Muži v říji

Svým druhým filmem Robert Sedláček zabrousil do jihomoravské vísky Mouřínov u Bučovic, kde se každoročně pořádají závody ve vábení jelenů. Typově odlišné postavy a postavičky vytvářejí svérázné a někdy i bizarní situace, které vtipně korespondují s velmi dobře napsanými dialogy. Herecky není co vytknout, moc potěšila role Jaromíra Hanzlíka a jeho filmové ženy Marty Vančurové. Vše ostatní působí zcela přirozeně i díky hercům z Dejvického divadla, nebo divadla Husa na provázku. Muži v říji se svým způsobem můžou řadit k lidovým komediím typu Dědictví nebo Vesničce mé střediskové, samozřejmě v rámci nynější moderní doby. Stejně si ale myslím, že film poberou mnohem lépe obyvatelé Moravy a v Čechách zůstane nepochopen. (21.01.2019)

"Máme radost, že pan premiér má radost." Soutěž ve vábení jelenů, protkaná lokálním politickým lobbingem, měla slušné šance skončit v mém soukromém septiku, ale kupodivu se tak nestalo. Je to patrně způsobeno tím, že jsem se nechal navábit na absurdity v podobě týpka chrápajícího celou noc na klaksonu v autě, křesťanského demokrata v čele materialisticky zaměřené země či Ilony Csákové v roli transvestity napodobujícího Ilonu Csákovou. Mně zkrátka někdy stačí ke spokojenosti hrozně málo. (18.04.2016)

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Zábavná satira i laskavá idyla se silnými postavami a se scénářem, při kterém se člověku nekroutí žaludek. Bez jakékoli přepjatosti, trapné estrádnosti dokázal Sedláček natočit inteligentní film, který se určitými aspekty hlásí k nové vlně (autenticita, slavnost jako prostor satirického vyjevení charakterů), určitými aspekty zůstává veskrze dobový, ale především všemi aspekty baví a trefuje se do obecnějších jevů. Škoda pár momentů, kdy Sedláček začal hledat humor i jinde než v nevzrušivém a nezáludně plynoucím životě malé vesnice. Jinak se mi ale jeho film líbí, navzdory tomu, že chytá spoustu ryb najednou. Záhadným způsobem funguje jako satira, lovestory i vesnická idyla. Spíše než sžíravou formanovskou kritiku věcí veřejných tu hledejme souvztažnost s laskavými taškařicemi Vančurovými či Chevallierovými. (20.07.2009)

Ani ryba ani rak. Prumer, kterej nedokaze poradne vystrcit ruzky ikdyz je na place takova plejada ceskych i slovenskych hereckych legend. To je vysledek ceskych filmu za poslednich 20 let - herci jsou - poradni tvurci chybi. Vic Sveraku . . . Pravidla lzi byly dobrou predzvesti Sedlackovo tvorby, ovsem hned v rozbehu zakopl a spadl do drama/komedie bahna ceske prumernosti. Tenhle film svet neoslovi a nikdo mu nebude rozumet. A takovych filmu ma ceska kinematografie nezpocet (26.08.2009)

Tak tomuhle filmu jsem se velmi dlouho vyhýbal, abych si ho pak na odpočinek střelil mezi dvě náročný klubovky. A byl jsem velmi příjemně překvapen. Vlastně si nevzpomínám, kdy mě něco takhle překvapilo. Jedná se o komplexní obraz společnosti na velmi kvalitní úrovni. Muži v říji komentují společnost, ale ne vtíravě, vulgárně a prvoplánově (jako to udělal třeba Vorlův v Miliardář). Naopak zde můžeme vidět snahu o velmi inteligentní vhled. Postavy nejsou jenom hloupé karikatury. Sedláček vsadil na inteligenci diváka - není třeba všechno zjednodušovat, třeba divák pochopí. Díky tomu se ve filmu objevuje místy naprosto úžasný humor, který je sofistikovaný, jemný, rafinovaný a vedle toho se zde objevují emočně silné situace, které jsou neuvěřitelně lidské a vlastně i o něčem vypovídající. Sedláčkovi se podařilo obě dvě roviny syntetizovat a klišovitě řečeno "nastavit nám zrcadlo". Přemýšlel jsem, že dám pět, ale k dokonalosti něco chybí, některé momenty mi ve filmu úplně nesedly (možná, že kdybych film shlédnul znova, tak vše zapadne). Přesto si dovoluji ještě vyjádřit znechucení nad zdejším hodnocení, které je pro mě nepochopitelné. Myslím si, že se jedná o sofistikovaný film, ale zároveň i o film, který nemá jak koho urážet. Sleduji hodnocení a lidé, jejichž názoru si vážím, hodnotí kladně. Nezbývá mi než předpokládat, že nízká hodnocení jsou pouze symptomem české hlouposti a neschopnost ve filmu vidět dál než k srozumitelnosti příběhu.. (29.08.2010)