Stříbrný vítr

"V Boha nevěřím a ženská už mě dostala!" - Tak hučel vítr v dobách dekadentních -"Krásné je to!" -"Každej ví svý." Na léta padesátá závan trochu jiného nadšení mládí, trochu jinačí svoboda septimánského zvrhlíka pod dozorem katechety. A s Ančou ? S tou je to vždycky těžký. "To je faleš, to se nemůže brát za štěstí." (31.10.2012)

Stejný problém jako u adaptace Měsíce nad řekou. Krška z bouřliváka Šrámka dělá obránce maloměšťáctví. Poselství jeho filmu je jasné: Vybuř se měšťáku v sedmnácti, abys pak nebyl zahořklý, žes sis v mládí svobodně nevrznul (viz učitelský sbor, který je v jistém ohledu - nenávist k mládí - k nerozeznání od dnešního, jen místo katechismu padesátileté soušky učitelky vykládají Fráňu Šrámka). Naprosto selhává pokus o českého Ibsena (strýc je podobný Peeru Gyntovi - marně hledá po světě něco, co na něho čeká doma), protože Krška nahrazuje konflikty melodramatickým přednesem a kýčovitou barevností (všechno velmi připomíná Fibichovu antickou trilogii na slova Vrchlického). Na druhou stranu je tu docela věrně zobrazen život na malém českém městě a dívky jsou pořád stejné - láska není nic, lékárník všechno (což už popsal Flaubert). (12.12.2010)

Stříbrný vítr je typ romantiky, který mne neoslovuje. Na rozdíl od Měsíce nad řekou, jež mne zcela rozštípal. Hlavní hrdina mi zůstal tak trochu cizincem, ale ani tak nemohu opominout kvalitu díla jako takového. Je skvěle natočeno, opravdu výborné dialogy a obsazení. Úplně mi to navodilo vzpomínku, jak velký bordel v hlavě jsem měl ve stejném věku já. Přes všechny kvality snímku jsem ale nebyl vtažen do děje tak, jak bych si možná i přál...80% (26.08.2012)

Skutečnost, že i česká kinematografie má své velké okamžiky ještě před nástupem filmové vlny šedesátých let, a také mimo velikány zakladatelských let třicátých, postupně v mladších generacích, zdá se, upadá do zapomenutí. Vladimír Krška a v tomto případě i mladičký Eduard Cupák dokazují opak. Smyslovost Krškova rukopisu nachází v Šrámkově už tehdy letité literární předloze vynikající východisko a naplňuje její filmový rozměr beze zbytku. Vedle jiných stojí za zmínku i předčasně zemřelá předchůdkyně hereckého typu Jany Brejchové, její jmenovkyně Jana Rybářová. Je velkou škodou, že svůj nesporný talent nemohla rozvinout. Česká herecká komunita i dnes je chudší o její očekávatelný významný příspěvek. Je nepochopitelné, že tento skvost už dávno není dostupný na DVD nosičích. (26.08.2007)

Já tomuhle prostě věřit nemůžu. Naopak. Když si přečtu nějakou knížku, napsanou před sto lety, udiví mě vždy to, jak se vlastně doba a svět nemění, pokud jde o naše myšlenky, úvahy a víceméně i chování. Takže to, že byl Krška gay, je pro mě jediným logickým vysvobozením, jak přijmout takhle stylizovaný a přehrávaný film. Což o to, ty myšlenky svojí váhu mají, ale ten balast okolo? 4/10 (16.04.2014)