Jmenuji se Oliver Tate

Zlo v rouše beránčím. Film sice okatě ironizuje a přímo komentuje klišé romantických komedií, ale zároveň je beze zbytku naplňuje. Vysmívat se lůzrovství a vzápětí se nad ním dojmout prostě nelze. V (500) Days of Summer (zde zjevná inspirace, ovšem dost samoúčelná) sice Tom taky získává svoji snovou manic pixie girl prostě jen tak jako dar z nebes, ale pak se alespoň ta jeho zkušenost s ní ve formě ročního období uzavírá do nějakého symbolického poučení a přichází podzim, kdy už je hrdina zase o něco dospělejší a vyzrálejší. Dalo by se říct, že určitým poselstvím (500) DoS je "Pobláznit se do jedný holky nemá smysl, protože tam venku jich je celá řada dalších a možná lepších, ale každej si tím musí projít a je to tak ok." Ale tady... tady se prostě na závěr ponoříme zpátky do toho zoufaleckého bahna, kde přepjatá milostná psaní přemluví holku k prvnímu sexu (ale je to přece vtipný!) a veřejná demonstrace sebevražedných tendencí ji přiměje vrátit se a zůstat (ale je to hrozně sladký a dojemný!). K tomu parodování toho typicky trierovského dělení narativu na kapitoly (prý to má být odkaz na francouzskou novou vlnu; i tak je to ale pouze vyprázdněná citace bez významu nebo úlohy ve vyprávění), Nietzsche a Panna Orleánská, ale proboha proč...? Z romantické indie komedie se definitivně stává zrůdný midcult. (08.06.2011)

Nutno smeknout před Richardem Ayoadem, jelikož natočil velice originální(samozřejmě ne příběhově, spíše "obalově") celovečerní debut. Na druhou stranu jsem po zhlédnutí cítil spíše rozporuplné pocity, než bezbřehé nadšení. Je ale fakt, že ona originalita a dokonalá retro atmosféra filmu převládá a tak to hodnocením spíše někde mezi 3 a 4 hvězdami. Možná ani nejsem dostatečně stavěný na tenhle druh humoru, jelikož při scénách v nichž se kinosál rozezvučel smíchem, jsem se spíše pouze letmo pousmál. Určitě ale tahle neotřelá lovestory spojená s dospíváním stojí za návštěvu kina. Knížní předlohu jsem nečetl a až dodneška o ní ani neslyšel. PS: Ve Walesu jsem před lety byl a rozhodně to tam takhle ošklivě nevypadalo. (08.06.2011)

Netypický príbeh o dospievaní, ktorý si svojím spracovaním zaslúži vytvoriť novú filmovú kategóriu (o to sa už postaral Gimp:) ). Tate je zvláštny, no nie je nudný a taký je aj celý príbeh - má zaujímavý vizuál a podivné postavy prezentujúce svoje sny a túžby. Pár krát som si spomenula na Harolda a Maude, občas na Améliu, avšak ich rebélia pôsobila prirodzenejšie a presvedčivejšie. Oliver Tate má v tomto porovnaní len priemerný potenciál, aj keď mu dal filmovú tvár svojský týpek Moss z IT Crowd:) (15.08.2011)

Richard Ayoade se v "Submarine" spíše než na vyprávění soustředí na zachycení pocitů hlavní postavy, která celý film doprovází voiceoverem. Divácky vstřícná sonda do hlubin dospívající duše fantazií bohatě obdařeného mladíka se neobejde bez obligátních motivů typu posílání dopisů ve třídě, šikana, generační propast, první sexuální zkušenosti, apod. Činí tak ale formálně neotřelou cestou: Ayoade je hračička a jeho filmový debut hýří originálními nápady. Vyloženě mi sedla kamera s řadou krásných záběrů a tklivé písničky Alexe Turnera, které dokonale souzněly s obrazem na plátně. "Submarine" sice není žádný extra novátorský počin, ale jistá svěží energie začátečnického entuziasmu z toho na mě dýchla. Film na pomezí dvou žánrů uměřeně kombinuje vážné a komické polohy, hlavní hrdina je vyloženě sympaťák a závěrečná scéna na pláži mě osobně potěšila. Celkově jsem ale z kina odcházel filmem relativně nedotčen a nemohu se ubránit dojmu, že jsem to všechno už tak nějak stokrát v různých variacích viděl jinde. Starosti hlavního hrdiny mě, snad vinou věkové i kulturní bariéry, nechaly vcelku chladným, zasmál jsem se pár vtípkům a pokochal se několika záběry, ale celkově se film kolem mě prohnal, aniž by mě nějak emočně zasáhl. UPDATE 7.6.2018 - Po 7 letech od první projekce se mi do ruky dostala knižní předloha, kterou jsem si s chutí přečetl, a pak si film pustil podruhé, abych ho mohl porovnat s jeho literární předlohou. Nepřekvapí, že spousta věcí se v knize stala jinak (nepochopil jsem například, proč se Oliverova matka v knize se svým milencem bez skrupulí vyspí, zatímco ve filmu mu ho pouze vyhoní rukou - jaký to nevysvětlitelný odklon od předlohy!), celkově mi ale film přišel jako velmi dobrá adaptace a bavil mě nejspíše více než poprvé před lety. Minimálně kamera a soundtrack se zde fakt povedly na výbornou. (08.06.2011)

Oliver Ttate je tak trochu iný, čo znamená, že v škole neakceptovaný. Lenže nie je iný až natoľko, aby sa vymykal klasickým emo uzavretým teenagerom, pre ktorých je podobné chovanie pózou. Tate pózer nie je, ale mám dojem, že poznám (nechtiac) oveľa divnejších týpkov ako on a určite by som nechcel, aby o nich niekto natočil film. Potešia vizuálne nápady pri zobrazovaní jeho aktuálneho duševného stavu, ktoré nemajú niekedy ďaleko od ponorenia sa človeka do hĺbky oceánu. To je z filmu samozrejme. Takže fajn indie zážitok, omnoho lepší, ako súčasný Ayoadeho nechcene smiešny prúser v kinách. Konečne je aj Sally Hawkins aspoň trochu sympatická. (18.10.2014)