Kvílení

Ono, přenést báseň do filmu není nic moc lehkého a režisérové Kvílení se toho jednoduše zhostili dobře. Jasně že pro ně hrála skutečnost, že Kvílení není zakódováné v náznakové lyrice, ale přesto Ginsbergův svět tvořený svým vlastním jazzovým jazykem má svou neopakovatelnou atmosféru. Tu se kupodivu povedlo v animované části zachytit a i když samotnou báseň onen feeling neinterpretuje ani z poloviny, jako krátký diskurz to nezasvěcenému dá myslím hodně. Dobrá je i interpretace jednotlivých veršů, překlad hispetorových obratů a jiné doplňují informace o beat generation. Pravdou je, že jednotlivé linky do sebe moc nehrajou a hltači Ginsberga si tak nepříjdou na své, protože snímek je točen spíše pro masovější diváctvo, kterému má Kvílení sloužit jako jiskra, ale práce to není odvedena špatně. I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked, dragging themselves through the negro streets at dawn looking for an angry fix, Angel-headed hipsters burning for the ancient heavenly connection to the starry dynamo in the machinery of night. (03.12.2010)

Film je to dobrej, ale mě neoslovil. Allena Ginsberga jsem nikdy nebral jako někoho, kdo mě zajímá, a nikdy mě nebavila jeho tvorba a protože tenhle film je o něm a hodně se v něm čtou jeho básně, tak u mě neměl šanci. Neřikám, že to neni dobrej životopis, po filmové stránce někoho určitě zaujme. Ale zabilo mě to čtení té básně, která: 1) pro mě jako Moraváka obsahuje moc americkejch odkazů - to je samá Wall Street, Denver, Empire State, Staten Island, různý eveňjů, Madison Avenue, Colorado, Kansas, Idaho... a v polovině věcí to jde mimo mě. 2) ani používání tolika složitě znějících slov nikoho normálního nepotěší - myriády, katatonie, kolportovat, serafín, dadaismus, juxtaponovaný atd... 3) kdysi možná šokovalo, že tam použil tolik sprostejch slov a zmínek o kouření vocasů někomu, kouření vocasu mě, šukání, strkání bůhvíčeho do řiti, buzerantech, ale v dnešní době ne - na místo toho v tom vidím jenom jeho homosexualitu. 4) nebere mě, když někdo v podstatě beze smyslu naplácá různý slova do věty a pak čeká, jak se intelektuálové budou dohadovat, co tím chtěl vlastně říct, když ani on sám neví, co to má být - a takhle přesně na mě ta jeho poezie mluví - o ničem. Tyhle čtyři body se týkají čtení jeho tvorby, ale protože ta tvoří velkou část filmu, tak to nejvíc rozhoduje moje hodnocení, který bude nízký. Animace jdou skoro stejnou cestou - udělaný jsou celkem hezky, ale nic mi neříkají. V těch jeho interview taky mele docela nesmysly a filozofický žvásty, takže to taky nic. Takže jednu hvězdičku dávám jenom za to, co bylo mezi tím - úryvky z jeho života, kousky od soudu a za Jamese Franca, do kterýho bych neřek, že si vybere takovouhle roli... a že ji bude umět zahrát... PS: jinak kniha Kvílení a jiné básně pro mě nemá žádnou literární hodnotu, takže ji klidně mohli zakázat... ale zas na druhou stranu nesnášim cenzuru, takže jenom čumim, jak si takovou kravinou podmanil tolik lidí, že mu to žerou... (27.03.2012)

(Mezipatra 2010) Režiséři Rob Epstein a Jeffrey Friedman KVÍLENÍM debutovali na poli narativního fikčního filmu, ačkoliv se zařazením biografického dramatu o díle (!) básníka Allena Ginsberga to není jednoduché. Snímek se totiž svým formálním zpracováním odklání od podoby valné většiny schematických biografií umělců za poslední víc jak dekádu tím, že na místo zájmu o samotnou osobu se zaměřuje na dílo ve čtyřech vypravěčských rovinách, které jsou stylisticky nesourodé. Sledujeme (1) archivně-dokumentárně se tvářící, přesto rekonstruované a hrané pasáže předčítání básně před diváky a osobní výjevy z života představitele beatnické generace, (2) rozhovor se samotným Ginsbergem, (3) vizualizovanou podobu titulního Kvílení v podobě animovaných pasáží a (4) soud z r. 1957, kdy kniha (nikoliv její spisovatel!) stanula před soudem pro údajné pohoršování dobrých mravů._____ Počin, který by se dal nejlépe přirovnat k filmu jiného queer autora, Haynesově BEZE MĚ: ŠEST TVÁŘÍ BOBA DYLANA, je formálně pozoruhodný a vytváří si alibi na to, aby byl neprůstřelný jakoukoliv možnou kritikou. Pokud se totiž nebudeme zaměřovat na to, nakolik se výsledná podoba odlišuje od dalších děl v rámci žánru biografie, ale podíváme se, co je nám říkáno a jak, vyvstává určitý rozpor. Z plátna se na nás totiž valí řada truismů, s kterými dost dobře nejde nesouhlasit (právo na svobodu slova a vyjádření umělce) a které jsou pro jistotu pro pomalejší diváky v závěru vyřčeny nahlas, zatímco se nezapřou umělecké ambice tvůrců. Umění – alespoň to opravdové – má ovšem přinášet nový pohled na svět a věřit v inteligenci diváka, který je schopný interpretovat předkládané obrazy a slova. Další rozpor nastává, když přihlédneme ke kontroverzní povaze knihy, o které se vypráví v nekontroverzním filmu, jenž cokoliv pobuřujícího vypustí (orální sex) či přeskočí anebo zjemní v podobě animovaných pasáží. Nemáte-li ale za to, že o radikálních věcech je nutné vyprávět radikálně, pravděpodobně nebudete mít s animovanou částí problém, i když nedosahuje nápaditosti a působivosti těch v PINK FLOYD: THE WALL. (04.12.2010)

Někde jsem zaslechl, že by to měla být autobiografie básníka Allena Ginsberga. Po shlédnutí však zjišťuji, že tento kousek je spíše rozbor básně Kvílení, který je velmi netradičně zfilmován. Snímek je rozdělen do čtyč vcelku nezávislých rovin. Ta první se odehrává u soudu, kde svědci při výslechu rozebírají báseň velmi do podrobna. Tento rozbor pak můžeme sami využít v pochopení celé básně. Ve druhé rovině vystupuje "autor" básně v jakémsi interview a vysvětluje co mohl napsat jinak a jaké aspekty na něj při psaní působily. Do toho se promítají scény z jeho života, plného zvláštních okamžiků, především homosexuálního charakteru. Recitování před publikem ve třetí rovině filmu je taktéž velmi zajímavé, zvlášťe pak ta dynamika přednesu, to stupňování, to napětí... Animace básně ve čtvrté rovnině vcelku hezky doplňuje recitaci a dává ji tak jakýsi další rozměr. Ač nejsem příznivcem poezie, musím uznat, že toto podání mi připadlo velmi poutavé. Závěrem bych řekl, že ač nemusím souhlasit s obsahem (homosexualita) ani s básní (moderní poezie), toto zpracovní mě velmi zaujalo. Dovolilo mi zjistit co je v pozadí takovéto básně, a z části ji i pochopit. Bez tohoto filmu bych asi nepochytil to, co se mi snaží báseň říct. 80% (06.01.2011)

Jak jsem viděla začátek filmu, tak jsem si říkala, co to do háje je?! Pak jsem se na to celé snažila dívat s nadhledem. Film je tvořen 2 liniemi. Samotným vyprávěním Allena Ginsberga o své životě a díle, které se mi líbilo nejvíce. Pasážemi se soudního řízení, které rozhoduje o tom, jestli je Allenovo dílo obscénní nebo ne. Tyhle dvě linie jsou prokládány pasážemi z klubu, kde Allen Ginsberg recitoval své dílo a úryvky veršů z Kvílení, doplněné animovaným příběhem. Tyhle úryvky se mi nelíbily, dokonce mi až vadily, ale musím nechat Allenovi jeho sprostou upřímnost. Chápu, že jeho verše museli lidi v tehdejší době pobuřovat. Proto jsem se bála, že jeho dílo bude prohlášeno za obscénní, ale naštěstí se to nestalo. Je hrozné, že musel být Allen „heterosexuální“, aby ho pustili z léčebny, což na něm mělo dlouhodobé následky. Výběr Jamese Franca do této role byl výborný. Myslím, že mu role seděla a dobře se do ní vžil. Když bych měla hodnotit celý film, tak se mi napřed nelíbil, ale postupně jsem se nechala vtahovat do příběhu a zajímalo mě, jak dopadne. Takže se mi film nakonec líbil a dílo Kvílení si určitě přečtu. (10.08.2015)