Varieté

Docela příjemný jednoduchý film, jen na spravení nálady. Žádné očekávání, žádné zklamání. Cher je úžasná. Christina Aguilera herecky neurazí, je obyčejná a sympatická, což sem docela sedí. Musím se pozastavit nad tím, jak nádherná Christina je v tomhle filmu bez tuny make-upu, který v Burlesque Lounge nosí. S tou vrstvou šílených černých kreacích bych se za ní ani neohlídl. Je docela zajímavý, že ani tak jak se prezentuje jako zpěvačka, se mi nelíbí vzhledově ani vystupováním a tady jsem jí naprosto žral. (10.06.2015)

A já si myslím, že všechny ty kritiky od "kritiků" nejsou pravdivé. Christina Aguilera, že neumí hrát, to v skutku neumí, ona nehrála, ona prostě vypadala přirozeně, takže jsem jí tu roli věřila. Že všechno kromě písní nudí, nenudí víc než všechny romantické filmy. Některá vystoupení byla velkolepá, některá za nimi slabě pokulhávala, nemám Christinu jako zpěvačku ráda, ale musí se přiznat, že má dobrý hlas a přezpívá i Cher. Takže stručně a jasně, mě se to líbilo, rozhodně bych to doporučila. Sice poněkud pohádkové ukončení, i začátek, ale 4* a btw. promiňte, ale srovnání s Nine? Seriously? U Nine jsem se nenudila asi tak úvodních dvacet minut, pak jsem jen doufala, že to sakra už bude konec, a vystoupení mě tam pohltilo jen jedno (to od Fergie), tohle bylo asi o 100% lepší ve všech směrech. (01.03.2011)

Příjemné muzikálové překvapení, které strčilo do kapsy loňské podprůměrné Nine a které snese regulérní srovnání s Chicagem. Překvapením byl i sympatický herecký výkon Christiny, která navíc potvrdila fakt, že má jeden z nejlepších hlasů v současné popmusic. A co filmu chybí po scénáristické stránce, to bylo vyváženo precizními choreografickými čísly a stylovou výpravou. 70% (12.02.2011)

Prostinká a zcela typizovaná historka (která je ještě ke všemu nepřiznanou kopírkou Divokých koček) nemůže nabídnout nic než odvážná taneční čísla, kterými si k udržení divákovy pozornosti vypomáhá víc než často. Mínusem je nesympatická Aquilera, plusem Cher, i když mnohem lépe zní než vypadá. Jednohubka, která neurazí, byť ji před prohrou zachraňuje především slušně fungující atmoséfra klubu. (20.01.2017)

Sto padesátá sedmá adaptace příběhu, kterak chudinká dívka ke štěstí přišla. S písničkami (nebo jen jednou?) z Moulin Rouge a milionkrát ohranou story, že když mě nechtěj jako hvězdu, budu tam aspoň uklízet záchody, a vono to jednou vyjde... Prvních dvacet třicet minut se nezbavíte pocitu, že PŘESNĚ tohle už jste někde viděli anebo ještě výstižněji a dokonce nedávno takhle. Tyhle věci už tu byly, nefungujou a do budoucna už nikdy fungovat nebudou. Pak je tu ale muzikál. Cher, co vypadá v pětašedesáti líp než před třiceti lety, a pokud se za ní chlapi pořád otáčí, nemusí to být nutně úchylové. Stanley Tucci, umělecký šéf, v další superiorní roli (vzpomeňme na Ďábel nosí Pradu. Hezounek "Chirurg" Eric Dane a jeho pitomá snoubenka kdesi na druhé straně Států. Zlá holka Kristen Bell, která urazí všechno a všechny, ale má "zlatou" povahu a nakonec uzná, "jak hluboce se mýlila". A samozřejmě Christina, kterou jsem nikdy hudebně nemusel, ale která si mě asi tentokrát získala. Taky pár nesmyslů "na efekt", třeba že C. A. v improvizovaném výstupu zpívá začátek písničky do mikrofonu, který je ale jen rekvizitou v představení plném playbacků, a zbylou část odzpívá vepředu, ale obojí je skvěle slyšet. Ejhle, i po stopadesáté sedmé to funguje. (08.02.2011)