Hodinu nevíš...

Možná to tak docela na plné 3* není, ale díky příjemně mrazivé atmosféře, vyvolané především perfektní stylizací (zejména interiéry jsou naprosto úžasné) a přesně na míru padnoucí hudbou, mi to prostě nedá, abych film ohodnotil hůře. Rovněž musím pochválit obsazení, a to hlavními rolemi počínaje (kde mě Franěk pouze utvrdil v tom, že je opravdu horrorový typ, a Jiráček zase v tom, že jeho výborný výkon v Jánošíkovi rozhodně nebyla náhoda) a těmi nejmenšími konče. Je zvláštní, jak použití až bizarně vyhlížejících individualit, byť jen na pár vteřin na plátně se objevivších, dodá atmosféře na hutnosti. Hodinu nevíš... je tak velice kvalitním horrorem/thrillerem, na české poměry až nebývale. I s ohledem na rok vzniku se tak nelze ubránit srovnání s filmem T.M.A., a i když Hodinu nevíš... pořád tak trochu působí jako studentský film (ačkoliv teď mě tak napadá, že T.M.A. vlastně taky - Herz, neHerz), vyznívá tento pomyslný souboj výrazně pro film Dana Svátka, jehož jméno mi tak rozhodně výrazně utkvělo v paměti a jsem velice zvědavý na jeho další počin. P.S.: A je mi fakt upřímně jedno, jestli se film dostatečně kvalitně vyjadřuje k závažnému tématu skutečného heparinového vraha - to bychom museli v podobném duchu nadávat každému filmaři, který si jako předlohu zvolil skutečnou historickou událost - jestli je stará 10 nebo 1000 let totiž podle mě nehraje roli. (31.10.2010)

Vážně jsem doufala, že budu hodnotit jinak než většina ostatních, byla jsem zvědavá a navnadili mě nejen (pro mě neokoukaní) herci, ale i téma samotné nebo třeba jen barevná stylizace. Chyba lávky. Vysloveně jsem se těšila na reklamy (a ne zrovna proto, že by se mi chtělo na záchod). Jako celek film působí prostě divně. Pofidérní je všechno od hudby jako z béčkového hororu, přes herce, z nichž půlce prostě nebylo rozumět (!) po rádoby umělecké všudypřítomné a nemizející filmové šero, které mi po půl hodině sledování zatemnilo mozek. Uznávám že depresivní atmosféra byla nejspíš zamýšlená, ale doufala jsem že budu po shlédnutí chtít 'zabít' onoho vraha a ne sama sebe. Tak nevím. (25.12.2010)

Film nepopisuje skutečný příběh heparinového vraha, ale je jím jen volně inspirován. A to je asi největší chyba. Jako divák jsem se cítila hodně ošizená, protože mi ve filmu předkládali něco, co byl jen výplod scénaristické fantazie založené na tom, že někdo zabíjí pacienty heparinem. Skutečné pohnutky, důvody a myšlenkové pochody reálného vraha, který dnes sedí ve vězení nám vlastně představeny vůbec nejsou. Na začátku nám "hrdina" přijde jako někdo, s kým bychom měli soucítit, ale postupem filmu se z něj stává jen pomstychtivá kreatura, kterou začneme nenávidět. S tím skutečným příběhem heparinového vraha to nemá nic společného (ten aspoň zabíjel jen ty, kteří doopravdy umřít chtěli). Ovšem, když se odprostíme od tohoto faktu, je to průměrný film. Nenadchne, neurazí. (10.06.2010)

Zvláštní film. Neuvěřitelně atmosférický, působivý, mistrně zpracován, ale zároveň se však utápějící ve vodách průměrnosti s občasným zašploucháním amatérštiny. Možná právě tato, zcela proti sobě jdoucí kombinace, mě tolik uchvátila. Václav Jiráček sice nehraje příliš přesvědčivě, spíše chabě, a v jeho výkonu se najde pár dost slabých míst, ale svou postavu ztvárnil po obrazové stránce excelentně. Se svou voskově bílou tváří, havraními vlasy a výrazem pohřebního zřízence mi neodbytně připomínal Draculu. V podobně laděném duchu se nese i pojetí celého filmu. Strhující je destruktivní kamera, která snímku ještě více dodává ten správný psychotický dojem. Barevné ladění jakoby připomínalo sinající, mrtvolně bledou kůži a ponuré prostory nemocnice a její samotné vzezření mi připomínalo dobu gotiky, inkvizice, lékařské experimenty a staré lidi umírající na strašné nemoci. Výborní jsou herci ve vedlejších rolích, v podobě sestavy nemocničního personálu a také nebozí pacienti. Závěr filmu je skvostný. Nabízí divákovi otázku, co by... a zároveň ho nechává přemýšlet nejen o konci, ale o celém filmu a dojmech, které v něm vyvolal. Podle ohlasů zde jsem očekávala nudu, průměr a šeď. A dostalo se mi zážitku zcela opačného a překvapujícího. Na české poměry zdatně natočený film s tématikou sériových vražd. V současné české tvorbě není příliš těch, které by se jí zabývaly. Ať podle skutečných událostí, či těch smyšlených. A Hodinu nevíš bylo o to autentičtější, že se to skutečně stalo. Tady. Dnes. Jeden z nejlepších čtyřhvězdičkových průměrů, jaké jsem kdy zhlédla:) (11.06.2010)

Václav Jiráček je od úplného začátku nalíčen a snímán jako typický úchyl. Do které nemocnice ho přijmou? No přece do takové, kde žádnému z lékařů na pacientech nezáleží. Důležitější jsou pro ně jejich vzájemné žabomyší války. Je to natočeno jako thriller, ale v něm potřebujete nějakou postavu, na které vám záleží. Tady jsou i pacienti zhusta podáváni jako monstra. Fakt nevím, co tímhle chtěli autoři říci. (28.09.2014)