My děti ze stanice Zoo

Strašně deprimující zážitek, který stačí vidět opravdu jen jednou za život. Osud mladé dívky ve spárech drogové závislosti líčený s tak mrazivou doslovností, že některé scény budu z hlavy vyhánět ještě hodně dlouho. Špinavý noční Berlín podbarvený hudbou Davida Bowieho, záchody plné narkomanů a nejsilnější zobrazení abstinenčních příznaků, jaké kdy bylo natočeno- jestli je na tom snímku alespoň něco pozitivního, tak kromě kvalitní režie určitě herecký výkon Natji Brunckhorst, který je vzhledem k jejímu věku vážně neskutečný. Na druhou stranu mazáním medu kolem pusy by se tehdejší poměry jen těžko věrně znázornily, tohle byl opravdu jediný správný způsob- i když značně nepříjemný. 80% (02.07.2013)

Příběh naivní ošklivé dívenky, která chtěla za každou cenu někam patřit. Zapadla do naprosto snové partičky mezi absolutní spodinu Berlína. Chtěla se zalíbit teploušovi a stal se z ní feťák glumovského vzezření. Přál jsem smrt úplně každému členovi party, protože to byli totální retoši. Poklonu skládám maskérům, protože všichni vypadali tak, jak si feťáky představuji. Film na mne jistě zapůsobil, neboť ve mne zanechal pocit beznaděje a totálního zhnusení. Za zmínku stojí i geniální soundtrack dokreslující dobovou atmosféru. Až mi někdo nabídne háčko, tak si to teda kurevsky rozmyslím. 3* (04.09.2013)

Nepřekvapivý scénář v dnešní době zaujme už jen svým (bohužel) stále velice aktuálním tématem. Jenže ten film je natolik přesvědčivý ve své syrovosti a bezútěšnosti, že vám při jeho sledování bude téměř po celou dobu podobně mizerně jako všem těm na "háčku" závislým nešťastníkům. Smutně nadčasová záležitost, přestože například TRAINSPOTTING nebo REKVIEM ZA SEN jsou (v různých ohledech) výrazně inspirativnější. 70 - 80 % (02.08.2010)

Prakticky každá ekonomicky vyspělá země si prošla menší či větší epidemií drogové závislosti a stejně tak i vlnou reflexe drogové scény prostřednictvím umělecké sféry. Dětská drogová závislost a prostituce patřily v konzervativním měšťáckém prostředí Německa 70. let ke společenským tabu a když se pokusili dva reportéři zveřejnit rozsáhlý materiál v podobě šokující otevřené zpovědi mladičké prostitutky, tvrdě narazili a nemohli najít vydavatele. Když se přece jen povedlo knihu vydat, stal se z ní neuvěřitelný bestseller, který ovlivnil společenskou atmosféru, a z Christiany rázem udělal celebritu. Její literární zpověď končí nadějně odjezdem k babičce na venkov, pryč z drogami zamořeného Berlína. Následný život byl ale dokladem rčení, že jednou feťák - celý život feťák, v té lepší variantě momentálně abstinující. Christiane byla neřízená střela podobná naší Terezce Pergnerové. Vznik filmu byl nevyhnutelný, naštěstí byla jeho výrobě věnována taková pozornost, že nedošlo k velkému zklamání. Obsazení odpovídá představám, jaké jsem si o knižních hrdinech vytvořil. Film spoléhá na sílu obrazu, chybí zachycení Christianiných myšlenek a duševních pochodů, které se daly vyřešit vnitřním hlasem hrdinky. Film, to dá rozum, nemůže obsáhnout všechny situace známé z knihy, ale to důležité dokáže vyhmátnout přesně. My děti ze stanice Zoo je jedním z nejzásadnějších a nejtragičtějších feťáckých příběhů 20. století. Celkový dojem: 90 %. (17.10.2013)

Hodnota je vo varovaní, hodnota je v poukázaní na tiene konzumnej spoločnosti, ale že riadne tiene, v Norimberku na stanici som mal sám možnosť vidieť to isté, čo tu vo filme, samé striekačky a feťáky, A to 40 rokov po filme. Tá konzumná spoločnosť prináša tieto neduhy a nejak sa to nerieši. Hodnota je hlavne v tom, čo sa stalo po. Sú to deti a ako dopadli všetky. Nikdy sa už z toho nedostali hoci aj niektoré prežili. Že je Requiem za sen lepší? Filmársky áno, ale je to vymyslený príbeh. Tento dáva hnusný pocit skutočnosti. Na plný počet mu ale chýba trocha viac snaha šokovať. (23.10.2023)