběhy nebo postavy vidíme v průběhu celého filmu to celé drží mnohem lépe po hromadě a má to mnohem větší spád. Díky pomalejšímu tempu jsem se u Paříže často i docela nudil, tady ovšem ne. Navíc se tady nevyskytuje povídka, která by mi přišla vyloženě slabá a nebo by mě nudila. Což se mi u povídkových filmů taky často nestává. New York ve mně zanechal velké emoce a chuť někdy ho navštívit, tedy ne že bych ji předtím neměl. Mě by jenom zajímalo, jakým městem nás režiséři ohromí příště. (25.01.2010)

Velmi příjemný snímek, který, na rozdíl od inspirativní Paříže, má minimum neslyšících (tedy hluchých) míst a jednotlivé postavy se v něm potulují celým dějem i nad rámec svého příběhu. Přiznám se, že se mi toulky po New Yorku moc líbily, přestože toto město v podstatě nesnáším a baletící polonahý černoch mi na pár sekund vzal chuť do života. (21.08.2011)

Míň povídek, míň nápadů a o dost méně lásky. Jak napsal jeden ze zámořských kritiků, New Yorku, miluji tě by mělo mít dodatek "ale jen jako kamaráda". A já bych ještě přidal "kterého stačí vidět jednou za deset let na třídním srazu". Druhý mozaikovitý zářez nejenže postrádá výraznější tempo (Natalie Portman by za kameru vážně lézt neměla), nýbrž i vizuální a obsahovou pestrost, kterých jsem si tolik vážil u láskou prošpikované Paříže. Zapomeňte na skrze čas plujícího Tykwera, srdíčko hladícího Chadhu, přestylizovaného Nataliho a další tvůrce čtyři roky starého skvostu. New Yorku vládnou uspávající monotónnost, bezzubé pointy a obrázky z výprodeje. Když druhou nejlepší povídku natočí Brett Ratner, je holt něco špatně. (13.01.2010)

Upřímně? Nepřišlo mi to o moc horší než Paris, je t´aime, protože po zhlédnutí tohohle filmu nemám chuť jít na balkon a zakřičet New York, I hate you. Musim snad i přiznat, že se mi to po příběhové stránce líbilo o něco víc, jinak lépe bylo natočené již zmiňované Paris, je t´aime. Tady mi vadilo, že se ty postavy někdy prolínaly a já některý fakt nepoznávala. Zase, kdyby několik zbytečných (někdy zbytečně dlouhých, nudných a mnou nepochopených) příběhů vynechali, udělali by líp. Třeba asi ten minutový o tom jak koupili letenky do Říma (že by nenápadné naznačení, že další díl bude Rome, Ti amo?). No, ač tak nebo tak. 3* A btw. Bradley byl okouzlující jako vždycky :D (27.11.2010)