Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
Silná dramatická část snímku naštěstí značně převyšuje tu humornou, která mi přišla v některých chvílích až přehnaná. (Zedníčkovo Smrtibrácha) Vedle klasických Černých Baronů či Tankového Praporu, tu máme toto nádherné drámo o nestoudné lidské nespravedlnosti. Nesmí být pionýr, nesmí k maturitě a nesmí na vysokou školu. Nesmí nic. Kadavý to má polepený již od malička, ať chce nebo ne. Smí alespoň žít a on žije. Žije se sklopenou hlavou, protože společnost to po něm vyžaduje. Umí ale také hlavu vzpřímit a podívat se "nepříteli" do očí. Jiří Křižan nám vypráví svůj příběh. Naštěstí v době, kterou zde perfektně popsal sportovec. ()
Jeden z posledních filmů zlaté české éry charakteristické úžasnými herci, baladickým vesnickým prostředím a deprimující aurou nežádoucí socialistické záštity. Jedno z posledních velkých vystoupení Rudolfa Hrušínského, který byl a pro mnohé stále je největším českým hercem v historii. Smutné, velmi autentické a chvílemi úsměvné vyprávění o tehdejší lidové nátuře a problémech, které , částečně díky takovým filmům, přerůstají hranice minulosti. Neprávem zapomenutý filmový poklad a jednoznačně životní role Pavla Zedníčka :) 90% ()
Skvelá ukážka tohto, ako bol režim na území bývalého Česko-Slovenska nezmieriteľne poznačený náboženskými dogmami, konkrétne dogmou o dedičnom hriechu. Ak niekto z rodiny zhrešil voči boľševickým svojvoľným vládcom a ich primitívnym poskokom a vykonávateľom trestov, postihnutá bola na celé roky jeho rodina. Len ak by bola ochotná poslušne plniť prikázania Cirkvi boľševizmu, mohla by ako-tak žiť, no za cenu pokorne zvesenej hlavy a neustáleho pripomínania hriechu predkov. Toto je v podstate totožné s učením kresťanskej dogmy o prvotnom hriechu a vykúpení. Film ide však ďalej za rigídne zobrazenie zločinného režimu a obete. Ukazuje, že je možné si uchovať náznaky normálneho života aj v dusivo obmedzenej dobe, a naznačiť jasne svoj názor na falošný svet okolo. Aj keď Vás tento okolitý svet dokonale obklopuje svojou hlúposťou, nezmyselnými príkazmi, vyplývajúcimi nielen zo správania konkrétnych ľudí. Poznámka k záverečnej vete komentára užívateľa dobytek: Ten rezeň pre Jandáka samozrejme nebol žiadnou výhrou, no myslím, že ho v pohode zjedol. Ako mi vravel kuchár na vojne: "Radko, nachráchať niekomu na rezeň nie je nič. To robí škodoradostnú satisfakciu len Tebe, pretože guma (vojak z povolania) ten rezeň zožere a ešte mu aj chutí. Oveľa lepšou pomstou ako napľutie je pripraviť to jedlo nechutné. My sme napríklad rozklepali obrovský kus masti z prestarnutého brava, vypražili to aby to vyzeralo ako megašťavnatý rezeň. Ten debil, pre ktorého sme to chystali si ho dokonca sám vybral. Celé to zožral, potom prišiel za nami a povedal: Chalani, dobrý veľký rezeň, ale nebolo to mäso nejaké divné?". ()
Film je rozprostřen do několika časových rovin, které se bez nějakého pravidelného pořadí vynuřují a zase klesají, což dává snímku na české poměry poměrně originální nádech, zároveň zřejmě značně přispělo k tomu, že se i přes nesporné kvality jedná o zcela zapomenuté dílo, neb český dav vyžaduje srozumitelnější a přímočařejší vyprávění. Je to škoda, skvěle zahrané postavy v hořkém příběhu té opravdu podivně zkurvené doby bych rád vídal v televizi častěji. ()
Dobrý film. Místy dost smutný, někdy velice poetický. Rudolf Hrušínský znovu podal výtečný herecký výkon (ale když tak o tom přemýšlím, nepamatuju se, že bych byl svědkem opaku :-)). Přesto většina scén (teda až na to potopení tanku v bažině) odehrávajících se na vojně mě nějak moc nebrala a chvílemi jsem se u nich nudil (zajímal mě spíš příběh dědy a Janka před nástupem na vojnu). A kvůli tomu musím hodnotit pouze 4*. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
Reklama