Mezi vlky

Většina stopáže se pomalu a líně táhne aljašskými lesy, pláněmi a meandry, v pravidelných intervalech zmenšující se skupina přeživších filosofuje, útoky vlků jsou změtí ohavné kamery a prasostřihu, proto jsem se cítil lépe, když se vlci skrývali za svým vytím. Prozatím to vypadalo na podpůměrných 40%, jenomže s blížícím se závěrem atmosféra zhoustla a poslední dvě minuty by na páku položily i Johna Brzenka, jak jsou silné. Liam Neeson ve finálním záběru vypadá neskutečně cool: drsňák, kterého okolnosti donutily být houževnatým, totálně odhodlaným killerem! Závěr, z něhož mám husí kůži ještě 8 hodin po shlédnutí, a výborný Neeson nakonec vytáhli film o hvězdičku a půl výše. 70% 25 miliónů dolarů(rozpočet)/77 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (13.06.2013)

Na nového Carnahana jsem vyrazil v očekávání akčního survival thrilleru, kde vlci budou efektně hodovat na nebohých těžařích, přičemž jim bude dělat nedobrovolného číšníka Liam Neeson. K nefalšovanému překvapení jsem dostal ve všech ohledech funkční horor, kde z táhlého vytí mrazí v zádech a chlupáči se krmí bez jakýchkoliv servítek a zásad slušného stolování. Když v druhé polovině začnou na jedné straně docházet síly a na druhé naopak růst apetit, ani se nelze divit, že začne fyzicky bolet každý krok, za což patří dík nejen Carnahanovu kumštu, ale i Streitenfeldově hudbě, která z toho definitivně ždíme koncentrovanou depresi. A ten konec! Nejzajímavější a nejnepříjemnější překvapení cca rok a půl nazpět. (10.03.2012)

Jestli si to v roce 2011 někdo mohl rozdat na férovku s hladovými vlky byl to určitě Liam Neeson. V době, kdy je na Mela Gibsona pořádaná štvanice a o kvalitní roli v Hollywoodu nezakopne, pro nás Liam poskytuje přísun minimálně dvou chlapáckých postav ročně. Tady za dozoru Joe Carnahana představuje zlomeného muže, který se, jak už to tak bývá, ocitne v nesprávnou chvíli na nesprávném místě a je donucen bojovat. Zpočátku 7členná skupinka navíc začne postupem času povážlivě řídnout..... Poprvé mě film kdovíjak neseděl a například rozprávky u ohně mě unavovaly. Při druhé projekci nenecházím nic co by mě nějak překáželo. Survival žánr mám prostě rád. 70% (29.10.2014)

Já tomuhle filmu klidně moc rád opustím fakt, že za kamerou stálo nějaký bláznivý prase, který z každý akční sekvence udělalo kolotoč, směsku, guláš a bůhví jaký další mišmaš nepřehledného a hlavně zbytečně efektivního čehosi, co s dobře sestříhaným filmem mělo hodně málo společného.. Zbytečně proto, že jsem z akce vlastně skoro nic neměl. Na druhou stranu musím říct, že mi přišlo, jak kdyby tenhle film ani nechtěl zaujmout akcí, jako spíš přírodou a prostředím jako takovým. Liam Neeson se mi tu opět zjevil jako parádní borec, který je ošlehanej jedním životním průserem vedle druhýho a vypadá to, že ten poslední ho maximálně skolí. Každopádně boj je to parádní, atmosféra naprosto luxusní a Liam je prostě boží. Nakonec možná i tyhle tři naprosto prostý důvody mě dokopaly k tomu, abych filmu dal čtyři hvězdy. (13.05.2013)

Nevím, jestli je to tím, že jsem za poslední rok viděla / natočila hodně krátkometrážních filmů, nicméně odvažuji se tvrdit, že The Grey je jeden z těch filmů, kterým dvouhodinová stopáž nesluší. Ponechat filmu totiž pouze poslední scénu a zbytek prostříhat na dvacet minut, mohlo to být výborné, pětihvězdičkové, melancholicky laděné dílo, které se vám svým občasným vybočením z jinak rutinních postupů zaryje pod kůži. (U podobných snímků člověk předpokládá, že od samého počátku ví, jak která postava dopadne, tudíž jsou ty nečekané ochylky od normy o to působivější.) V celovečerním formátu na mě bohužel bylo těch roztrhaných lidských těl, vyjících vlků, vzpomínek na rodinu a Neesonových nepřítomných pohledů až moc; minimálně tedy rozhodně víc, než bych ve filmu s podobně jednoduchým příběhem vidět potřebovala. I tak je ale na celém filmu cosi poetického, existenciálního a nitěrně osobního, což je asi to poslední, co jsem od filmu provázeného popisem "Liam Neeson vraždí vlky", čekala. Poznámka: Vydržte do konce závěrečných titulků, protože se za nimi skrývá ještě jedna scéna. (17.02.2012)