Celebrity s.r.o.

Osobnost producenta / režiséra Miloslava Šmídmajera je často podepsána pod filmy, které nejsou vyloženě špatné, ale ani vyloženě dobré. Má rád Jirku Mádla, mladé nadějné herečky (ideálně ze Slovenska) a pokouší se vrátit českému filmy kdysi oblíbený žánr crazy komedií. Místy se podaří dílčí nápad, někdy jednotlivý nápad, ale jako celky jsou ty jeho filmy slabší. Zde přišla na přetřes poměrně zajímavá hra a nápad vtipně pojednat o zákulisí něčeho, co je zjevně inspirované v Ulici. Hůl nad výsledkem nelámu, ale chápu, že i tento tzv. průměr je nutný k existenci celku. Co se týká srovnání se stejnojmennou divadelní hrou, je to jako vždycky, hra se pomalu propadá do vzpomínek a film zůstává stále k dispozici. Takže je to sice škoda, ale vzhledem k povaze jednotlivých médií je to fakt. Bohužel je vždycky lepší špatná adaptace než žádná. (14.08.2018)

Po všech recenzích, které jsem četl a slyšel, jsem očekával strašnou srágoru, ale ono to tak hrozný není. Až na tu mafiánskou linku, která je vystřižená amerických béčkových komedií. Product placement se zde nabízel a zřejmě jde o jediný český film, kde je strašně okatý, ale scénář si s ním poradil. A slečna Horváthová? Hmmmm :). (22.11.2016)

Stejně jako u Pojedeme k moři chybí Mádlovi funkční koncept a Šmídmajer rozhodně nezvládá oddělit jednotlivé roviny děje, protože ovládá jen ten styl režírování, kterému se film vysmívá. Na úrovni kusých vtipů snesitelné zcela nad rámec nejlepšího očekávání. Jako cokoliv jiného nepovedené. A poselství o tom, že lepší je netočit filmy, dost bizár. Ten film je lepší, čím míň o něm přemýšlím. Ale to já mám bohužel ve zvyku dělat, když nejsem vyloženě unešen brilantní filmařinou. A to, ehm, tady zrovna ne. 50 % (29.10.2015)

Zase další šílená sračka. Dvojice dementů od pohledu (Mádl a Kaňkovský), Slovena Horváthová (asi k stoletému výročí státu, který už zaplať pánbůh 25 let neexistuje), idiotská zápletka, vysloveně dětinské fóry, které byly populární možná tak v němých groteskách a konstatování, že (pominu-li stále hezounkou a sympatickou Andrejku Kerestešovou, která se i díky jednomu z mnoha trapných vtipů aspoň svlíkne do podprdy) sledovat Ulici na Nově nebo podesáté Riskuj je mnohem, ale mnohem zábavnější, než tohle. Když už tak Mádl svého času přemlouval dědu a bábu, nebylo by špatné ho (a nejen jeho) přemluvit, aby šel - no každý ví kam. (09.01.2019)

Stejnojmenná divadelní hra Antonína Procházky, která sklidila velkolepý úspěch už na prknech své mateřské scény, tedy na jevišti plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla, se s filmem míjí. A to velmi. Šmídmajer totiž původní příběh Emila a Jany, parodický výsměch nekonečným televizním seriálům, doplnil poněkud krkolomnou taškařicí, v níž prim hrají drasticky uhozené postavy, karikatury, jejichž životnost se pohybuje na hraně. Něco je vtipné, něco ne, leccos je spíše trapné a směšné. Inu, všeho moc škodí. (20.01.2019)