Drákulův polibek

Taková běžná televizní demence s poněkud křečovitou snahou o originální podání Stokerova krvosaje. Nevadili mi herci, kteří (snad až na Mínu v podání Štefky Leonidasů) typově neodpovídali dosavadním zaběhnutým představám... a docela s povděkem jsem uvítal i prvotní snahu o netradiční výklad látky. Jenže ono to "obohacování" literární klasiky o invenci televizních pisálků zhruba od půlky filmu šeredně skřípe, pak se na několika místech zadrhne, zaškytne a vrcholí takovým nějakým narychlo upatlaným závěrem. A jestliže se tedy v prvních 40 minutách dá mluvit o snaze přijít s novou myšlenkou, pak zbytek filmu je už jen o neschopnosti tu myšlenku jakkoli rozvést. Další atributy už jen ve zkratce: Akce příšerná, Napětí nulové. (24.05.2010)

Veľmi čudná adaptácia slávneho upírskeho príbehu, ktorá miestami značne okate kopíruje zábery zo slávnejšej Coppolovej verzie. Zrejme najväčším záporom je jeho zvláštne podanie, snažiace sa na diváka klásť dojem, že príbeh dôverne pozná a všetky súvislosti sú mu dobre známe. V mnohom s tým súvisí aj šialený strih, kedy sa mi naozaj zdalo ako keby strihač pri svojej práci naozaj na niečom ,,fičal". Pochválil by som však make-up, vďaka ktorému vyzerá Marc Warren vo svojej pôvodnej podobe starého Drakulu naozaj odpudivo, i keď mladá tvár herca je predsa len badateľná. Vo výsledku sa dá teda povedať, že filmu úplne chýba atmosféra. Síce sa snažil o hrôzu i o vášeň, doplatil však na svoje televízne korene. 2* dávam zato, že sa nejednalo o vyslovenú blbosť s akým-takým príbehom. (20.06.2009)

Po stránce technické taková normální televizní inscenace románu Brama Stokera. Říkám záměrně románu Brama Stokera, protože filmový nadšenec si pod slovem Drákula představí spíše Belu Lugosiho a slavnou verzi z třicátých let, než knižní předlohu, které je tato verze bližší. Je to ovšem televizní inscenace. Přehrávající herci, laciná výprava, atmosféra tomu odpovídá. I přes nízký rozpočet je ale vystižena docela dobře. Je sice trochu přestylizovaná, ale příjemně dekadentní a docela slušně temná, byŤ trochu jiným způsobem, než v románu. Scénář kupodivu dost odpovídá knize a není jen volnou adaptací, zachovává vztahy mezi postavami a jejich úlohu v ději. Působí to ale trochu jako kdyby se tam snažili doplnit pár prvků, které si Stoker ve své době nemohl dovolit říct na plno (třeba ta syfilis, která je podána opravdu hodně naturalisticky a velmi kvalitně i po psychologické stránce). Snaha dnešní přeracionalizované doby příběh devampyrizovat a vysvětlovat záhady přirozenými prostředky mně ovšem trochu štvala (tím víc, že není dotažená do konce a tam, kde by přirozené vysvětlení bylo moc obtížné, zůstává u pověstí), i když tajemno a nadpřirozeno nehraje příliš velkou úlohu ani v románu (narozdíl od většiny filmových verzí). Vůbec příběh působí hodně nefilmově a soustřeďuje se spíš na knižní předlohu než na kultovní filmová zpracování, ač některé záběry jsou přímo vykradené ze starších kinematografických verzí (víc než výrazná je zejména inspirace Murnauovou verzí). Střih, hojně využívající titulků, které mají příslušnou scénu zařadit do děje, je hrozný, kamera taková normální, i když vytvoření atmosféry se tu docela daří. Hodně dobrá hudba, která také odpovídá atmosféře Stokerovy předlohy. Dracula, který se nebude moc líbit filmovému fanouškovi, člověka, který četl knihu, by ale mohl oslovit, a to i přes televizní technickou kvalitu. P. S. Scény s pitím krve sice nepatří k vrcholům žánru, ale až tak debilní vážně nebyly. P. P. S. Celkem sem se těšil na Davida Sucheta, nakonec jsem ho díky paruce a plnovousu málem nepoznal. "Poirot" nijak výrazně nepřevyšoval ostatní (přestože např. jeho práce s hlasem byla výborná), ale bylo zajímavé ho vidět i v tak odlišné roli. (02.07.2009)

Popravdě řečeno, tohle zpracování Drákuly mi vůbec nepřipadá tak katastrofální, jak by mohlo naznačovat zdejší hodnocení. My, co jsme zvládli knihu víme, že je velmi odtažitá a pro dnešního čtenáře trošku zdlouhavá. Což ovšem vůbec neznamená špatná! Někteří literární kritici zastávají názor, že původní Dracula má být metaforou prudce se rozvíjející industriální společnosti, jež bez milosti vysaje každého lidského jedince. Nevím. Každopádně ona milostná linka, kterou rozpracoval Coppola, úplně chybí (stejně jako motiv vzájemné závislosti upíra a jeho oběti). V Drákulově polibku je valašský vojvoda dostatečně slizký (žel, nikoli majestátní a děsivý); motiv syfilidy a manželství, jež nebylo konzumováno by mohl být narážkou na bigotní viktoriánské mravy a pokrytectví obecně. Van Helsing vystrašený jako malé zvířátko je hodně netradiční a zajímavý. Co se týče dnes oblíbených oduševnělých a niterně rozervaných upírů (zcela odlišných od Stokerovy představy i představy Billa Eaglese), patrně nejlepším dílkem na toto téma je (IMHO) Martinův román Fevre Dream (česky: Sen Okerwee). P. S. Zdá se mi to, nebo Holmwooda nechal režisér zemřít 2x (poprvé zlomený vaz místo slíbeného čištění krve v rámci okultní seance; podruhé utržená hlava v "konečném" zúčtování s Drákulou)? A Holmwoodův výrok o Slovanovi má být ukázkou panské přezíravosti nebo scénáristovy nedovzdělanosti (předpokládám, že neměl na mysli užití staroslověnštiny jako liturgického jazyka)? 2,7 hvězdičky (04.02.2010)

Zapomeňte na Oldmana. Tehle Drákula je zlý a nemá výčitky svědomí. Je celkem okouzlující a přitažlivý, ale tak nějak cítíte, že pod tou atraktivní slupkou nejsou žádné city. Chybí vám romance mezi Drakulou a Minou? Ale no tak... Toto zpracování se sice dějově v lecčems odchyluje od Stokerova románu, ale zase ho neprzní takovým způsobem, jako Copollovo dílo. Nápad se syfilis se mi líbí; potřeba krve - ať už z důvodu uzdravení nebo potravy - je spojovacím článkem jednání hlavních postav. (19.02.2012)