Klauni a vlastenci

Poutavý příběh jednoho statečného/nestatečného člověka v éře Protektorátu. Ze scénáristického hlediska se musí ocenit monology a dialogy na jevišti, které přináší spoustu dobových politických narážek, z nichž některé by se daly označit za celkem vtipné. Poctivá filmařina plná zajímavých exteriérů i interiérů. Naštěstí se to stihlo před McDonaldizací Prahy. (07.05.2013)

Momentálne si neviem spomenúť, ktorý český televízny film by sa mohol rovnať Klaunom a vlastencom. Asi by sa niečo po dlhšom uvažovaní aj našlo. Áno, vizuál je síce televízny, ale popravde tématiku okupácie uchopuje scenáristicky a herecky lepšie ako väčšina porevolučnej českej kinoprodukcie, ktorá pôsobí v porovnaní s Klaunami dosť prvoplánovo. Téma filmu, "lepší je adaptovaný problematický Čech ako zabitý či uväznený problematický Čech", je podaná dokonale nielen cez scenár, ale aj majstrovstvo pánov Víznera a Brzobohatého. Áno, aj nacista mohol vyzerať ako sympaťák, o vzhľade to predsa nebolo, ale o skutkoch. (09.09.2018)

Pozůstatek filmové i herecké kvality z dob minulých, je základem tohoto výborného snímku. Taková nová vlna 90tých let, která, bohužel, za pár let ztratila na intenzitě a podobně laděných filmů jsme se skoro nedočkali. Oldřich Vízner si svou roli dává skvostně a Zdeněk Žák mu velmi zdatně sonduje. Revoluční odpor a hlavně styl humoru i postoj k nastalé situaci na prknech kabaretního divadla, musí každému naprosto jasně připomenout Divadlo Osvobozené. Problémy existenční zase Divadlo Starých forem. Ovšem zde jsou existenční problémy nejen divadelní, ale i lidské. Popravovat se dá různými způsoby víš...? Dva různý přístupy. Poddání se nátlaku nebo morální a čestné vítězství, které ovšem hodně bolí. Vedle výborné komediální dvojice je zde spousta herců v nezvyklých rolích. R. Brzobohatý si zde zahrává s manýry, které připomínají manýry R.Hrušínského, výborná práce. Skvělý humor na prknech i mimo ně, perfektní dialogy i monology a nakonec i celý životní příběh nejen Přemysla Horáčka. Bočan u mě zase válí. (11.05.2013)

Slušný a strhující pohled na život v Protektorátu, tentokrát skrze osudů dvou kabaretních komiků. Herectví Oldřicha Víznera /Saturnin/ je pro mě někdy těžko strávitelné a všechny ty jeho klaunské výstupy mě, narozdíl od bouřlivě tleskajícího publika, spíše minuly. Ale z dokumentárního hlediska beru a oceňuju pohled na problematickou dilemu, která se týkala mnoha více či méně známých herců a umělců té doby... Statečně dále bojovat a protloukat se spostou malérů a nebezpečí pro svou čest ? Nebo se přidat na výhodnou stranu a současně být považován za kolaboranta? Pozor, SPOILER! (Úplný závěr mě nečekaně překvapil, i když bylo by určitě hodně zajímavé sledovat osud takového umělca i na pozadí dalších válečných události, nebýt oné tragické smrti, případně jak by dopadl po konci války, kdyby přežil...)Konec spoileru! Zaujala mě taky postava vyšetřovatele v podání Radka Brzobohatého, který mi zde trochu připomínal Hrušínského spalovače mrtvol Kopfrkingla. Dobře postavena kamera působí zajímavě v momentech dialogů klaun - vyšetřovatel, která chvílemi působí optický klam vzdálování a přibližování stolku vyšetřovatele před vyšetřujícím :-) Působivé... (24.09.2017)

Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. (22.12.2019)