Dostaň ho tam

Judd Apatow má talent na komediální příběhy, které působí jako ze života a právě díky tomu mají filmy na kterých se podílí -většinou jako producent a scénarista- takový úspěch. Nejinak tomu bude i v případě "Dostaň ho tam", který režíruje jedno z jeho dítek a do hlavní role obsadil svého oblíbence Jonaha Hilla. Když Nicholas Stoller natočil "Kopačky" obejvil se v nich výstřední Aldous Snow, kterého nesmírně obdivoval jistý obtloustlý mladík a právě tyto postavy si podle tvůrce zasloužili vlastní film. "Dostaň ho tam" je ve své podstatě "road movie" o dlouhé cestě, kde jsou jediné zástavky divoké večírky plné alkoholu, drog a polonahých žen. Filmy Judda Apatowa poznáte okamžitě a je jedno zda je píše, platí nebo točí. Vždy tam jsou mladí lidé, kteří mají rádi sex, mluví sprostě a dost často i popíjí nebo berou drogy. Nejinak je tomu i zde. Bohužel jeho filmy mají vedle řady pozitiv i některá negativa. Jeho filmy jsou vtipné a díky reálnému vyznění se divák dokáže s postavami stotožnit a hlavně dokáže uvěřit, že sleduje skutečné lidi. Bohužel jsou příběhy těchto postav někdy až zbytečné dlouhé. V "Dostaň ho tam" je řada scén, které mě opravdu pobavili, herci jsou vynikající, (Jonah Hill podává umírněnější výkon než v "Superbad", takže jeho postava působí mnohem dospělejším dojmem, Russell Brand nejspíš hraje sám sebe a jde mu to výborně a Rose Byrne se moc nepředvede ale neskutečně jí to sluší) scénář propracovaný ale je zde taková spousta nudných a nezáživných dialogů, že kdyby tvůrci film zkrátili o půl hodiny mohla z toho vzniknout skutečně divoká komediální jízda, které nic nechybí. Takhle vznikla další sprostá ale v jádru inteligentní komedie, kde se všechny vtipné scény ztrácejí ve zbytečně dlouhé stopáži. (27.09.2010)

Já jsem se suprově pobavil. Aldous Snow je tam permanentně něčim sjetej a nutí špekouna strkat si drogy do análu. Smál jsem se vždycky, když se Jonah Hill poblil. P Diddy tam je přespeedovanej magor, co bere do rukou rozžhavený kameny a prostě celkově je to fakt střelený. Není to tak komplexní a "ze života" jako Kopačky, ale naprosto schválně mnohem bláznivější. (26.11.2010)

Umím si představit ideální prostředí, kdy by mě tenhle film bavil - nějaká párty, kde se s kámošema zlejeme a budu mít práh pro rozpoznání humoru hodně nízko. Protože dnes jsem se ani jednou nezasmál, nepřipadalo mi to vtipný, ale blbý a párkrát i nevkusný. Popravdě až na pár záběrů na známé tváře na tomhle snímku není nic k vidění, měl jsem skoro pocit, že se tam nic zajímavýho neděje. Russell Brand má super přízvuk, to se musí nechat, ale to je všechno, Jonah Hill hraje přítele Rose Byrne, což působí naprosto nepřesvědčivě a ač se mi jinak Rose líbí, tady hraje trochu druhý housle. Prostě scénář je naprostej brak. Pro mě to je slabých 40%, zaokrouhleno na 1*, protože na 2 by se mi na tom mělo aspoň něco líbit, nebo bych čekal nějakou myšlenku. (29.10.2010)

Dvě paka, z nichž jednomu by prospěla odvykací a druhému pro změnu odtučňovací kůra, vás poučí o tom, co je v životě skutečně důležité. Nebojte, jde samozřejmě o přátelství, lásku a 'jeffreyho'. Jen se k tomuto zásadnímu zjištění musíte v kině za 109 minut prochlastat, prošoustat a profetovat. V případě akutního nedostatku humoru pak prosím použijte chlupatou zeď. Příjemným bonusem jsou potom Lars 'Enter Sandman' Ulrich, sebeparodující se Puff Diddy a úderný soundtrack stavějící na pomyslný piedestal ta nejprovařenější rocková klišé. 3 a 1/2 * (14.12.2010)

Kopačky se mi těžce nelíbily a skoro celou stopáž mě tak nudily, že jsem s touhle komedií dlouho dlouho otálela věříc tomu, že to bude na jedno brdo. Nakonec jsem mile překvapená, Aldous měl docela charisma, ostatní postavy taky nebyly špatné, písně jakž takž znělé a jejich texty docela humorné (Já jsem nátura, která zkousne hodně přitvrzený humor, takže u mě vede hnedle úvodní African child.) Slušné množství fórů, hlášek i odkazů o fous přebíjí zápory, za něž považuji chvílema už přehnané a těžko uvěřitelné jednání postav (Aaronova šéfa především), věčné blití (Tomuto druhu 'humoru' moje nátura naopak neholduje vůbec.) a chvílema scény, které opravdu dokázaly připomínat Kubrickovu chodbu tím, jak byly zbytečně dlouhé a natahované dávno po pointě. Takže jak říkam, klady těsně zvítězily nad zápory a já se přikláním k silnějšim třem hvězdám, které s opadnutím prvotního nadšení (nejspíš se zítřejším zvukem budíku) opadnou na čisté tři. (22.01.2011)