Ip Man

Další z řady čínských historických filmů, řeknu vám že ti Číňani si ale dokáží vážit svých významných postav. Tentokráte se zaměřili na pro mě do této chvíle neznámého mistra Ipa, který disponuje uměním Wing Chun. Jen tak pro zajímavost Bruce Lee tohle umění ovládal také. Z hlediska soubojů šlo podle mě o jeden z vrcholů žánru. Scéna v tělocvičně, ve které naštvaný mistr IP zruší 10 Japonců je můj zcela jasný favorit. Na konci dopadne podobně i hlavní protivník. Tomuto filmu rád odpustím fakt že si Číňani chtěli s Japonci srovnat účet. Je to zcela pochopitelné vzhledem k tomu jak se Japonci chovali. 85% (07.07.2010)

V ryze fotogenické rovině – souboje, kamera, dekorace, barva – funguje Ip Man výborně. Naopak rovina abstraktní – napětí, příběh, emoce, dialogy – patří spíše do průměru. V této souvislosti je možné položit následující zdůvodnění: Uvážíme-li, že pro současného Číňana a Araba s jejich zcela jinak uzpůsobeným intelektem má filosofie od Bacona až po Kanta nanejvýš hodnotu kuriozity, můžeme onu nefunkčnost příběhu či dialogů svést bez okolků na kulturní hranice. Protože zatímco obraz je transparentní, přenositelný a jasně srozumitelný, u jazyka to již neplatí, neboť jak tvrdí lingvisticko-antropologická Sapir-Whorfova hypotéza, pojetí reálného světa je vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity. Zkrátka, jen stěží lze docenit Ip Mana, nejste-li z Hongkongu. ____ Stylistická poznámka: Bojová umění jako jedny z mála - na rozdíl od rozhovorů, automobilových honiček nebo fotbalového zápasu, kde by to diváky mátlo - snesou, a dokonce vyžadují porušování pravidla osy. Tudíž lze akci snímat střídavě z obou stran. Nebo minimálně ve formě prostřihů - to tehdy, zůstává-li jedna ze stran dominantní a prostřih z druhé strany akcentuje cosi neodkladně vzrušivého. (23.02.2009)

Old school kung-fu hrdě kráčející po stejné cestě jako klasické Once upon a time in china či novější Fearless. Právě v tom posledním předvedl Jet Li snad nejefektnějšího hrdinu v boji číňanů proti cizáckému útisku a Donnie Yen se zde výraznosti Jetovy postavy neblíží ani zdaleka... naštěstí to ale není ani jeho cílem, a hraje spíš umírněnější, civilnější charakter který neubíjí kulhající příběh svým charisma tak jako Jet, ale spíše ho podporuje a pozvedá, takže z celého filmu nakonec není jen několik uberefektních bitek s vatou mezi nimi, ale i solidní pokus o výpověď o určité historické době. Příběh tedy není nezbytným katalyzátorem akce, ale to neznamená že by ta akce byla pouze v pozadí. Právě naopak, choreografií, dynamikou a intenzitou řeže se Ip Man řadí k tomu nejlepšímu co kdy v žánru vzniklo, a i přes převážně "přátelský" charakter soubojů zvedá tep na hranici infarktu. 9/10 (12.05.2010)

Ip Man je v chytrém slova smyslu podbízivý film, přináší všechno co máme rádi a přitom se výsostně tváří, jakoby to nebylo jeho účelem. V závěru vypadá jako ultimátní historická výpověď o Japonských utlačovatelích a Činském národním hrdinovi a přitom v průběhu do děje elegantně vsouvá všemožné tréninky a zápasy, aby si diváci mohli dosytosti užít perfektně zpracované a efektně natočené bitky ždímající herce i samotné Wing Chun na maximum. I přes své ctnostné poslání je to totiž čistokrevná bojovka, s klasickými národními a rodinnými hodnotami... Na druhou stranu ale nepřekypuje originalitou, není tak působivý opus jako Hrdina a jeho emocionální rovina (finále) těsně zaostává i za Fearless. 9/10 (22.06.2009)

Na kung-fu řachanici musí být nálada. Číňani totiž ty svoje filmy vedou trošku jiným způsobem, než na co jsem zvyklý. Ty jejich filmy by se trošku dali přirovnat k reklamě na Red Bull a tak jsem do tohodle filmu šel s nejistotou. Překvapením pro mě bylo, že Ip Man je naprosto přirozený a realistický film o tom, v jakých těžkých podmínkách kung-fu za čínsko-japonské války fungovalo. Hrozně hezky se na to koukalo po historické stránce a samotné boje byly opravdu na pomezí geniality. Sice to není emotivně bůhví jak vypjaté, ale zajímavé to zaručeně bylo. (04.01.2013)