Poslední dům nalevo

Rodina musí držet při sobě a kdo se pokusí pevný kruh narušit, tvrdě zaplatí. Sadistický dovětek, s přesahem do černé komedie nebo ještě černější satiry, nenechá nikoho na pochybách. Záměr tvůrců je stejně jako celý film explicitnější než Pramen panny a Cravenův Poslední dům. Snížení počtu mrtvých má pramalý vliv na jeho děsivost a brutální msta nadto budí ambivalentnější pocity (neuplatňuje se zde logika „oko za oko, zub za zub“). Do kategorie původnímu filmu zcela cizí posunuje tento remake vysoká řemeslná úroveň a smysluplnost v chování postav. Chyběl nepříjemný dojem, že sleduji kamerové hrátky partičky chovanců nějakého ústavu s tlustými zdmi a zamřížovanými okny. 80% Zajímavé komentáře: Flipnic, JFL, Džebe, SeanLSD (16.11.2009)

Kdyby měly všechny remaky béčkových filmů takovou kvalitu, zažívali by hororoví nadšenci nepřetržité filmové hody. Poslední dům nalevo je sice jen dalším z velké řady a do hororové síně slávy má stejně daleko jako Uwe Boll k "červeně" hodnocenému snímku, ale přesto patří v posledních letech k tomu výrazně lepšímu, co nám Američané ve své zběsilé hororové produkci nabídli. Kdo přetrpí zdlouhavou první třetinu a seznamování s postavami, které je v konečném součtu úplně zbytečné, může se těšit na docela podrobnou studii lidského utrpení, zvrácenosti a touze po pomstě, která nakonec strhne každého diváka na stranu kladných hrdinů. Atmosféricky je to sice poměrně hluché a psychologicky jen okrajově nakousnuté, ale po skončení mě ovládl velmi příjemný pocit z dobře odvedené filmařiny a také ze způsobu, jakým to naši hrdinové vše vyřešili. O rok mladší Plivu na váš hrob do toho jde sice více po hlavě a přináší mnohem větší efekt, ale i tohle si svoje bohatě odvede.. 70% (22.03.2013)

Co bolí, to žije... Jaký je hlavní rozdíl mezi horory a vůbec filmy TEHDY a TEĎ? Dřív to bylo výrazově syrové, s určitým filmařským kouzlem a (díky omezeným prostředkům) funkční atmosférou. Současnost naopak přeje dokonalé obrazové technice, efektům i efektivnějšímu střihu, jenomže ta atmosféra v tom všem často nefunguje. The Last House on the Left těží z tématu příčiny a následku, jenomže v důsledku nedokáže být patřičně chladnokrevný. Jasně, Sara Paxton je neuvěřitelně krásná, se senza ďolíčkem v bradě, všechno je hnaný k maximální přímočarosti, otevřenosti, násilí, pro dosažení maximálního kontrastu mezi dobrem a zlem. Jenomže já mu v týhle formě (s výjimkou dvou, tří scén) nevěřím. A to hlavně díky stupidním záporákům, prázdným postavám bez výrazovýho charakteru, samoúčelně napsaným jen pro schéma odplaty. Neznám Cravenův původní The Last House on the Left, ale jeho současná verze je pro mě jen plynule odsejpající fašírka se slušným potenciálem, která hledá sama sebe, celých těch zpropadených 110 minut. [final rate: 60%] (16.02.2011)

No já zírám! To je aspoň pořádný survival horor s naprosto nepředvídatelným vývojem údálostí. Nejlépe bych to popsal vypůjčenou frází hlávního záporáka z tohoto filmu What are the odds man?  Aneb jaký impulz je potřeba, aby se ze spořádaného páru stalo duo chladnokrevných zabijáků. PS: Odsledováná verze DC (114 min) a hádám, že s těmi bonusovými minutami přišlo extra násilí a možná dokonce i ta scéna s mučením. (20.10.2021)

„WHO ARE YOU CRAZY FUCKS!“ Wes Craven z pozície producenta opäť zachraňuje česť amerického hororu navyše s nálepkou remake. Tak ako si k THE HILLS HAVE EYES pozval francúzskeho špecialistu, tak i THE LAST HOUSE ON THE LEFT zveril do rúk Gréka, ktorého HARDCORE je surovým a bezcitným dielom. Iliadis mierne pohollywoodštený s rozvinutejším scenárom vrátane charakterov jednotlivých postáv s výbornými hercami na nás valí jednu silnú scénu za druhou a vzniká tak pre mňa najsugestívnejšie prevedenie tohto námetu (napriek tomu že CHAOS (2005) ponúka naturalistickejšie a drsnejšie scény znásilnenia). (31.05.2009)