13 samurajů

Vynikající pocta klasické čanbaře: znevážení samurajského kódu, prach, bláto, jízdy na koni, deziluze a nihilizmus jsou typickými znaky samurajských filmů 60. let a nejedná se tedy o nic nového, ba naopak je Miike až atypicky konvenční, což mu však dovolilo natočit jeden z jeho nejpreciznějších filmů, kterým překonává i původní Kudovo dílo. Od předlohy se odchyluje velmi málo, ale konec je, co se týče obsahu, promyšlenější a k jistému významovému posunu v něm přeci jen dochází. Spolu s Tokijskou sonátou Kijoši Kurosawy se u Miikeho jedná také o evidentní snahu zařadit se po bok seriózní umělecké filmové produkce, což dosvědčuje i zvýšený zájem na festivalu v Cannes a Benátkách. (08.05.2011)

Komu pripadá tri a pol hodinový film Sedem samurajov dlhý a vzhľadom na rok výroby neatraktívny, má možnosť vzhliadnuť veľmi vydarenú súčasnú "vykrádačku". Neviem, či to bol zámer alebo nie, vzdávanie pocty legende ázijského i svetového filmu, je to proste jedno. Nejde si ale nevšimnúť až prílišnú podobnosť v príbehu i v postavách, až na to, že tu je samurajov trinásť. No..., skôr dvanásť a jeden horský "lúskač" ľudských lebiek. Aj preto sa film nevolá 13 samurajov, ale zabijákov. Film zaujme hneď od úvodu, jediný problém som mal s tým, že v úvodných 20-tich minútach je používaných strašné množstvo japonských mien a chvíľu trvá, kým sa človek zorientuje. Príprava na masaker je zaujímavá, rovnako tak aj cesta k nemu. Prvé minúty útoku sú veľkolepé aj uveriteľné. Dokonalá príprava je základ úspechu. Problém som mal, keď nečakane odhodili lúky a šípy práve v momente, keď mohli z bezpečnej vzdialenosti zlikvidovať ešte minimálne 20-30 bojovníkov. Skok zo strechy do davu o počte 130 mužov je už dosť aj pre najlepších samurajov. Našťastie masaker je to poriadny, krv a hlavy lietajú vzduchom. S postupným umieraním oddaných samurajov film naberá reálnejšie kontúry. Napriek spokojnosti je 60-ročný film Sedem samurajov neporovnateľne lepší. 80% (29.09.2011)

Vlastně bych měl být spokojen. Zase se jednou někdo pokusil natočit nadupaný samurajský film jako ze starých časů, navíc se soudobými technickými možnostmi. Ale není to ono. Zmíněný žánr má své zlaté období už za sebou a v téhle éře se mu ža na vyjímky (geniální trilogie Yoji Yamady) nedaří. Ani 13 samurajů nenabízí stylovost a šmrnc oněch filmů ze 60. let. Režie Takashi Mikeho mi moc nesedla, jakoby byla příliš moderní pro tenhle typ filmu. Humor dává tak, kde spůobí nepatřičně. Herci sice nejsou špatní, ale žádné charismatické výkony, na kterých starší filmy stály, se nekonají. Mike uplatňuje násilí tak kam se to moc nehodí (sadistické chování lorda Naritsugy vůči nevinným obětem) a tam kde by klidně mohly létat usekané končetiny (finální asi půlhodinová řež) toho až zase tolik k vidění není. Samotný závěrečný boj 13 proti 200, který je asi hlavním tahákem tohohle filmu, mě také nijak neuchvátil. Chvílemi jsou souboje pojaté realisticky (jako z vojína Ryana) a chvílemi pak zase samurajové poskakují jako na šňůrách (jako u Pirátů z Karibiku). Výsledek pak nepůsobí ani autenticky, ani bombasticky. Nudit se sice nebudete, ale nic víc nečekat. (11.10.2012)

První hodina a půl takové nudnější vyprávění, ale zbytek filmu to všechno smaže. Finální úsek je totální masakr na ostří katany. (06.10.2011)

Tento kousek má pomalejší rozjezd, ale vše vynahrazuje hodinové finále, kde bojuje 13 samurajů (zabijáků) proti 200 mužům, kteří chrání šogunova bratra. Filmy s podobnou tématikou Sedm samurajů a Sedm statečných. (15.05.2011)

Pomalší začiatok, našťastie však nie nudný. Neskôr sa dej rozbehne a naberie tie správne obrátky. Pôvodnú verziu z roku 1963 som síce nevidel a neviem, nakoľko sa drží predlohy, ale zaregistroval som tu inú paralelu, a síce s filmom Sedem samurajov (1954) od Kurosawu. Je tu mnoho scénok, ktoré tento film pripomínajú, aj keď samozrejme, ide o rozdielne filmové pointy a príbehy. Nie je to však na škodu, filmu to len prospelo. No a ten koniec. Tu môžem konštatovať iba jedno. Veľkolepejší, epickejší, krvavejší samurajský masaker som ešte nevidel, na takéto niečo vo filme sa len tak ľahko nezabudne. 85/100 (06.05.2014)

Doufal jsem v něco podobného a přesně to jsem dostal. Klasicky pomalejší rozjezd postupně přechází v naprosto parádní samurajskou řežbu se vším všudy. (12.01.2012)

Semknute strizlive dilko ktere vsak nastesti netaji sveho tvurce. Miikeho typicky rukopis je zde servirovan akuratne a sokuje tam kde ma - o to vice vsak silneji a autenticteji. Tema spravedlive odplaty, absurdity kastovnich vztahu feudalniho japonska, reziser nacina s velikou gracii, bez zbytecnych patetickych zabehlich klise. Pro me by film mohl byt klidne i delsi. Obsazeni Kojiho Yakusha byl skveli tah. Zaver filmu je pak pro milovniky samurajskych filmu skutecnou lahutkou. Mozna by jsme se mohli prit o ideove, filosoficke vyzneni filmu, nebo o to jak to tenkrat Kudo, Kobayashi ci Okamoto mysleli, ale bud jak bud Miike opet dokazal, ze zanrove filmy zvlada az okazale s prehledem. (11.04.2011)

Nejsem zrovna správný divák akčních filmů, takže se nelze divit, že mě mnohem více zaujala první část filmu, při níž probíhaly přípravy na bitvu. Samotnému střetu lze vytknout nedůvěryhodnost, ale k dobru mu lze připočítat skvělou choreografii. (08.05.2015)

Začiatok sľubuje nekompromisné zobrazenie násilia a ak mám pravdu povedať, je aj najlepšou pasážou filmu. Potom nasleduje povinná kompletizácia skupinky trinástich odvážlivcov a film vrcholí 45 minútovou akčnou scénou. Tá začína, ako by sa film volal 13 McGyverov, ale nasleduje klasická samurajská "rezničina". Bohužiaľ tá pôsobí po čase už značne monotónne a v detailoch sa vyhýba explicitnostiam. Okrem jedného meča v hrdle aj také stínanie hlavy kamera pre istotu neukáže v plnej kráse. Aj napriek výhradám prevláda spokojnosť, pretože film má spád a rýchlo utečie. 70% (25.06.2017)

Smůla, že jsem prvně viděl 13 vikingů s Banderasem, protože tohle je věrná asijská kopie. A já teďka nevím, kdo koho vykrad a netvrďte mi, že nikdo nikoho... někdo přece jenom někoho, no jak říkám "vikingy" ja osobně viděl dřív a libili se mi. (řekl bych dobré jak cip). 13 zabijáků, dále jen "asijska kopie" jsou plné keců o cti, harakiri aaa nebylo to špatné, no nejsem zrovna paf. Pořád se nemůžu zbavit tý "copy" myšlenky, což mi samozřejmě kazí celkový dojem, no a taky ty tenisové odpaly katanou, co švih to mrtvola?! Věřím ve schopnosti samurajů, nahlas bych si je nikdy nedovolil urazit, hlavně potom co jsem viděl Kill Bill a tuny krve, ktere vymalovaly pokoj, no tohle :O. I tak 7/10 (09.07.2011)

Jako vyčnívají asijské historické filmy nad těmi ostatními, tak tento vyniká mezi těmi asijskými. Podobných věcí se tu avšak najde velmi mnoho. Relativně jednoduchou zápletku tvoří mírně nesrozumitelnou neuvěřitelně velké množství postav, které se navíc díky cizím jménům a podobným vzhledům velmi lehce zaměňují. Zdánlivě nekonečné, stagnující scény pouze a jenom o dialogu by člověk nespočítal na prstech jedné ruky a ženské postavy jsou upozaděny a v podstatě se jim dostává minimum prostoru. Samotný děj a jeho zpracování se mi velmi líbily, jednak také proto, neboť ze všeho se dalo vyčíst, že závěr bude více než-li epický. A taky že byl. Ale právě on je u mně důvodem nižšího hodnocení. Hrozivě dlouhá konečná bitva totiž vůbec nesplnila má očekávání. Použití jakýchsi mechanizmů, výbušnin a nesmrtelnosti samurajů mne dokonce i naštvalo. Při povznesení se ale přes tyto (pro mne) nedostatky, je to neuvěřitelná řežba, u které si fanoušci obdobného rázu přijdu na víc, než sami čekají. Nejlepší soundtrack z filmu 60% (13.04.2013)

Víceméně věrný remake, který je sice mírně krácen v prvních dvou částech (plánování a taktika), ale zase lehce prodloužen v závěrečné bitevní části. Ony se vůbec oba filmy naprosto dokonale doplňují, v rozvoji a popisu jednotlivých charakterů, hrdinů i padouchů, ve vztazích i některých situacích, a společně pak dotváří vyprávěný příběh k naprosté dokonalosti. Co mi trochu chybělo v jedné, to doplňuje druhá a naopak. Tato je jen doslovnější a tam, kde původní film pouze naznačil, nová verze vše ukáže v drsných krvavých detailech. Některé méně zřetelné pohnutky a nuance jsou dotaženy a zvýrazněny. Opět nechybí řada skvělých momentů a emotivních scén, opět je tu řada míst, které mě vyloženě potěšily. Zřejmě nechám obě verze splynout v jednu a v mé mysli se tak zrodí dokonalý samurajský film. K sedmi statečným mi tak přibude dalších třináct nezapomenutelnách hrdinů. (15.08.2013)

Tenhle remake se moc nepovedl. Škoda, téma je to zajímavé, ale hozenou rukavici moc vysoko neuzvedli. (18.05.2011)

Film je vystavaný na rovnakom princípe ako SEDEM SAMURAJOV čiže dosť dlho sa nič nedeje (a navyše tu chýba dostatočne prekreslený sociálny podtón), ale postupne ako divák začne rozoznávať jednotlivých Japoncov, sa všetko zlepšuje a keď príde na rad dlhoočakávaný súboj v dedine, je to riadna mela s výbuchmi a litrami krvi... (11.02.2016)

Samurajská tematika mě nikdy moc nelákala ale přesto musím uznat, že mě úchyl Miike dcoela překvapil a myslím si, že v rámci žánru samurajských filmů (Tarantino by možná potvrdil) se jedná o jeden z nejlepších kousků, které jsem měl tu čest shlédnout. První půlka sice příliš nezaujme, protože se v ní vedou nepříliš zajímavé dialogy, během kterých se divák postupně seznamuje s hlavními aktéry ale jakmile začne závěrečný souboj je se na co koukat a i přes zbytečnou délku si ho akční fanoušci (a samozřejmě fanoušci žánru) jistojistě užijí. (06.08.2011)

Takaši Miike má mé sympatie už od nezapomenutelného (ha ha) "Konkursu" a "13 samurajů" mne přesvědčilo, že umí natočit i něco méně ujetého (formálně i obsahově), než je třeba "Ichi, The Killer". Tady se nechal inspirovat samurajskou klasikou a přímočaře vypráví nekomplikovaný příběh třinácti sympatických hrdinů, již mají za úkol odstranit z mocenských struktur lorda Naricuga, vedlejším povoláním čítankově ukázkové sadistické hovado. Na své si přijdou milovníci kurosawovské nebo kobaiashiovské klasiky i Miikeho fanoušci, které jistě potěší apokalyptická jatka ve druhé polovině snímku. Váhal jsem mezi 4 a 5 *, ale zdařilých filmů tohoto žánru není nikdy dost a mimo to je třeba vyrovnat i nějaké to nízké hodnocení místních sračkomilů a tak s klidem zaokrouhluji nahoru. (26.10.2014)

Originál som síce doposiaľ ešte vôbec nevidel, ale nakoľko ma Takašiho「nové spracovanie」z roku 2010, mimoriadne oslovilo, tak zrovna tento môj osobný rest - zatiaľ zrejme zmeniť nemienim, i keď podotýkam, že táto recenzovaná snímka, rovnako obsahovala i niekoľko zvláštnych prehmatov, či dokonca povedzme aj kiksov, kvôli čomu v podstate nepôjdem do maximálneho hodnotenia, no i napriek tomu musím zároveň skonštatovať, že režisér mi počas dvoch hodín, a k tomu i rovných dvadsiatich minút extra naviac, vskutku, naservíroval neuveriteľnú porciu brutálnych scén, až by som normálne povedal, že sa znovu kompletne utrhol z reťaze, čím je snáď skrátka naprosto odjakživa povestným, a tak by som sa vonkoncom nad tým nemal príliš a celkovo zamýšľať, keďže som práve s týmto historickým (veľko)filmom, v priamom spojení so samurajským zameraním v podobe 12. samurajov a jedného lovca, až tak nadmieru spokojným, že mu kľudne odpustím i zopár (ne)podstatných prešľapov, tým vlastne dostáva konečnú podobu titul Trinásť vrahov. • Záverečná bojová sekvencia, trvajúca 45 minút, je vari niečo v priamej kombinácii legendárnej Bitky pri Termopylách, samozrejme, že tentoraz s oveľa menším rozsahom, lebo spomínaných len 13 mužov na čele s prvotriednym samurajom Šimadom Šinzaemonom a ďalšími, bojujú proti značnej presile v podobe okolo dvesto mužov na strane - nenávideného, skazeného a zvráteného lorda Matsudairoa Naritsuguoa, z klanu Akaši, a k tomu si tiež kľudne pripočítajte napríklad i takú strhujúcu bitku zo Siedmich samurajov od Akiru Kurosawu, a tým pádom získavate reálnu predstavu o tom, čo môžete od tohto kvalitného, dobového eposu očakávať, čoho sa mi našťastie plne dostalo. • Naozaj, už iba kvôli tej trištvrte hodinovej pasáži, váš strávený čas pre tento počin, určite nebude v žiadnom prípade iba tak prebytočným! • Obsadenie mi tentokrát nadmieru sadlo, napríklad predstaviteľ samuraja Šimadu, čiže Kódži Jakušo, sa už predtým zaskvel buď v prelomovej snímke Tampopo, kedy medzitým stelesnil Gangstra v bielom obleku, alebo aj následne potom, a to v konkrétne Iñárrituovom titule Babel z roku 2006, kde sa zase pre zmenu zhostil postavy Jasudžiróa Watajuoa, konkrétne v tej japonskej časti, kde si jeho filmovú dcéru, mimochodom zahrala Rinko Kikučiová. Jednoducho zhodnotené, že casting je prevelice vydarenou záležitosťou, vrátane Goróa Inagakiho, ako toho ústredného antagonistu, či ešte ma zrovna napadlo doplniť i Júsukeho Iseju, ktorý napokon skompletizoval túto『bandu hrdlorezov』, a súčasne taktiež trochu odľahčil i napätú atmosféru... • (07.05.2023)

Většina nervových potíží, prý souvisí se žaludkem. Evropan si na to vezmě pilulku, kdežto Japonec, je mnohem důkladnější. Vezme si čepel a mrkne se tam osobně. (16.07.2012)

Člověk se musí prokousat tou hodinou a něco, která obnáší uvedení do situace, nábor členů, výcvik a nezbytné plkání o tom, jestli se plánovaný čin shoduje se samurajskou ctí. To se Japoncům moc nepovedlo. Ale když přšlo na přepadovou akci, mohl jsem si spokojeně pchrochtávat, protože v tu chvíli film přinesl to, co od samurajského tématu čekám. Tedy svištění katan s vysokou efektivitou a efektností provázené tradičním žánrovým klišé a digitálními krávami. Sice jsem se musel tradičně prát se svojí občasnou neschopností rozeznat kdo je kdo, ale během té hromadné osekávané to bylo stejně jedno. celkově jsem si to docela užil. 60% (22.07.2014)