Piráti na vlnách

Nebudu zastírat, že mě první snímek (jinak veleuznávaného scénáristy) Richarda Curtise dostal doslova do kolen. Po inteligentní romanci Lásce nebeské přichází hudbou nenabažená mladá generace, s čímž hodlá jedna ilegální rozhlasová stanice něco zásadního udělat. Pirátské plavidlo Radio Rock plné excentriků nás přivádí do roku 1966 a představuje bandu neúnavných snílků, kteří hudbou i názory udávají současný životní styl. Nečekejte ale žádnou hlubokou výpovědní sondu, revolta je tu znázorněna po svém. Ač je tu témat celá plejáda, snímek trošku trpí nekompatibilitou, na postavy se tu moc nemyslí, přičemž v dramatickém finále sklouzáváme do hodně sentimentálních hlubin, které si mohli tvůrci odpustit a které vlastně ani příliš nefungují. Určitě osloví podmanivý soundtrack, roztomilé minipříběhy a především herecké obsazení, kterému dominují hlasově dokonale vybavení smilníci Philip Seymour Hoffman, Nick Frost, Bill Nighy nebo Rhys Ifans. Přímočaré historky a soukromé trable nicméně baví diváka po celou stopáž, takže když akceptujete neúnavné bohémství namísto nějakého poselství, budete se bavit SKORO královsky. Pro Curtise druhý palec nahoru, i když vedle Lásky nebeské lapá hodně často po dechu.. (12.08.2009)

"Vlády nesnáší lidi, kteří jsou svobodní." Pravdu máš - nesnášely, nesnáší a budou nesnášet. Mně se zkrátka Piráti se svou rebelií v mezinárodních vodách dost líbili. Také jsem totiž kdysi býval totálně ponořenej do vinylu a hltal každou notu špatně dostupný rockové muziky a to kupodivu nejsem narkoman ani zločinec. Možná jsem ta často zmiňovaná spodina, ale s tím můžu žít. Žít a souložit. A mám celkem jasno v tom, jakej soundtrack mi k tomu bude v sobotu vyhrávat. (31.08.2018)

Zpočátku jsem tomuto filmu moc nevěřil, nevím proč, ale nebavil jsem se tak, jak mi bylo řečeno, že se budu bavit. Jenže od hry na pravdu se to všechno obrátilo a já se bavil přímo královsky. Když si připočtete ten dokonalý konec, při kterém se mi chtělo brečet a smát zároveň (a tohle se mi už hodně dlouho u filmu nestalo) tak vám snad je jasné, že nemůžu jinak než plný počet. Za parádní obsazení, dokonalou hudbu a jednu loď, která opravdu válela. Jo, moci tak být na jejich palubě… 100 %. (03.10.2011)

Richard Curtis je život milující lidumil, který měl tu smůlu/štěstí, že se narodil na britských ostrovech. Po Lásce nebeské přichází s pekelnou mořskou nemocí jménem rock´n roll. Na loď lásky,jež je obydlena svébytnými postavičkami, které lze ve zkratce charakterizovat labely jako lesba, hipík, vtipálek, loser, Casanova se díváme očima Carla, nepolíbeného studentíka, který dostává lekce sexu, naslouchá volání krve a decibelům pořádné muziky a poznává, jak piráti ze Severního moře mění upjaté poddané Jejího Veličenstva v rozjásaný rockující kotel. Konec šedesátých let vidíme v popkulturních prostřizích, v montážích posluchačů, v zachmuřených rysech vlády, která hodlá ve jménu řádu zatnout rozepnutým poklopcům tipec. Curtis dávkuje ten správný poměr nekompromisního chlapského humoru, jadrné mluvy a rockových vypalovaček, což zní jako film pro všechny správné kluky, co toužili být dalším Jimi Hendrixem. Ale kdeže, nebyl by to Curtis, aby do filmu nepropašoval další vztahovou mozaiku nepravděpodobných párů, oslavu přátelství, vášeň pro riffy až za hrob a hlavně: láskyplné happyendy. Hudba je jazyk srdce a Curtisova plovoucí relikvie naplní uši i srdce až po okraj. Jediné slovo: DISARMING. Nicméně od absolutoria brání dvě výhrady: vysoce amorální (což je u romcom běžné, ale ne tak očividně) a na rozdíl od Love Actually se všechny jizvy hojí bleskově a bezbolestně. A příběh je možná příliš epizodický na to, aby se člověk nechal unášet vlnami znovu. P.S. NENÍ! (20.07.2009)

Spíš než-li jako celistvý film bych to viděl na slepenec scének, s hodně kolísavou mírou vtipu. Ve škatulce scénáristy Curtis definuje sám sebe, ale jako režisér s nůžkami v ruce krutě přestřelil. Tuhle přehlídku výstavních exotů totiž nestíhá ani představit, natož tak rozvíjet, takže nebýt té herecké partičky, která to táhne hlavně výstředností a vlastním charismatem prohrál by na plné čáře. Udělejte z toho tříhodinový S.E. Cut a nebo rovnou šestidílnou sérii pro televize a je to za plnou, takhle zoufale znuděné dvě hodiny. (23.08.2009)