Predátoři

Kdybych chtěl použít silné slovo, asi bych jako první vytáhnul ‚zklamání‘, ale ‚mrhání potenciálem‘ se s denním odstupem jeví jako příhodnější. Antal je talent, popřít to nelze, neboť jsem měl dvě hodiny pocit, že se sleduju nefalšovanou ‚osmdesátkovou‘ řežbu. Napomáhá tomu dobrá kamera, potažmo geniální Debneyho soundtrack (ty domorodé bubínky prostě fungují i po třiadvaceti letech). Horší je to s přítomnou partičkou. Pravda, nemůžu čekat psychologické drobnokresby, ale… sakra, to se to nemohlo natáhnout o pár minut navrch a dozvědět se o nich něco víc? Dá se to omluvit všelijak, třeba tím, že v době vzniku prvního dílu se akční filmy netočili jinak, jenže jak se vypořádat s jedním náhodným přeživším a magorem se skalpelem? A co si víc, těžko přijmout za srdcovku film, u něhož se musím hodně tlouct do hlavy, abych z ní vykřesal vzpomínku na nějakou výraznější akci. V tomhle ohledu budu netrpělivě očekávat Director’s cut na DVD. Do té doby váhavých 3 a ½. PS: První půlka za plnou palbu. (09.07.2010)

Slušná pocta k předchozím Predátorům, sice se jim kvalitně ani nepřibližuje, ale i tak je to místy zábavná podívaná. První polovina filmu bez problémů, ale ve druhé části už mám několik menších připomínek. První menší nedostatek jsem měl k postavám, které dostali možná málo prostoru, jelikož jsem si k nim nevytvořil žádný vztah a bylo mě jedno, jaký budou mít osud (Adrianu Brodymu jsem roli drsňáka nevěřil). Další problém jsem měl při soubojích, které nebyly vůbec divácky atraktivní a nemám potřebu je zhlédnout znova, což je škoda. A napětí, nebo závěrečný drive zde taky není v takové míře jak v předchozích dílech (nepočítám AvP). I přes chyby u mě převládla nostalgie a příjemný pocit po zhlédnutí, i když mám pocit, že parádní hudba zde udělala mnohé... Mé hodnocení 3 hvězdičky... (13.07.2010)

Zkratkovitý až hanba, se scénama sice vykradenejma z jedničky, ale naházenejma do filmu hala bala do počtu, s rutinní akcí a dost amatérskejma hlavníma rekvizitama. Co si namlouvat, film s takovym názvem by měla bejt sonáta pro vesmírné lovce, který tu jsou nakonec, ač v zastoupení čtyř exemplářů, podstatně míň než v původním filmu a prostě nepůsobí jako nezastavitelná monstra, kterými by měli být. Lidská squadra azzura přitom s výjimkou Taktarova a překvapivě Brodyho vypadá, že by si je všechny dal kterýkoliv člen Arnoldova týmu k snídani i botama. Naprosto rutinní záležitost s minimálním vlastním přínosem. Je to sice jasná fandovská záležitost, jenže i fandovskej film AvP: Redemption natočenej za 500 dolarů má lepší atmosféru. Takže pozitivum nakonec je jen to, že je to lepší než oba studiový AvP. (15.01.2011)

Rozzuřený Pianista pod taktovkou ugrofinského Revizora rozehrávají Chopinovu sonátu "demol", kterou ovšem kompletně vykradli z Brahmse a to včetně nejslavnějších partů! Panu Brodymu se celý film podlamují jeho rachitické ručičky pod tíhou emšestnáctky a vypadá, že se na roli připravoval spíš v osvětimském wellnesu než v posilovně. Nešťastný casting podtrhují i ostatní "asociální" členové komanda, které místy připomíná homoguerrilu tanečníků samby na útěku před nespokojeným publikem De Janeirského karnevalu. Nezbývá tedy, než nostalgicky zamáčknout slzu a zavzpomínat na staré dobré časy, kdy ty ohyzdné matkojeby ještě proháněl kalifornský guvernér v čele týpku tak hustých, že by jste jim dceru na doprovod z tanečních určitě nesvěřili. (27.09.2010)

Ľahko zabudnuteľné béčko na jedno použitie. Málo hlášok, málo krvi, málo nostalgických narážok a hlavne málo bad-ass feelingu (Brodymu som to neveril ani náhodou). Keby tam nabehol Riddick, urobil by z nich všetkých (koristi, lovcov i "psov") za 10 minút tatarák. Nie je to vyložene nuda, ale hodinu po filme si nespomeniem na jedinú naozaj cool scénu. (08.07.2010)