Jmenuji se Oliver Tate

Pokud ten excelentní výkon, kteří podali dva hlavní představitelé, byla jen neopakovatelná dětská bezprostřednost, byl hřích vyplýtvat ji na tento film. Přitom snímek sám měl velmi dobře našlápnuto: deník, který vizuálně zaznamenal přesně ten moment, kdy se z dětí stanou dospělí (sexuální zážitek tuhle změnu nezpůsobil). Beru to, že všichni dospělí byli karikatury, protože tak to nutně musí vidět dospívající chlapec. Ale to opájení se obrazem - i při vědomí, že je to režisérova (skoro)prvotina - bylo přehnané. Film chvilkami nudil, víc používat nůžky a měli bychom dobrý snímek o tvarujícím období života. /9. 6. 11./ (09.06.2011)

Submarine (moc teda tenhle nazev nechapu) se snazi bejt desne jina a originalni romanticka komedie, ale vysledek je spis divna tragikomedie. Kostra pribehu je pritom klasicka, kluk ma problemy s pritelkyni a jeho rodice uz spolu moc nevychazej, z cehoz je na nervy. Jenze na tohle je nabalena spousta wtf zaberu, ktery, jak kdyby vypadly z jinyho filmu, do toho naprosto mimozni dialogy a ani jedna postava tu neni vicemene normalni. Vevodi tomu hlavni hrdina, kterej by si mohl jit bez problemu zahrat do Omenu Satanovo synacka. Jasne, obcas je to zabavny, na to, ze Richard Ayoade vicemene timhle rezijne debutuje to je i solidne natoceny a obcas to funguje i jako takova exkurze do duse pubertaka (jakkoliv stupidne to ted zni), ale je to proste prilis divny a to bohuzel ne tim spravnym zpusobem. (25.10.2011)

Vcelku osvěžující pohled na dospívání chlapce, který hned ze začátku nadchne komickým představování událostí „po smrti“ a slušné tempo si drží po celou dobu. Sice postupně zvážňuje, ale stále mu nechybí scény na odlehčení, což se potvrdilo i na konci, který díky tomu nebyl tak hloupě klišoidní, jak by jistě mohl být, proto hodnotím slabšími 4*. „Teď, když jsme se líbali ne kvůli vydírání, jsem myslel, že Jordanu gentlemantsky doprovodím domů. Když jsme dorazili, zeptal jsem se jí, jestli je teď mojí holkou. A ona řekla: Budu o tom přemýšlet.“ (27.06.2013)

Netypický príbeh o dospievaní, ktorý si svojím spracovaním zaslúži vytvoriť novú filmovú kategóriu (o to sa už postaral Gimp:) ). Tate je zvláštny, no nie je nudný a taký je aj celý príbeh - má zaujímavý vizuál a podivné postavy prezentujúce svoje sny a túžby. Pár krát som si spomenula na Harolda a Maude, občas na Améliu, avšak ich rebélia pôsobila prirodzenejšie a presvedčivejšie. Oliver Tate má v tomto porovnaní len priemerný potenciál, aj keď mu dal filmovú tvár svojský týpek Moss z IT Crowd:) (15.08.2011)

Zlo v rouše beránčím. Film sice okatě ironizuje a přímo komentuje klišé romantických komedií, ale zároveň je beze zbytku naplňuje. Vysmívat se lůzrovství a vzápětí se nad ním dojmout prostě nelze. V (500) Days of Summer (zde zjevná inspirace, ovšem dost samoúčelná) sice Tom taky získává svoji snovou manic pixie girl prostě jen tak jako dar z nebes, ale pak se alespoň ta jeho zkušenost s ní ve formě ročního období uzavírá do nějakého symbolického poučení a přichází podzim, kdy už je hrdina zase o něco dospělejší a vyzrálejší. Dalo by se říct, že určitým poselstvím (500) DoS je "Pobláznit se do jedný holky nemá smysl, protože tam venku jich je celá řada dalších a možná lepších, ale každej si tím musí projít a je to tak ok." Ale tady... tady se prostě na závěr ponoříme zpátky do toho zoufaleckého bahna, kde přepjatá milostná psaní přemluví holku k prvnímu sexu (ale je to přece vtipný!) a veřejná demonstrace sebevražedných tendencí ji přiměje vrátit se a zůstat (ale je to hrozně sladký a dojemný!). K tomu parodování toho typicky trierovského dělení narativu na kapitoly (prý to má být odkaz na francouzskou novou vlnu; i tak je to ale pouze vyprázdněná citace bez významu nebo úlohy ve vyprávění), Nietzsche a Panna Orleánská, ale proboha proč...? Z romantické indie komedie se definitivně stává zrůdný midcult. (08.06.2011)