Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

One man show M. Krobota, který na sebe strhává veškerou pozornost a snímek si krade (téměř) pro sebe. Naštěstí je tu zdatný to přihrávač v podobě skialpinistického (řiťo)lezce Jiřiny (resp. O. Vetchého). Poslední zápas Pepíka Hnátka je snímek pro všechny ty z vás (nás), kteří se v životě (alespoň po nějaký ten čas) honili zas tím kulatým nesmyslem, přičemž to nemuselo být nutně zrovna na vrcholové úrovni. Naopak „čím níže, tím lépe“. A byť to není apriorně o fotbalu jako takovém, troufám si (zde) jednoznačně tvrdit, že každý, kdo v životě hrál za nějaký ten tým, si v tom nějakou tu svou „vlastní“ scénu, (kdy se bude potutelně uculovat a souhlasně přikyvovat), najde. A že je to přehnané? Ale hovno! Pánové (sportovci), přiznejme si upřímně, nic tak spolehlivě nenadzvedne jako zcela „nevinně“ vyhlížející konstatování vaší partnerky (při prohře), byť to (s náma) myslí dobře: „vždyť je to pouze sport“.... No nic, končim komentář. Jdu prcat! :-) p.s. všechny ty z vás, kteří ste seriálovou předlohou nepolíbeni a máte obavy, že se budete v postavách (ději) hůře orientovat ubezpečuji, že tomu tak není a tento prequel si i tak užijete. Za sebe už pouze dodám: zklamán jsem nebyl (na to jsem se (příliš) bavil), nicméně musím (si) přiznat jedno. Ve světle (nejen) zdejších recenzí jsem čekal více. Na jednu stranu tento pilot jako samostatný snímek rozhodně obstojí, na stranu druhou však nutno (si) přiznat, u nejednoho dílu seriálu jsem se bavil více. Zda-li to bude faktem, že (téměř) veškerou pozornost na sebe strhává (byť vynikající) duo Krobot-Vetchý a ostatní nedostávají tolik prostoru a jsou jimi tím pádem zastíněny (téměř vymazáni) nebo to bylo způsobeno mým přehnaným očekáváním, nedokážu momentálně posoudit. Možná to přijde až s časovým odstupem nebo při opakované (Tv Nova) projekci. Uvidíme. 70% p.p.s. Když jdete na snímek se dvěma kamarády (kovanými Slávisty) dostává snímek potom další (neplánovaný) rozměr a nemůžu rozhodně říct, že by mi to nebylo po chuti :-) Byť přiznávám, s (mírnou) pachutí v ústech při záverečném (titulkovém) zavádějícím dodatku a jejich (nadneseným) komentářem „tak aspoň jeden, co při derby zařval“..... Každý Sparťan (resp. "sešívaný") totiž moc dobře ví, jak 270-é pražské derby dopadlo.... :-) (10.04.2012)

nevidel som seriál (vôbec, ani jeden diel, ani len ukážky) a nevidel som ani "františek je děvkař", ale jan prušinovský bude asi celkom v pohode chlapík, lebo natočil - síce vyslovene (a výsostne) českú, no minimálne pre nás ešte dosť zrozumiteľnú (a čiastkovo aj istými "univerzálnejšími", presahovými momentmi a motívmi oplývajúcu) - pohodovú komédiu s príjemným humorom a skvostným krobotom; malé dielko, ktoré rozhodne poteší a získa si svojou úprimnosťou, viacmenej (dalo by sa už povedať) "oldschoolovo" poňatý film - v najpozitívnejšom zmysle, aký tento výraz môže poskytovať; istá nostalgia z celého toho príbehu zavanie; filma na diváka nekladie zbytočné veľké nároky a nevzbudzuje neprimerané očakávania - a preto sa mu darí celkom hladko plniť to, čo si autori (podľa mňa) predsavzali - pobaviť, rozosmiať, uvoľniť; (03.05.2012)

Myslel jsem si, že šance, že někdy půjdu do kina na film s fotbalovou tematikou, přičemž se mi bude líbit - a bude se mi líbit víc než dvěma kamarádům fotbalistům, kteří fotbal na jakési nižší úrovni hráli, je asi taková, jako že vyhraju hlavní výhru v nějaké loterii. A stalo se. True story. Filmový Okresní přebor je takřka dokonalá tragikomedie. Naprosto přesné herecké výkony (výborný Miroslav Krobot!), přesný timing vtipů, dialogy jako ze života (kdy se tohle v českém filmu naposled stalo?). A jakkoli si na své přijde divák toužící po pouhé zábavě, obsahuje film i jakousi velmi smutnou dějovou linku, které mě fakt dostala. Postava trenéra Hnátka, který žije svým malicherným koníčkem a neváhá mu obětovat skoro vše, je ve své podstatě strašně tragická. A ty postavičky kolem něj (zejména Vetchý), to je kapitola sama o sobě. Být to o fous ostřeji společensko-kritičtější, je Okresní přebor dílo formanovských rozměrů. No nic, jdu si vsadit Sportku. 9/10 (31.03.2012)

Podprůměrná epizoda seriálu roztahaná do celovečerního filmu. Krobot a jeho pasivně-aktivní drsňáctví ala: "hlavně vraťte ty podšálky", je sice hezké a vtipné, ale pouze v roli autobusáka, který prokládá regulérní komedii s vlastní dějovou linií, kde podšálky jsou jen zpestření, ne hlavní pointou celého filmu. Pokud se na nich totiž postaví celý film a jeho zápletka, stojí to většinou za hovno, protože třicetivteřinový vtip opakovaný hodinu v kuse už moc vtipný není. Místo zábavného a pravdivého vyobrazení české pralesní ligy, zápasů a "organizace", kterou si bral seriál na paškál, sledujeme jen útrapy infarktového dědka a jeho patálie v nemocnicích, kde po hodině svým motherfuckerským přístupem sere nejenom personál, ale i samotného diváka. I když seriál beru, tento film rozhodně ne. Není totiž ničím jiným než trapným pokusem Novy, vytřískat ze seriálu prachy v kině. To by se dalo celkem pochopit, pokud by ale ten film nebyl horší než nejnudnější díl toho seriálu. 20% (04.10.2012)

Pepika Hnátka... skvělý střihy (stahuje králika a pak ho řeže příborákem), mezivtipy nejjemnějšího kalibru (mrňavý děti, co visí na klandru, a mají v záběru uřízlý hlavičky nebo celý vršky těla; Štěpánek z Básníků kardiochirurgem), nenápadná a neuvěřitelná zahuštěnost (každej pohyb každičký postavy v záběru je vtipnej a vydatnej sám o sobě, včetně dětí, zvlů a psů, není tam žádná hlušina a přitom to nepůsobí strojeně, nikdo nepřehrává, nikdo se nesnaží někým být nebo někoho představovat, všichni nojmálně jsou... **** střílení golásků, každý kratinký prostřih na kousek fotbalu, na brodění se řekou, každý tričko (Vultures; 66’s was the best year for emigrants...), nálepky na dveřích, po stěnách... dokonce i to Šišlalovo šišlání pořád rozesmívá svojí nehjaností a praktickou, odevzdanou suverenitou... jak mám Kjsobota ráda a fandím jeho ultimátním nárokům, tak fakt vrtím hlavou, jak to s těma hercema zase dokázal vyhnat o laťku výš, že tohle nemá žádný typický nešvary českýho herectví, že jsou pořád v akci, přitom přirozený, nepřehrávají a reagujou na sebe naprosto načasovaně, přitom je evidentní, že jim postavy rozhodně nepsal na tělo, že psal živý postavy, a ty herci se do nich dokázali vtělit...), důsledná lapidárnost a věcnost, dokonce až opovržlivost (takový ten odevzdaný postoj, jakože všichni přece víme, co musí přijít, a nestojí to za řeč, za pohled, ale říct a udělat se to musí) kamery, střihu, všech postav je uhrančivá, přitom u každé to působí občerstvujícně jinak komicky (magoj – doktoj – Slavoj), a člověk ani nedejchá, aby mu něco nezaniklo v šumu, jak si podávají ty stručné výměny, za nimiž tak jako tak probíhá na slovech nezávislý, naprosto nevyhnutelně se posouvající děj... **** Málokdy lze zažít ten zdánlivý paradox, kdy z rozpoznatelně pevného režijního vedení a promyšleně naplněného záměru povstane dílo tak přirozené ve svém účinku... a nejen nejlepší kvality řeckých dramat dělají z téhle televizní české komedie výsostný unikát... ty sardonicko-idylické záběry na sklízející kombajny na poli, na malebnou setmělou náves... kdy můžete v třetím plánu uvažovat o tom, jak se asi musí nudit strojvůdce, který to pokaždé s takovou vervou napere do oběti neznalé místních poměrů a vydané mu napospas... jak jsou patrioti proti cizákům... nebo jestli Hnátek neodstřihne spíš děti od houpaček nebo televizní kabel... a přitom – jak ústrojně působí všední realita vesnice a vidláků, přestože ji zrovna představuje plastová dekapitovaná labuť na okresní silnici... Sláva! Ne! Sigmia Olomouc. *~ (03.09.2020)