Neopouštěj mě

Neplakala jsem, zuřila jsem a čuměla v šoku, i když bez emocí, bez drásání nervů. Přesně ve stylu podání filmu, tzn. bez zájmu, lhostejně, jak když řeka plyne, pomalu, nudně, bez začátku, konce... Odmítám se podepsat pod snůšku pesimismu, deprese, antihumanity, slova dárcovství, mrzačení čistoty dětství, nadějí mládí, těla i ducha, sebevražda. Je mi jedno, jaký rozsah má "velká myšlenka" autora, já to vidím svým nitrem, svým pohledem, který říká všechno špatně. Čus bus. (24.10.2012)

Decentní alternativní verze našeho světa, v které etika a morálka šli stranou pro vytvoření člověka bez nemocí. Obraz dokonale prodává všechnu melancholii a herecké výkony, ale mě osobně tu chyběl ten důvod/cit, kterým bych se k postavám dokázal přiblížit a nevnímat je jen jako (neberte to doslova;-)) ovce čekající na porážku. Přesto mě fascinovala ta morální prázdnota světa, nulový nesouhlas "obětí" a nepřítomnost boje o život... Tohle je přeci tak nelidské. Pro hlubší pochopení to vidím na knihu, tím snad film splnil svůj účel. Jako zamyšlení nad lidskostí, osudem, smyslem existence i jejím cílem "pouze" dobré. PS. neplakal jsem. PPS: kdyby v tom hráli herci z Číny nebo KLDR, tak tomu věřím více:) (11.04.2011)

Smutné. Netradiční zápletka v tradičním provedení. Romanek má režii pevně v rukou a herecké výkony jsou vynikající. Naděje je v NEOPOUŠTĚJ MĚ hybnou silou příběhu, přesto je tak jako ve skutečném životě vždy smetena světem, který nechce pochopit, že lidskost je něco co nejde vytvořit. Ta v nás jednoduše buď není, nebo je. (10.04.2011)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)

Hľadať v tomto filme odpovede na otázky "ako funguje systém?" alebo "prečo sa nebúria?" je hrubé nepochopenie celého konceptu. Toto treba iba precítiť a vychutnať si precíznu réžiu a vynikajúce herecké výkony (najmä vo finálnej tretine). Samozrejme, je to celé už samotnou zápletkou emocionálne vydieranie s predvídateľným slzopudným záverom, ale pri dobrom nastavení sa to človeka nemôže nedotknúť. (14.02.2011)