Režie:
Todd PhillipsKamera:
Lawrence SherHudba:
Christophe BeckHrají:
Bradley Cooper, Ed Helms, Zach Galifianakis, Justin Bartha, Heather Graham, Sasha Barrese, Jeffrey Tambor, Ken Jeong, Rachael Harris, Mike Tyson, Mike Epps (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Plánovali si nezapomenutelné loučení se svobodou v Las Vegas. Teď si ale opravdu potřebují vzpomenout, co přesně se stalo! Čí je to dítě v šatně jejich apartmá v Caesars Palace? Jak se dostal do koupelny ten tygr? Proč jednomu z nich chybí zub? Ale hlavně – kde je ženich? Cokoliv tihle mládenci prováděli během večírku, bledne ve srovnání s tím, co musejí v téhle báječné komedii udělat za střízliva, když si z nejasných náznaků začnou skládat dohromady vzpomínky na všechna špatná rozhodnutí minulé noci. Režisér Todd Phillips (Mládí v trapu) a jeho hvězdné herecké obsazení si báječně užívají ve všech těch nepředvídatelných situacích, které do sebe jakýmsi podivným způsobem zapadají. Přidejte se k Pařbě ve Vegas. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (1 966)
Yeah ! Jednoznačně nejlepší komedie poslední doby.. Asi bych se neměl divit, protože Todd Phillips mě rozesmál už počiny jako jsou Road Trip, School for Scoundrels, nebo Starsky s Hutchem, ovšem tahle pařba je hravě strčila do kapsy... Nejvíc jsem se asi bavil díky Zachu Galifianakisovi, který se mi vryl do paměti už ve snímku Out Cold (2001). Doufám, že se díky téhle jízdě dostatečně zviditelní a uvidim ho v dalších, podobně šílených akcích 90%. ()
Jasný důkaz toho, že i eRkové komedie můžou být chytře napsané. Phillips kupodivu natočil "jen" příjemně odvázaný film, než aby diváka trápil tunou samoúčelných scének bez vyššího smyslu a pral do něj jeden f*ck za druhým. Díky sympatickému ústřednímu triu (Galifianakis nakonec není pouze idiotem, kterého nenávidíte), správně nastavenému tempu a nepředvídatelnému vývoji příbehu je Pařba ve Vegas asi nejlepší komedií, co jsem letos viděl. Přestože to není žádná přehlídka geniálních fórů, drží pohromadě, a když vás po sto minutách vyplivne ven, uvědomíte si, že jste si tu jízdu vlastně náramně užili. Update: Zní to neuvěřitelně, ale ten film je podruhé ještě lepší. Bez ostychu zvedám na pět. ()
Nic pro ženy (ty tohle prostě nikdy nepochopí:) a rozhodně nic pro abstinenty (kterým to bude připadat nerealistické). Kdo se ale kdy vzbudil v polorozbořeném místě s bandou přátel, aniž by si kdokoli pamatoval to, co všechno k té spoušti vedlo, ten to musí ocenit do nejmenších detailů. Výborné „okno“, jehož nejlepší výhodou je to, že následky nese někdo jiný. ()
Lehounce nadprůměrná komediální jízda, která mě ze začátku příjemně naladila na očekávané orgie, aby mi vzápětí odprezentovala jen jejich následky. Nepomohlo ani, o jak bizarní šlo svinčík. Mluvit o tom, jaký že bordel jsme včera způsobili, případně projíždět kompromitující fotky a videa, je možná dobrou zábavou v užším okruhu přátel, kde si můžeme situace zasadit do nějakého širšího kontextu a k "hrdinům" máme i určitý citový vztah. V případě Pařby ve Vegas jde kolikrát spíš o nudné plkání, které drží pohromadě divákova zvědavost "co přijde dál", náhodné úchylnosti jako nahý japončík vyskakující z kufru auta s páčidlem v ruce a očekávání nějaké brutální pointy, která dá téhle zmatené naháněčce smysl. S postupem času naopak přibývá pár trapných hollywoodských klišé a několik povedených džouků a hlášek stojí osamoceně jako kůly v plotě. Patřičné vyvrcholení se nedostavuje a v ústech zůstává mírná pachuť a sucho - dobře známé to příznaky "kvalitní" kocoviny. ()
Galerie (72)
Zajímavosti (77)
- Zach Galifianakis povedal, že sa pokúsil zakázať svojej vlastnej matke vidieť film a že kričí na rodičov detí, ktoré mu hovoria, že sa im to páči. (Zeker)
- V Brazílii je film (a jeho pokračovania) známy ako "Se Beber, Não Case!" Čo znamená: "Ak piješ, nežeň sa!" (Zeker)
- Bradley Cooper (Phil) dostal za film honorář 600 000 amerických dolarů. (SONY_)
Každý film má vnějšek a vnitřek. Vnějšek Pařby ve Vegas je očividný – čtyři chlápci, propitá noc, ztracený ženich atd. Zato vnitřek je pozoruhodný: ____ V čem se odlišuje filmový divák od filmové divačky? Odpověď dává chování libovolné partnerské dvojice v hypermarketu. Zatímco žena je přisátá u regálů a osahává suroviny, muž s rukama na vozíku postává a vyhlíží okolí. Žena sbírá (bobule...), muž čeká (na kořist...). Podstatné je, že sloveso „sbírat“ souvisí s prostorem, kdežto sloveso „čekat“ s časem, a že chování kterékoliv partnerské dvojice v hypermarketu je principiálně identické s jejím chováním v kině. Vztah ženy k nakupování i k obrazům je stejný. Je to vztah taktilní a pojímající, nebezpečné blízký a téměř intimní; žena touží dotýkat se věcí na plátně a přivlastnit si je, přiblížit se tělesnému vzezření hvězdy a zmocnit se prostoru, který obývá - zároveň se tak ženy stávají snazšími obětmi jak vizuální, tak ekonomické exploatace. Naopak mužský fetišismus (možnost popřít, co bylo viděno, a přesunout vědomí do náhradního předmětu) figuruje jakožto způsob, který umožňuje udržet si distanci od objektu touhy. Ženská blízkost a splývání s obrazem je tedy jiného druhu než mužské vidění, které zůstává distancované a reflexivní. Když se zamyslíme nad dramaturgickým rozvržením Pařby ve Vegas, tak muži, ti čtyři chlápci, jsou zde ti, kteří nejsou schopni ovládnout prostor a musí zpětně sestavovat jakousi databázi, kde byli a co tam prováděli. Snaží se jinými slovy zkrotit prostor a vůbec se jim to nedaří – protože muži prostoru vládnout nemohou, ten je doménou žen. Nastávající nevěstu trápí naopak čas a vážné obavy, že ženich nestihne obřad. Kdyby se situace hypoteticky obrátila a na pařbu jely ženy, kdežto ženich zůstal doma, film by ztratil smysl a vůbec celou zápletku, neboť ženy by prostorovou skládačku předešlé noci zakrátko vyřešily a ženicha by čekání rovněž nijak zvlášť nenervovalo, poněvadž čekání je mu bytostně vlastní. Namáhavé sestavování jakési databáze prohýřené noci oněmi čtyřmi nešťastníky je vepsáno i do samotného filmu, který je rozřezán na deset dílků a opětovně složen v následujícím pořadí: 1-9-3-5-2-7-4-6-8-10. Rafinovaná a vůči divákovi možná trochu zlomyslná proměna Pařby ve Vegas z lineární road trip do spletité detektivky ilustruje to, čemu říkáme „narativní databáze“. Jde o jistý druh filmu, ve kterém se nám předkládá řada relativně oddělených událostí, přičemž smyslem jejich sledování není zjistit, kdo co udělal, jestli se hrdina najde či zda se hrdinka vdá, ale spíš najít způsob, jakým lze uchopit každý kousek vyprávění a umístit jej do správné mřížky ve vztahu k ostatním. Namísto toho, abychom hráli klasickou přímočarou hru, hrajeme tetris – zasouváme jednotlivé kousky na správné místo v prostoru a máme v tomto smyslu pocit prostorového zakončení. Sepisuje-li Bradley Cooper v jedné scéně na lísteček, na co všechno si s kámoši pamatují, fakticky nic nesepisuje, ale podobně jako detektiv rozmísťuje všechny prvky zápletky na nástěnku – hraje tetris. () (méně) (více)