Poslední dům nalevo

Nic co by mě nějak extra dostalo. Chvílemi je atmosféra dobrá, ale to chování postav je místy neuvěřitelně stupidní. Musím vzít v potaz, že je to pouhý remake, takže nemůžu nijak moc přilepšit ani za poměrně zajímavou "odplatovou pointu". Nicméně je to natočený velmi syrově, zapůsobí to tak, jak se od podobného snímku čeká a herecky to taky bylo velmi slušně zvládnutý. Takže já osobně sice nejsem nijak extrémně spokojený, ale určitě se jedná o solidní počin v daném subžánru. 55% (02.02.2010)

Crawenov základný kameň v podobe pôvodného filmu a navyše aj pozícia producenta, boli pre mňa dostatočným lákadlom, aby som na film zašiel do kina. Tak perfektne vyváženú thrillerovú zápletku s dokonalou porciou horrorového napätia som naposledy pocítil práve pri Crawenovom režijnom počine 'Red Eye', takže som presne vedel, odkiaľ vanie vietor. Ale napokon ani grécky nováčik na poste režiséra si neviedol najhoršie, príbeh roztáča svoju thrillerovú líniu pekne pomaly a pomalý rozjazd mu celkom svedčí. Miestami poriadne pritvrdí naturalistickými scénami, nešetrí krvou a ale naopak šetrí s porciou klišé, ktorú prakticky eliminoval na minimum. Najväčším sklamaním bola nevýrazná hudba a ešte menej výrazní záporáci, od ktorých nevyžarovala takmer žiadne negatívna charizma, ktorá by znásobila pocit znechutenia z ich úchylných činov. Celkovo - spokojnosť. 75%. (10.08.2009)

Tak z tohohle filmu jsem byl hodně ale hodně překvapený. Čekal jsem blbost, a dostal jsem maximální nářez. Remake, který existuje jsem sice neviděl, ale vůbec mě to netrápí. V dnešní době, kdy jsem viděl už řadu filmů na podobnou tématiku a které mi dokázali na nejvejš zkurvit náladu je Poslední dům nalevo jako jakýsi závan svěžesti ze samotného nebe, který rozhodně potěší, a to neznamená všecko. Další co mě tu dost potěšilo je hudba, kterou složil John Murphy (například soundtrack k Sunshine) a hlavně díky právě Sunshine jsem si všim, že tu něco zavání, protože jedna výrazná skladba z něj se objeví, předělaná, i zde, a rozhodně to za to stojí. Mezi horor bych ale tenhle film určitě neřadil, možná právě to byl jeden z důvodů proč jsem očekával kravinu, a nakonec jsem se sám nestačil divit, jen bych doporučoval nečíst komentáře a obsah k tomuhle filmu už vůbec ne, já se přiznám, že jsem o filmu nevěděl prakticky nic, jenom to, že je to horor, což také není příliš pravda, a nakonec jsem dostal neskutečně nabytou jízdu, kde jsem si, nevím proč, vzpomněl například na Taken. Má to spád, je to akční a nenechalo mě to chvíli na pokoji. Rozhodně takovéhle filmy se mají točit a věřím, že potěšil více lidí než jenom mě, a to hodnocení tady tak trošku nechápu, i když je to remake, rozhodně to má hodně co do sebe. (23.06.2009)

Scénář: Adam Alleca, Carl Ellsworth .. Obvyklý film nakraji. _ Mám spoustu tradičních problémů s obdobnými filmy - klišé, nešťastně jednoduché postavy, neoriginalita, kulhající opravdovost (když už se vše tváří tak realisticky) - přesto nemohu upřít občasnou režijní působivost a celkovou svižnost děje. Potěšila perfektní hudba, bouřlivá atmosféra, slušní herci, často zručně vybudované napětí, které opravdu funguje s patřičnou korunkou v podobě násilných scén, které svírají. (02.09.2009)

Původní „Last House on the Left“ pojímal motivy násilí a pomsty exploatačně. Remake ze stejného příběhu vychází k fyzicky intenzivnímu thrilleru. V obou případech se jedná o typické produkty své doby. Zatímco Cravenův originál je esencí laciných brakových bijáků ze sedmdesátých let (drogově poblouzněná nesourodost vyprávění; třeskutě ubohá forma; zkazky o filmu, jeho interpretace a ostatně i jeho slogan z plakátu jsou mnohem podnětnější a dramatičtější než film samotný), stejnojmenná novinka je zase stylově čistá žánrovka dle současných mainstreamových norem. Nicméně zatímco Craven se vůbec nezatěžuje otázkou legitimnosti či etičnosti pomsty, tentokrát film v absolutním finále přichází se zneklidňující tečkou, která happyendu dodá zlověstně mnohoznačný rozměr. Jistě, nový „Last House on the Left“ není originální, nicméně to nebyl ani Cravenův „originál“ (lépe řečeno brakové přiznané přepracování Bergmanova „Pramenu panny“). Ale narozdíl od Cravena dokáží tvůrci nové verze starý koncept obohatit (viz závěr) a především uchopit koncepčně a konzistentně. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (15.05.2009)