An Earthy Paradise for the Eyes
Režie:
Irena PavláskováScénář:
Tereza BoučkováKamera:
Diviš MarekHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Vilma Cibulková, Tereza Ramba, Dana Marková, Ondřej Vetchý, Miroslav Etzler, Jiří Dvořák, Barbora Seidlová, Jan Zadražil, Jan Hartl, Eva Salzmannová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
V létě roku 1968 se matka se dvěma dospívajícími dcerami a přítelem vrací z letní dovolené v Itálii. Je noc na jedenadvacátý srpen. A rozvedený tatínek se právě oženil ve Vídni se svou mladou přítelkyní. Takový je začátek filmu, jenž zachycuje jejich intimní osudy v nastávající éře normalizace, a který vrcholí Chartou 77. Vypráví příběh Marty, dvou dcer - Gábiny a Majdy - a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků". Zatímco někteří "tatínkové" se postupně snaží zvrátit kolo českých dějin, Marta a její dcery vzdorují následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Matku a dcery poznamenává jak disidentské působení jejich blízkých, tak situace, do nichž se samy svými činy dostávají. Intimní pohled na soukromé životy v nelehké době napsala Tereza Boučková a inspirací jí byly vlastní zážitky a vzpomínky. Režisérka Irena Pavlásková natočila film plný bizarních i tragikomických scén, v němž dostaly velký prostor především herečky Vilma Cibulková, Dana Marková a Tereza Voříšková v hlavních rolích. (Česká televize)
(více)Recenze (314)
V době, kterou zachycuje tento film jsem nežil, ale určitě by film neměl být nudný a humoru tam moc nebylo na to, že je to hořká komedie. A když tam byl ten striptýz, tak aspoň měl být i pro diváky, bylo by se na co dívat. ()
S otevřenou náručí čekám na kvalitní film, vykreslující události a atmosféru minulého režimu. Bohužel, ani tomuto nemůžu dát víc než dvě hvězdy. Hlavním problémem tohoto filmu je hlavně nesoudržný děj a potom herci. Ano, někteří hrají dobře, ale stačí pár ubožáků v čele s Mírou Etzlerem a Vilmou Cibulkovou a dojem z filmu okamžitě upadá. Navíc se mi nelíbí vůbec způsob vykreslení doby (jak to, že všichni mají na tu dobu moc hezké oblečení a dost peněz, tak to, že odpůrci režimu vypadají jako banda snobů, co věčně chlastá a u toho občas, pod vlivem alkoholu, sepíše petici) a nedotaženost až odbytost detailů, jak v exteriérech, tak třeba i v oblékání. ()
Veľmi nevyrovnaný scenár do ktorého sa tvorcovia pokúsili napchať čo najviac. Naviac plno klišé, dosť veľa pre mňa nepozerateľných scén /napr. oslavy víťazstva v hokeji, či ženský striptíz atď./ Keď už to vyzeralo na odpad, tak sa film stal nakrátko pozerateľným aj vďaka Vetchému.. ()
Irena Pavlásková určitě není žádné režisérské ořezávátko, ale přistoupit k filmařsky vděčným normalizačním létům jako k Bakalářské povídce?!?! Balancování mezi komedii a dramatem, herci (nevadil mi ani Etzler a to na něj mám od doktora předepsané prášky) v čele s ženskou s velkým „Ž“ Vilmou Cibulkovou, tragikomické znázornění disentu, charakteristiky postav, příběh samotný, spodní prádlo Terezy Voříškové (reakce na Enšpíglův komentář :D), všechno plus mínus OK………….ale to již zmiňované bakalářské pojetí……..věčná škoda! ()
Disidenti a STB. Dva nerozlučné tábory v temných dobách totality po roce 1968. Pronásledování, nejistota, zoufalství. Vznikla další výpověď událostí, které se skutečně děli. Snímek ukazuje tu druhou odvrácenou stranu a ne jenom sociální výhody, na které se dnes tak lačně vzpomíná. Tereza Boučková napsala tento příběh podle svých zkušeností a Irena Pavlásková to natočila nenásilnou formou. Netlačila tolik na pilu a snažila se včlenit více tý lidskosti. A tak po dramatické stránce je snímek dosti mírný. Přesto dokáže v určitých chvílích zamrazit. Na takovéto filmy lidé rádi nahlížejí politicky, ale to je podle mého uvážení nesmysl. Buď je film kvalitní a nebo ne. Tento se vcelku povedl. Po citové stránce se mi to zdá umírněné až moc. Vilmě Cibulkové jsem to trpění moc nevěřil. Zato Tereza Voříšková překvapila. Její herectví se značně zlepšilo. Psychologické výjevy byli skutečně povedené. I tento snímek stojí za pozornost a měl by být televizemi vysílán velmi často. A to právě kvůli připomenutí událostí, na které se tak zapomíná. ()
Mne sa to celkom lubilo :-). Ziadna slava, ale prijemne. Pri pade komancov som maturoval, takze si celkom dobre pamatam, ze svet sice nebol upratany, ale dnes je hadam este sprasenejsi nez vtedy. Cest praci, 3* ()
to je opravdu na blití. tu ženu zahrabat! -btw/svlékací scéna je pak vrchol tuposti! ()
Snímek ze 70. let, kdy si lidé nemohli být ničím jistí. Pravdivý pohled jedné rodiny, která se jen velmi těžko vypořádává se všemi zákazy a příkazy. Určitě zaujal Míra Etzler svým výkonem. ()
Scénář: Tereza Boučková / Hudba: Jiří Chlumecký *** Skoro nic jsem tam nenašel, ani to nebyla nic moc výpověď o 70. letech, ani to nebylo nijak zvlášť vtipné ... snad jen Připadám si jako Vinetů . Možná to nechápu ... ()
Můžu jen říct, že jsem čekala něco mnohem horšího a že mě film vlastně docela mile překvapil. I herecké výkony byly výborné (kromě Vilmy Cibulkové i Tereza Voříšková, kterou jsem do této doby nedokázala úplně přijmout). Co ještě dodat? Že pro nás, kteří vládu socialismu zažily jen jako hodně malé děti, se zbývá spolehnout na vyprávění, vzpomínky, dokumenty a podobné filmy mapující danou epochu. A myslím, že tento snímek vystihl svou hořko-sladkou cestou dobu "temna" docela reálně, i když se v žádném případě nemůže řadit mezi nezapomenutelné či výjimečné. ()
Naprosto průměrný film. Mám dvě poznámky: nebýt toho konce, tak film vykresluje život disidentů jako velmi zábavný a bezstarostný. A tím podporuje názory komunistů nebo paradoxně bratří Mašínů, kteří se o disidentech v čele s V. Havlem již několikrát vyjádřili neuctivě. Druhá poznámka: Cibulková, Voříšková i Marková měly být v erotické scéně ukázány zcela nahé, potom by ta scéna opravdu za něco stála. ()
Fraška. Tereza Oříšková by měla něco udělat se svým chraplavým hláskem. Buď si pořádně odkašlat nebo se nechat nadabovat. ()
Po dvou letech od prvního zhlédnutí jsem změnil názor, vykládat normalizaci jako mejdany, souštání a chlastání je poněkud divné. Holky jsou jako panenky Barbie, docela mě pobavilo několik věcí: dnešní vzhled sektu Bohemia nebo moderní pákové baterie. Povedený je začátek na čáře při návratu z dovolené a taky svlíkací scéna. ()
Spíš než celková morální pokleslost filmu tu lidem vadí, že film zde ukazuje disidenty jako sprosté egoisty, což zase bylo jediné, co se mi na filmu líbilo. Až na to, že konec nám tak trochu ukáže že to tak má a MUSÍ být a je to tak normální. Podobnost s Havlem je jasná, určitě to má spousty biografických prvků, že byl Havel nemorální člověk, to už dneska ví kde kdo. Divná byla ale hlavně postava Cibulkové. Jestli měla být sympatická nebo ne, to jsem ani přesně nepochopila, každopádně se vždycky vyspala s každým, kdo byl poblíž, nechápu. Proč se konečně nenatočí něco, co nebude hlavně tak pěkné a pocukrované? ()
Český film popisující normalizační éru naší historie z pohledu Marty (V. Cibulková), rozvedené matky dvou mladých dcer, z pozice filmové asistentky po srpnu 68 uklizenou na práci do archivu, neboť její bývalý muž divadelní herec J. Dvořák byl označen za protirežimní živel. Herecké výkony všech hlavních představitelů, zejména přítele rodiny, disidenta O. Vetchého, ale i Martina nového patnera M. Etzlera, hodnotím jako zdařilé. Nicméně se nemohu ubrániti dojmu, že snímek nemá jasnou myšlenku, jako by klouže klouže po povrchu jak po historické stránce tak i z hlediska filmových postav. Jako by popisoval jen střídaní partnerů v životě jedné ženy v těžkém období nesvobody, avšak postrádám nějaké hlubší zamyšlení či poselství. Vrchol snímku lze spatřit v závěrečném zátahu na společnost mající jisté výhrady proti tehdejšímu politickému zřízení, avšak ani to mě neodradí od celkového průměrného hodnocení. ()
50 % ()
Zmatenej výkřik, kterej neví čim bejt. Byť je tu několik velice dobrých hereckých výkonů (v čele s Vilmou Cibulkovou následovanou Jiřím Dvořákem), neni šance aby film bez myšlenky utáhly. Co měly bejt třeba ty vztahově sexuální propletence a společnej striptýz dcer s matkou v závěru filmu?? Takhle si vypořádávání se s minulostí na filmovym plátně nepředstavuju. ()
Kde by ten český národ byl, kdyby nebyli ti bájní ONI. Ti ONI, kteří mohou za všechno světové zlo. ONI, ať je to kdokoliv (kdo se zrovna hodí). Hlavní každopádně je, že za všechno můžou ONI a nic není naše chyba. Dovedete si vůbec představit, jak hrozný život to tenkrát byl? Člověk nemohl říkat, co si myslí, v televizi to byla samá odporná propaganda a každej druhej byl prodejná kurva. Ještě že už jsme se JICH zbavili a žijeme teď šťastně a svobodně, na věčné časy. Člověk sice pořád nemůže říkat co si myslí, kolem je to pořád samá prodejná kurva, avšak propaganda v televizi, jéje, ta je o moc krásnější. Jasný důkaz, jak naše společnost vyspěla. A pokud je něco špatně, můžou za to, pro změnu, ONI. Já né. ONI. Jó, není nad pěknou českou tradici, to by chtělo regionální ochrannou známku. Za herecký výkony tý propagandě nedám odpad, ale fakt se modlím, aby se Český televizi už rozpadly ty relikvie ze zlatých sedumdesátých a přestala takový blbosti točit a produkovat. I když, byla by to bez ultrakorektní propagandy skutečně ještě televize Česká? ()
Takovéto komedie by se měly točit, abychom nikdy nezapomněli, jaké to za komunismu bylo. Hodněkrát se příslušník VB vůbec neptal a hned každého mlátil...dnes, když jsem shlédl film ze 60 let v USA, kde byli oni a kde my? Skoro jsem se smál... ()
No já nevim no. Pavláskové se sice tímto filmem podařilo vylézt z odpadu, kam se dostala svým Bestiářem, ale do kvalit jejího debutu má Zemský ráj velice daleko. Původně jsem se filmu děsil, jakmile jsem slyšel slova herce Etzlera, že v současnosti je v naší zemi velký příklon k levici a proto by měl každý vidět Zemský ráj (perzekuce disidentů za minulého režimu jsou opravdu racionální důvod, proč podporovat neoliberální rozkrádání této země, ach bože..). Nakonec jsem docela rád, že nejde přímo ani o připitomělou antikomunistickou agitku, ani kýčovité podbízivé retro a'la Vyprávěj. Kvůli tomu však nelze zavírat oči nad nedotaženým scénářem Terezy Boučkové, televizně plochou kamerou Diviše Marka a teatrálními hereckými výkony, snad s výjimkou talentované Terezy Voříškové, která po Bobulích a Rytířích dostala konečně roli, ve které není jen na okrasu. Škoda, že osobní příběh její hrdinky získal ve filmu menší prostor než jaký si zasloužil. Celé téma disentu je dnes neaktuální, místo toho, aby film nabídl nějakou podrobnější analýzu jejich počínání nejen před, ale i po převratu (což by bylo jistě zajímavé, i když ze současného mainstreamového hlediska "kontroverzní), většinu času vyplňují hluché výlevy z erotických eskapád postav, jejichž předobrazy jsou Landovský, Havel či otec scénáristky Kohout. Film končí velmi trapně hysterickou scénou policejního zatýkání a rádobypůsobivou návštěvou u věznice, ve které sedí Vetchého hrdina Pavel (neboli Havel). Celkově plytká nuda, která neurazí, ani nenadchne. ()