New Yorku, miluji Tě!

Milá (new) York, poznal jsem tě v temném sále. Mrkla jsi na mě z plátna svým prvním framem ze své promítačky, ze které proudí hřejivá krev v podobě filmového pásu. Já, nesmělý klučina neveděl, co udělat dřív. Usmát se na tebe? Oslovit tě? Nebo jen netrpelivě čekat? Byla jsi to ty, kdo udělal první krok. Oslovila jsi mě. Z tvých úst se linula hudba a slova. Zahřála jsi mě na srdci. Ukázala jsi mi to, co já nikdy nepoznám. Lásku. Lasku, která může mít mnoho podob. Řekla jsi mi to, co já nikdy neuslyším. Já to řekl mnoha filmům jako jsi ty. Dokonce jsem to řekl i holkám. Ale nikdy to nebylo oboustranné. Tys mi však ukázala něco víc. Že lidé umírají bez toho, aniž by je někdo miloval. Umírají v osamění. Nechci umřít sám, chci poznat lásku aspoň jednou v životě. Ať mám na co vzpomínat, až mi budou dojíždět závěrečné titulky. Miluji tě! Musel jsem ti to říct New York, musel jsem to říct aspoň někomu. Věřím, že se v životě uvidíme ještě jednou. Ale tentokrát nebudu ten osamělý klučina... Oslovím tě první já. Tvůj Kryšpín (30.01.2010)

[imdb: 7.2/10] | me: Množstvo výborných hercov alias krásny obal. Vnútro je však rozpačité. Niektoré príbehy (vačšina) sú príliš intelektuálne, umelecké a snažia sa navodiť vizuálne pestrú atmosféru, pričom dej je v celku o ničom (... určite nesie nejakú hlbokú myšlienku, ktorú je však ťažké v tej celkovej mozaike nájsť). Ďalšie sú ľudsky zábavné, fajn a na nič iné sa nehrajú. V celku je to však moc hĺbavé a urozprávané prelínanie (rôznych) príbehov, v ktorých si určite každý aspoň jeden pútavý nájde. Mne to však nestačí ... (11.02.2010)

I druhá zastávka potulného romantického cirkusu plného velkých příběhů, sdělení i režisérů, je lákavá nejen kvůli metropoli, v niž se odehrává. New York je tu jednotícím prvkem, společnou kulisou, zatímco Paříž byla loni svou pestrostí právě oním elementem, který větvil a košatil příběhy jednotlivých postav. Tam kde je Paříž zasněná a příjemně předvídatelná, tam je New York melancholický a klikatí se v nečekaných zvratech, nedořečených a nedořešených výpovědích... všechny cesty ale vedou do srdce, takže je to opět jen a jen procházka krevním oběhem. Tentokrát trochu pomalejší, vizuálně i duševně vykoupaná v bourbonu, ale o nic méně opojná. (09.02.2010)

Jak už to tak u filmů, jež jsou mozaikou mnoha malých příběhů, a na nichž se režijně podílelo mnoho tvůrců, bývá, každý divák si tu najde části, které se mu budou líbit a které naopak bude považovat za zbytečné. Hodnotit ale podobný typ filmů jako celek zkrátka nelze a nezbývá než konstatovat, že New Yorku, miluji Tě za zhlédnutí stojí, alespoň kvůli těm několika povedeným částem. (05.02.2010)

New York, město letmých setkání, místo, kde se z epizodické náhody stává poetická /MK/, jakoby se Velké jablko urodilo pro filmový materiál se svou pestrobarevnou směsku lidí, z nichž každý odněkud přišel. Nevyrovnaná, ale přesto dokonale souznící mozaika, která mě omámila (nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděla na plátně tolik sex. napětí jako u story Bradley Coopera), rozesmála (Eli Wallach je můj nejmilejší filmový staroušek a půtky s manželkou roztomile záludné) , rozněžňovala (dívenka z parku, co má tisíc otázek), rozplakala (Shia, Julie a tajemný pokoj nebo příběh jednoho portrétu), přemítala nad hrátkami scenáristů ( dvě rozkošně zlomyslné story se zapalováním ohněv venku, které mají původ v tom, že v NYC se musí kouřit před barem/putykou a především Prom Night story s komickou pointou) a mezi tím vším snílkovská dívka s videokamerou, která mezi jednotlivými částmi lehkonoze poletovala jako motýl na cestě mezi Central Parkem a Chinatown... 80% Cause everyone's your friend in New York City And everything looks beautiful when you're young and pretty The streets are paved with diamonds and there's just so much to see But the best thing about New York City is you and me (21.01.2010)