Román pro muže

Což o to, i mě se boulí kalhoty při představě, že Tánička ukáže kozičku...ale co dál? Člověk už fakt neví, co má psát, při vší té podobnosti a stejných chybách tří čtvrtin české prodkuce. Je nesporným faktem, že vyprávět obrazem se čeští filmaři už naučili, ale podle mého zde vážně chybí scénáristi a dramaturgové, protože bez toho je vám reklamní vizáž k ničemu. Donutil hraje Donutila, Vladyka je skvělý herec, měl by dostat nějakou pořádnou dramatickou roli, díky aspoň za scénu ve vlaku... Tak snad v roce 2010 ještě Občanský průkaz nebo Největší z Čechů nebo Hlava-ruce-srdce nebo... jen Pouta a dokumenty to fakt nevytrhnou. (19.10.2010)

Bylo to jednou, myslím v neděli. Vstal jsem od rozkoukaného (a mimochodem fakt zábavného) pseudodokumentu Hraje skupina Spinal Tap na PC a šel si vzít do kuchyně něco dobrého. A vidím, že žena kouká na nějaký český film. S Donutilem. A že prá Román pro muže. Tak si říkám, kouknu na to na chvíli, budu tropit posměšky na český film - protože Román pro ženy byl ultrashit - a pak se hned vrátím. A světe div se, já to normálně dokoukal. Až do konce. Viewegha moc nečtu, tohle jsem taky nečet´, takže s knížkou to srovnat neumím, ale na české poměry mi to nepřišlo nějak tragické. Místy jsem se i bavil, hlavně když na scénu nastoupil pasák Budař. Scéna s Donutilem v restauraci mně zlomila v pase. Občas trochu skřípe logika, postavy jsou trošinku šablonovité (hlavně investigativní sestra), ale jinak celkem přijatelné dílko. (19.02.2012)

Román pro muže je odpudivý film. Nevím přesně, do jaké míry obviňovat Tomáše Bařinu, protože Michal Viewegh podle své knižní předlohy sám psal scénář, každopádně režie je mizerná, nenápaditá a dává slovu rutina zcela nový rozměr. Scénář zase nese neklamné příznaky nemoci zvané scenáristická impotence. Tohle veledílo je další ukázkou nesmírně zajímavého, ale bohužel vůbec ne raritního jevu komediálního filmu, který vůbec není vtipný. Značného množství zamýšlené komiky je zde dosahováno sprostou mluvou, a je mi jedno, jestli je v knize sprostých slov více. Stavět "vtipy" na sprostých slovech je hrozně ubohé a celkově by si "komické situace" z filmu zasloužily pořádný rozbor. Ten by sice pravděpodobně odhalil něco nehezkého o Vieweghově povaze, ale vlastně by to bylo nehorázné plýtvání časem. Co příběh? Postavy se po zbytečném úvodu potácí odnikud nikam, nedochází k žádnému vývoji ani v jejich charakterech, ani v ději. Ze zajímavých typů (zkorumpovaný soudce, umírající člověk) se spisovatel/scenárista ani nepokusil vykřesat nějaké zajímavé situace. A je příznačné, že film nijak nekončí... Reportérka Aneta chvíli pracuje na odhalení špinavostí ve vládě, ale pak na tento motiv Viewegh asi zapomněl. O linii s Janem Budařem a Filipem Čapkou se ani nebudu vyjadřovat. Snad jen postava Miroslava Vladyky dojde k jakémusi konci. ____ První polovina, přesně 50. minut, se odehrává na cestě na hory, přičemž je to tak zdlouhavé, nudné, a prošpikované trapnými "dialogy jako ze života", že jsem v jednu chvíli uvěřil, že tam snad nikdy nedojedou a celý film se bude odehrávat na cestě. Nicméně tam nakonec dorazí a druhá půlka se odehrává v tatranském hotelu. Tam se naplno rozjede oslava "luxusu", kterou prezentuje bohatá hlavní postava v podání Miroslava Donutila. Ten hraje svou odpornou postavičku tak přesvědčivým způsobem, že si bude divák po pár minutách přát, aby mu na hlavě přistálo 16 tunové závaží. Slyšet ho pak citovat Oscara Wildea ("Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.") je skutečně na pěst, která ale samozřejmě směřuje na Viewegha. Donutilova postava bude působit na obecenstvo asi dost schizofrenním dojmem, jelikož je bohatá, což jí prostě cílové publikum bude závidět, zároveň je to odporný charakter. Jak se s tímhle asi divák vyrovná? Román pro muže je filmem, který potvrzuje českou malost, jakkoliv tento termín nemám rád. Jak jinak si vysvětlit plivnutí do jídla? Nadšení pro pětihvězdičkový hotel? Obyčejné krámské (abych citoval Siegfrieda Kracauera) se dojmou, zasmějí se, popláčou si a budou závidět, jen aby se nakonec ujistily, že za peníze si člověk štěstí nekoupí, a po promítání se rády vrátily do svých mizerných životů. Hnus. Jo a film je prolezlý product placementem, ale to je dnes tak běžná věc, že nemá cenu se nad tím pozastavovat. (15.09.2010)

Marně hledám slova k tomuto "dílu". Když už jsem se po prvních minutách zaradoval, že další Vieweghovo fiasko se nekoná, přistála mi do obličeje skutečná facka v podobě naprosté zhovadilosti. Donutil zahrál svou roli určitě bravurně, stejně jako ostatní herci. Tomu opravdu věřím. Co ale měl tenhle hnůj znamenat a jaká je hlavní myšlenka, to jsem netušil a netuším doteď. Naprosto zbytečných 95 minut v mém životě. Viewegh si u mne tímhle vykopal hrob a já už na něj budu jen plivat. 15% (16.10.2011)

Nepatřím k lidem, kteří by vyhledávali filmy podle románů pana Viewegha. Vlastně nepatřím ani k lidem, kteří by vyhledávali novější české filmy. A o to více příjemně překvapený jsem byl při sledování tohoto filmu, který mi nabídl vše, co jsem očekával, který mě dokázal na celou dobu zaujmout a přitom (skoro) nenudil, a který byl tak nějak jiný, než na co jsem v televizi zvyklý. Ano, bylo nezvyklé vidět Miroslava Donutila v roli nadutého arogantního pitomce, který neřeší, co si o něm bude okolí myslet, ale tuto svou roli s přehledem zvládl, takže jsem ho skutečně začal nenávidět. Naopak úžasní zde byli pánové Budař a Čapka a jejich "geniální" plán na vypořádání se s arogantním soudcem. Co se týče dějové stránky, tak tam je pravda, že to chvílemi vázlo a že jsem sám občas nevěděl, co tím chce vlastně autor říci, zkrátka místy pomalejší tempo vyprávění příběhu mi výrazně nesedlo a je to vlastně největší nedostatek, který na tomto jinak zajímavém filmu shledávám. Celkově film hodnotím jako mírně nadprůměrný, což znamená rozhraní mezi třema a čtyřma hvězdama a nakonec volím lepší tři hvězdy. (31.07.2011)