Režie:
Drew GoddardKamera:
Peter DemingHudba:
David JulyanHrají:
Kristen Connolly, Chris Hemsworth, Anna Hutchison, Fran Kranz, Jesse Williams, Richard Jenkins, Bradley Whitford, Brian White, Amy Acker, Tom Lenk, Dan Payne (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Do zdánlivě opuštěné chaty v horách se uchýlí parta mladých lidí, kteří si chtějí užít chvíle svobody v divočině. Netuší, že je místo pokryté sledovacími zařízeními a technickými vychytávkami. Ve sklepě narazí parta studentů na mnoho bizarních předmětů včetně starého deníku sadistické rodiny Brucknerů. Bohužel jedna ze studentek vysloví latinské zaklínadlo. Brzy se tak prázdninový pobyt v romantické chatě promění v brutální hon sadistických zombií na své kořisti a v boj o život mladých studentů... (TV Barrandov)
(více)Videa (25)
Recenze (1 582)
Tha Cabin in the Woods představuje (r)evoluci moderního horroru, vracející se zpět k samotným kořenům. Tahle chata je doslova přeplněna neuvěřitelnými nápady, příjemnými odkazy, neopakovatelnou atmosférou a nevtíravým humorem, který jen dokresluje celkovou poetiku filmu. A co víc, všechny tyhle atributy jsou i přes všemožné alternace narativu dokonale kompaktní, zejména díky ohromnému nadhledu, jenž si Whedon s Goddardem dokázali udřžet v průběhu celé stopáže. Samotné propojení s mistrovým dílem pak funguje přímo bravurně. Máme před sebou novodobou klasiku. ()
Nepředstavitelná haluz. To, co zpočátku vypadá jako rutinní horor, se postupem času mění na něco neuvěřitelně invenčního/nového. Nejvíce mi to evokovalo seriál LOST, který byl svého času velmi populární. Tedy pokud se divák nedodívá až do konce, pochopí buď vůbec nic, nebo jen velmi málo. Chata v horách je sofistikovaná hra s divákem, která si určuje v rámci žánru svoje vlastní pravidla a vůbec s tím nemá sebemenší problém. A to se nedá řici rozhodně o každém filmu v takto brakovém žánru. ()
Nevěděla jsem do čeho jdu a po celou stopáž jsem byla na rozpacích, jestli se mám bát, smát, nebo brečet. Nakonec jsem zvolila jako nejvhodnější reakci smích: bát se nebylo čeho a úplně k pláči to zas nebylo. Ale ke spokojenosti to chtělo přitlačit na pilu humoru a úchylnosti přece jen s větší silou a vervou, takhle ten podivný žánrový guláš zůstal nedochucený a poněkud vlažný. Když pominu nelogičnost celé té apokalyptickégrotesky, pořád mi není jasné, jak vlastně přežil ten, co byl považován za mrtvého? Možná mi v těch temných zombi scénách něco podstatného uniklo, protože při nich bylo hovno vidět. Taky bych byla radši, kdyby si vylosovali vodního muže a ne ty nudné zombíky! Trocha smíchu, hodně zmatku, mírné zklamání = 55%, ta třetí hvězdička je čistě za nahláškovaný realizační tým, zvláště za pána "Nasrat! Nasratnasratnasrat!". ()
Četné pomrkávání na diváka je asi fajn, ale jakožto milovník hororů, a tak trochu čistých žánrů, jsem se blahem rozhodně netetelil. Humor mezi řádky prostě očekávám (VĚTŠINOU) od jiných látek, i když musím uznat, že debutující režisér Drew Goddard (pero si s ním do ruky vzal i tvůrce Avengers Joss Whedon) talent má a nadhled určitě také nepostrádá. Ospravedlňuje už notně zaprášená schémata, nejde na to zle, ale.. třeba to napodruhé vyjde o poznání lépe!! Signál pro odvážné tvůrce tu ale od dua Goddard - Whedon určitě je!! ()
Galerie (369)
Zajímavosti (27)
-
Když postavy uzavírají sázky která příšera zabije hlavní hrdiny, jsou na tabuli uvedena následující monstra:
- Vlkodlak jako klasické hororové monstrum.
- Alien Beast jako odkaz na film Vetřelec (1979).
- Mutanti jako odkaz na Hory mají oči (1977).
- Wraiths jako odkaz na původní 13 Ghosts (1960).
- Zombie jako odkaz na Noc oživlých mrtvol (1968).
- Reptilicus jako odkaz na film Reptilicus (1961).
- Klauni jako odkaz na To (1990).
- Čarodějnice jako klasické hororové monstrum.
- Sexy čarodějnice jako odkaz na Čarodějky z Breastwicku (2005).
- Démoni jako odkaz na Noc démonů (1988).
- Hell Lord jako odkaz na film Hellraiser (1987).
- Angry Molesting Tree jako odkaz na film Lesní duch (1981).
- Obří had jako klasické hororové monstrum.
- Umrlci jako další odkaz na film Lesní duch.
- Mumie jako klasické hororové monstrum.
- Nevěsta jako odkaz na film La novia ensangrentada (1972).
- Strašák do zelí jako odkaz na film Dark Night of the Scarecrow (1981).
- Sněhulák jako odkaz na film Jack Frost: Sněhový zabiják(1997).
- Dragonbat jako odkaz na film Blade II (2002).
- Upíři jako dokaz na film Upír Nosferatu (1922).
- Dismemberment Goblins jako odkaz na filmy Ghoulies (1985) a Hobgoblins (1988).
- Sugarplum Fairy jako odkaz na příšery stvořené Guillrermem del Torem.
- Mořský muž jako odkaz na Netvora z Černé laguny (1954).
- Reanimátor jako odkaz na film Re-Animátor (1985).
- Jednorožec jako klasické fantasy zvíře.
- Huron, což je indián.
- Sasquatch-Wendego-Yetty jako klasické hororové monstrum.
- Dolls jako odkaz na film Oni (1972).
- Doktoři jako odkaz na film Dům hrůzy (1959).
- Buranská mučící rodina jako kombinace zombie a zároveň odkaz na Texaský masakr motorovou pilou (1974).
- Jack O. Lantern jako klasické hororové monstrum.
- Obr jako další klasické hororové monstrum.
- Dvojčata jako odkaz na Osvícení (1980). (PanTumnus)
- V jedné scéně můžeme vidět, jak si jeden z protagonistů čte knihu „Malý Nemo“. Je to odkaz na komiks Winsora McKaye, který už byl inspirací pro několik filmů, především pro japonsko-americkou koprodukci Malý Nemo: Dobrodružství v Dřímkově (1989). (Emo-haunter)
- Natáčanie prebiehalo vo Vancouvri, Coquihalla Canyon Park a Britskej Kolumbii. (Danny88)
Kromě všeho ostatního konečně snímek, kde logické zádrhele v jednání postav nejsou trhliny filmu, ale jeho zpevnění ze zálohy, z hodně nečekaných pozic a úrovní. Kupříkladu fungují jako potvrzení toho, že lidstvu už skutečně nezbyly žádné instinkty a zaslouží si, aby je tu někdo vystřídal. ***** Hodně lidí si určitě vystačí s tím, co poberou na první dojem, protože i tak je toho tam dost a leckdo přišel za „srandou“ a „zábavou“. Ale nejlepší a nejvtipnější pointy jsou pečlivě propracované a stojí na brilantně promakaném scénáři, skvěle s ním sehrané kameře a vizuální dramaturgii. (Mj. je tu cítit například obrovskou zkušenost s divadelní scénou, i s nejrůznějšími filmovými záběry divadelního prostředí, včetně loutkového divadla a pouťových panoptik hrůzy – a to opět z nečekané roviny ladí s tím, co se děje uvnitř filmu, i s celou řadou sarkastických point na účet lidstva.) **** Samozřejmě že to není klasický horor, není to ani klasický zábavný béčkový horor, a není to ani zábavná parodie klasického hororu – je to svrchovaně originální a inteligentní travestie, fraška, burleska, a horor používá jako ohnisko, mušku, která pomáhá zaostřit všechny zbraně (v poslední štaci hodně sofistikované, sarkastické a jízlivé) na skutečný palebný cíl: zavrženíhodný současný stav lidstva, zdegenerovanou společnost na konci vývojového cyklu. **** Mluvit o Chatě v lesích jako o hororu je stejné jako trvat na tom, že H. P. Lovecraft psal horory. Samotářský intelektuál přitom právě využíval klasických postupů béčkové hororové literatury k satirickým komentářům na adresu zparchantělé, degenerující společnosti, a v podstatě na konci každé ironií sršící "hororové" povídky postavil tupé lidstvo se všemi těmi nafoukanými, omezenými akademiky, novináři, inženýry, pánbíčkáři a umělci, na práh valící se kosmické katastrofy, a nechal je nic netušící čekat na neodvratný nepředstavitelný osud, který jim připravil v podobě užuž se otevírajícího chřtánu slepých bohů chaosu, pradávných bytostí spících v lůně země či na dně oceánů nebo nějakých beztvarých a nepochopitelných cizinců z hvězd a odvšivenou zeměkouli přihrál do jejich natahujících se pracek, ploutví či chapadel. (V maloměšťácké Providence v Nové Anglii, kam se před lidmi uklidil a kterou líčí jako nezáživnou parodii na už tak zdegenerovanou britskou Anglii, se mu s touhle představou muselo určitě dýchat o něco volněji. Vždyť už to nabubřelé jméno, Prozřetelnost, volá po takovém biblickém potrestání.) Ve filmu jsou to konkrétně Lovecraftovi Great Old Ones, neboli Velcí starci či Prastaří, a film je hodně překvapivě především poctou Lovecraftovi a mýtu Cthulhu, a to jak pointou (že jim 75 let po Lovecraftově smrti to lidstvo nejen naservíruje, ale konečně je nechá ho schlamstnout), tak i způsobem práce s žánrem hororu a travestie, karikatury. **** Každá zdánlivě jednoduchá legrácka se tu v kaskádovité ozvěně nese do dalších deseti pater výstavby, na kterých nabývá ještě vtipnějších point – a nahoře pak sedí na zábradlí bůh reflexe se zrcadlem nastaveným společnosti, a odráží ty vtípky v nových, společensko-satirických pointách s chechotem zase dolů, a tak se ten smích na každém patře znova potkává a ještě násobí... **** Nejvíc jsem se chechtala nad tím, jakou smrtí nechali filmaři zhynout Sportovce, ale nejvíc mě pobavilo, když mi došlo, že se vlastně koukám na moralitku, na frašku s morálním poselstvím (zrovna tímhle rysem, a na téhle rovině film přiznaně odkazuje třeba k Úsvitu mrtvých) – a že tvůrci to chtěli přesně tak, dosáhnout obojího smíchu, z překvapivých dramatických point i z veselého pobavení nad jejich společenským přesahem, a to v bravurní, bezchybně natočené smršti vizuálně promakaných scén. Spanilá jízda, která nehodlá zkaženému lidstvu napravovat morálku, ale se smíchem ho skopává z piedestalu rovnou do nejzazší propasti, kde se v nezbadatelné hlubině neklidně převalují slepí bohové chaosu. ***** () (méně) (více)