Půlnoc v Paříži

46th KVIFF 2011 - OFFICIAL SELECTION - OUT OF COMPETITION - Hlavní program - Mimo soutěž (Midnight in Paris / MIDNIGHT IN PARIS / Půlnoc v Paříži) (12.07.2011)

Výchozí bod romantické komedie sice tvoří dnešní američtí snoubenci, jež hrají Rachel McAdamsová a Owen Wilson, mediální atrakci představuje francouzská první dáma Carla Bruni v roličce průvodkyně, ale hlavní zbrojnici smíchu zosobňují vzkříšení velikáni světové kultury. Neboť Wilsonova hrdinu, dnešního hollywoodského řemeslníka zamilovaného do dávné umělecké éry města nad Seinou, posílá režisér z moderní doby noc co noc do časů, kde muzicíruje sám Cole Porter, tančírnami vesele proplouvají F. Scott Fitzgerald s manželkou Zeldou, za Gertrudou Steinovou zaskočí pro radu Pablo Picasso, v baru mudruje drsný piják Ernest Hemingway. A jednu z nejkouzelnějších scén oživí surrealisté od Luise Buňuela po skvostného Salvadora Dalího, jejž si s šarmem zahrál Adrien Brody. Allenovy novinky – a také její největší zrada. Neboť diváci, kterým jména Alice B. Toklasová či Joséphine Bakerová nic neříkají, film nedocení; kdo je zná alespoň zběžně, baví se; a ti zasvěcení si labužnicky vychutnávají trefné zkratkovité charakteristiky géniů, mezi nimiž Owen roztomile pookřívá jako malý dychtivý kluk, který se octl ve vysněné pohádce. Bez výprav do minulosti by zůstala jen běžná allenovská romance, uvozená dlouhou obrazovou poctou Paříži a rozehraná mezi až banálně rozdílnými hrdiny. Ona věčně chodí po nákupech, on se vidí v romantické mansardě prokletého básníka. Je nasnadě, že jejich vztah nemá naději, zvlášť když se na obzoru zjeví možný náhradník – našprtaný a přezíravý vševěd, jenž dívce při výletech po muzeích imponuje. Ale i snílek najde jinou múzu. Reálná turistická anekdota však zůstává v pozadí; vítězí retronálada pohyblivého svátku. Krouží sice v nevýbojné konverzační smyčce, ale opájí vtipem i bohémskou bezstarostností. Některé scény, třeba surrealistická svatba, na níž hollywoodský nádeník 21. století radí začátečníku Buňuelovi, co má natočit, jiskří jako diamant. (15.06.2020)

Je osudem romantiků toužit po životě v jiné době, stejně jako je osudem Woodyho Allena točit filmy, které se mi nelíbí. Půlnoc v Paříží je výjimkou potvrzující pravidlo. Owen Wilson má kouzlo a hlas, který udělá každé vyprávění snesitelným, ne-li příjemným. Prohlídku Paříže nečekejte, ale zajímavě pojatý příběh určitě ano (14.08.2015)

V tomto případě se Woody Allen trefil přesně do toho, o čem celé roky sním... Zažít jednu noc, jako hlavní hrdina! To by bylo něco! Příjemná romantická komedie s atmosférou roků dávno minulých, ve které i časy kankánu jemně ožívají. (24.01.2019)

Proti Půlnoci v Paříži nelze nic namítnout, což je také její největší negativum. Woody Allen zůstává pevně ve svém "vlastním" žánru a nesnaží se o žádnou převratnou podívanou, jen o lehkou vykrádáčku svých známějších kousků a osvědčených trademarků. A světe div se, ono to funguje i po jednačtyřicáté! Na poli sterilních amerických romantických komedií se sice jedná o příjemné staromilské (hezké a vtipné) osvěžení, ale zároveň nejde o nic, do čeho byste se s chutí chtěli propadnout znovu. Divácká spokojenost však zavládne i v případě, že vás Allenova novinka nijak zásadně neosloví. (26.09.2011)

Půlnoc v Paříži je mimo jiné zajímavým dokladem toho, ze Woody stále ještě dokáže překvapit, neboť film založený na cestování časem jsem vážně nečekal. Celek je velmi vtipný a výborně natočený. Bohužel nelze tvrdit, že by přinášel něco zásadně nového. Woody už rozhodně natočil zásadnější dílka a poselství "Půlnoci" se v tomto srovnání její jako sdělení poněkud plytké. Uznávám ovšem, že pro Američany posedlé fetiši "romantické ztracené minulosti" a zhusta je nakupující jako na běžícím páse, může být konstatování o marnosti hledání "starých zlatých časů" snad objevné. Každopádně je film natočen neuvěřitelně zábavným způsobem, a právě roztomilý nadhled, s nímž si Allen nejen ze zobrazených velikánů ale dokonce i z námětu samotného utahuje (na všechny ono soukromé očko, ve své detektivní vášni neprozřetelně proputovaší až na dvůr Ludvíka XIV), jej činí rozhodným důvodem ke sledování... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Radek99, Matty (24.12.2011)

Woody, Woody, kam ty na to chodíš? Jak ráda vidím rok co rok tvoje tradiční titulky, a přesto, že pokaždé nejsem úplně spokojená, v posledních letech nemívám ani pádnější důvody k totálnímu zklamání. Už úvodní travel-spot se stylovým hudebním podkresem stojí za vidění, a což teprve kouzelné cestování do zlatých ér, kde v pařížských uličkách proudí duch surrealismu, Montmartrem bloumají američtí ztracenci, v kabaretech křepčí Josephine Baker, Luis Buñuel prozatím nechápe pointu Anděla zkázy a v Moulin Rouge se zpíjí Toulouse-Lautrec... Co jsem postrádala, byla tvá společnost, Woody, i když vím, že pro tyto případy si vychováváš svoje mini-me, nejsi to zkrátka ty, ale na druhou stranu, díky kopírování tvých hereckých výrazů jsem byla ochotná akceptovat obsazení Owena Wilsona (co tě to napadlo, propánajána?). (02.01.2012)

Čistá filmová krása okořeněná o Marion Cotillard, se kterou se chci vrátit do 90. let 19. století a plnými doušky nasávat tu neopakovatelnou atmosféru půlnoční Paříže. ___´´Nejpodivuhodnější na budoucnosti je představa, že naši dobu budou nazývat staré zlaté časy.´´ ERNEST HEMINGWAY___100% (07.02.2012)

Zaujal mě námět filmu, kdy hlavní hrdina, spisovatel Gil, cestuje časem a setkává se významnými pařížskými umělci první poloviny 20. století. Woody Allen však z výborného námětu víc než průměrné dílko vykouzlit nedokázal. (15.07.2012)

4,5*/5...Woodyho odpoveď všetkým, ktorý tvrdia, že už by nemal točiť a že už nemá originálne námety:) Úvod a lá Manhattan (len bez slov, vo farbe a v Paríži:) perfektne navnadil a postupom času dobrý pocit pretrval a prehlboval sa. Film, ktorý v záplave ostatných produktov tohto roku pôsobí ako ruža na smetisku- svojou krásou, originalitou, hravosťou,rozprávkovosťou, bohémskosťou, osobitým a inteligentným humorom, pričom je to celé (v dobrom zmysle slova) úplný old-school. Samozrejme, že si autor neodpustil svoje vzťahové prepletance, to už je samozrejmosť, tak ako ostatné poznávacie znaky, ktoré robia Woodyho Woodym a kvôli ktorým si ho nemôžete pomýliť s nikým iným. Ako oddaný fanúšik som spokojný, len tak ďalej:) (30.10.2011)

Woody to s odkazy na slavné osobnosti trošku přehnal. Takové čistě vizuální mihnutí Josephiny Bakerové trapně nepůsobí, jmenovité představování zástupu uměleckých legend však ano. Je potřeba divákovi vysvětlit, že Eliot je ten, co napsal Pustinu a Dalí je onen šílený surrealista s kníry. Velkého Gatsbyho připomenout opuletním Fitzgaraldovým večírkem a Buňuelovi raději nadhodit zápletku Anděla zkázy. Já vím, lidé jsou hloupí, Američané zvláště, raději bych ale sama hádala! Nejhorší na tom je, že většina historických postav nemá téměř žádnou motivaci a slouží pouze k dalším salvám nadšení hlavního hrdiny Gila. Paradoxně tak jsou nejzábavnější pasáže ze současnosti, dialogové přestřelky Gila s republikánskými rodiči snoubenky Inez nebo třeba soupeření s jejím bývalým spolužákem, který je úplnou náhodou specialista na Moneta, Rodina, víno a vlastně úplně na všechno. Ale abych nebyla zlá, na Půlnoc se moc hezky kouká a Allen se stále drží vysoko nad průměrem současné balastní komediální tvorby. Člověk se ani chvilku nenudí a kouzelné přetočení myšlenky cestování v čase, to je "allenovština" jak vyšitá, připomínající, proč se stále vyplatí neurotického intelektuála sledovat! (Tři hvězdy v kontextu celé Allenovy tvorby.) (14.06.2012)

Snad nejlepší Allen nového tisíciletí. Opět se tu řeší vztahy (jako vlastně v celém Woodyho díle), ale to je až druhořadé. Na prvním místě je nostalgická Paříž. A já mu ji žeru, protože postavy té doby, ať už malíře, hudebníky nebo literáty ztracené generace obdivuju a mám moc rád. Owen Wilson mimořádně příjemně překvapil, přiznám se, že hlavně kvůli němu jsem se na film dlouho bál podívat - ale tady si "Allena" vystřihl z přehledem, ani bych nepoznal, že to je stejnej chlápek, co točil ty kraviny s např. Benem Stillerem. A pak celá ta plejáda perfektně zahraných postav: Gertruda Steinová, Scott a Zelda, Juan Miró, Salvador Dalí (jeho scénka s Buňuelem a dalšími surrealisty je asi nejzajímavější ze všech) a perfektní Hemingway. Přesně tak jsem si představoval chlápka, co má za sebou válku, boxuje, vyšel mu román Fiesta a Paříž tohoto období později nazve Pohyblivým svátkem. Prostě paráda. Zkrátka, toto není Woody, u kterého by se člověk smál, až by se za břicho popadal. Spíše jsem se celou dobu usmíval, přijal Woodyho hru a vychutnal si nádhernou nostalgickou vzpomínku po "zlatých časech" - s tím, že je nakonec jasné, že jde o hodně relativní pojem. Tleskám. (05.08.2012)

Woody Allen nás každoročne poctí filmom a hoci je jeho produktivita obdivuhodná, ku cti mu patrí, že ide vždy o skvelý kus. Teraz sme sa presťahovali do Paríža a sledujeme úspešného hollywoodskeho scenáristu, ktorý túži napísať veľký román. Romanticky založeného muža ( na rozdiel od jeho partnerky ) láka starosvetský svet prvej štvrtiny 20. storočia a v jednu parížsku polnoc sa mu prihodí niečo, s čím by nikdy nerátal... Sprvu som si myslel, že Allen opustil svoj svet konverzačných, vzťahových komédií a skúša niečo iné. Napokon sa tak nestalo, čo som ocenil. (25.09.2011)

Po prvých dvadsiatich minútach, keď vyplávala na povrch pointa (americký scenárista a spisovateľ - Owen Wilson ide so snúbenicou na výlet do Paríža. Ona sa venuje svojím rodičom a tak trochu snobským a pseudointelektuálnym priateľom, ktorých náhodne stretnú. A on z dlhej chvíle a s vidinou inšpirácie pre svoju rozpísanú knihu, začne sa túlať večernými ulicami keď pri ňom zastaví auto a zoberie ho do zlatej éry tohto čarovného mesta, kde sa spozná so svojimi idolmi umenia v ich najlepších rokoch. Jednoducho, dostane sa do vysnívanej minulosti Paríža), som bol milo prekvapený, skvelý nápad, ktorý ocenia hlavne romantické duše. Ale ihneď sa naskytla otázka: ako túto tému spracuje Woody Allen? Pokojne to mohlo dopadnúť ešte lepšie ako Purpurová ruža z Káhiry! S takým námetom sa tento film mohol stať jedným z mojich obľúbených. Videl som v tom obrovský potenciál. Ale ako to už u Woodyo (v poslednej dobe) býva, jedným filmom Vás absolútne dostane, preto máte na ďalší príliš veľké očakávania a ostanete mierne sklamaní a tak ďalej,... A toto bol pre mňa žiaľ práve ten prípad. Bolo to zábavné a pútavé, ale vzhľadom k tomu, kto to natočil, čakal som viac zábavy a viac pútavosti. A to nevravím o tom, že niektoré nápadité dejové línie, ktoré priebeh filmu odhalil, neboli dostatočne rozvinuté, aj keď si myslím, že toho boli hodné. Kľudne by možno stačilo pár scén navyše, urobiť z toho dvojhodinový film a využiť všetko, čo bolo načrtnuté. Ešte nakoniec nesmiem opomenúť Marion Cotillard, ach, aká to nádherná éterická bytosť. (04.11.2011)

Takový milý Allen. Má to něco z Purpurové růže z Káhiry - ta touha uniknout z reality do lepšího, vysněného světa. Růže byla ale syrovější a, připadá mi, i upřímější. Tenhle film je až moc úhledný a jakoby vymydlený. Hezoučká pohlednice z Paříže, trochu licoměrně lechtající ego diváků, které těší, že poznávají známá jména. Roztomilá pocta městu, něco jako ajfelovka v křišťálové kouli, kterou nevyrobili v Číně, ale v manufaktuře v Provence. Klasa, slušné řemeslo leč nikoliv umělecké dílo._________ Stejně bych ale byla ráda, kdyby něco takového natočil o Praze. Dokázal by se vyhnout Kafkovi? To by bylo příliš na ráně. Nejlepší náměty pro poctu Praze by našel ve Starých pověstech pražských. Ty by ale na Allena byly asi příliš temné a navíc on příliš často netočí historické filmy před r. 1900. /14. 2. 12./ (14.02.2012)

Wow. Sladký ničema, Výsřely na Brodway a Půlnoc v Paříži...Owen WIlson je ve své dokonale allenovské přetvářce až nepřirozený (vypadá jinak, mluví jinak, ale je to snad nejlepší Allenovo alterego...). Sentimentální nálada, starosvětsky úderný humor... (02.11.2011)

Owen Wilson jako nový Woody v nejromantičtější Paříži ze všech Paříží a s nejromantičtější Marion Cotillard. Pro mě začíná Allen k stáru točit to co mi sedí víc, než jeho golden age. (08.12.2011)

Existují filmy akční, s příběhem, bláboly, ale také filmy pocitové. Kde se odehrává nějaký vnitřní příběh, ale důležitější je imprese. Woody Allen nás tentokrát vezme do Paříže – začne sestřihem jednoho dne v Paříži se záběry zajímavých zákoutí i památek, i se změnou počasí, aby nám pak představil hlavního hrdinu v dokonalém podání Owena Wilsona. Gil je nájemný scenárista, který se snaží napsat román. Pocitový román. Proto je Paříží okouzlen, až by se sem přestěhoval. Jejich známí naopak vidí na Francii jen to špatné a Gilova snoubenka Inez s nimi souhlasí. A Gilovi to není příjemné. Zvláště když Paul ze sebe sype moudra a znalosti na potkání, opravuje průvodkyni, říká „zasvěcené“ komentáře k nabídce francouzských vín... Aneb, jak se pronese v jednom sarkastickém bonmotu ve filmu: „Pseudointelektuál by přece nepřednášel na Sorbonně“. Když posléze Gil zabloudí v noční Paříži, uděje se mu podivná věc – přenese se do minulosti. A my společně s Gilem projdeme různými salóny, hudebními styly, potkáme slavné spisovatele, hudebníky i malíře, samozřejmě také impresionisty, a to půlnoc co půlnoc... Přece jen však filmu chybí větší důraz, jaký od Allena známe – do pokrytectví smetánky už se tolik nestrefuje, a také vyznění filmu je smířlivější. Nostalgie je zbytečná, říká film, protože se člověk musí smířit s tou dobou, ve které žije, a v ní si najít to hezké. S čímž by se dalo polemizovat, viďte? Přesto jde o příjemný a svěží snímek, který má své kouzlo, není zbytečně sentimentální ani kýčovitý, a pokud v sobě nosíte podobné pocity, jako hlavní hrdina, máte rádi procházky v dešti a pařížské uličky, není co řešit. Osobně miluju scénu s vysvětlením portrétu Adriany. Líbí se mi i práce s obrazem v pozadí (pes u stolu v luxusní restauraci). "Vidím nosorožce." (10.02.2012)

Zamilovaný polibek městu na Seinou. Woody Allen pořád umí pobavit, ale jeho filozofické sdělení o tom, že k současnosti, ve které žijí, lidi vždycky byli přehnaně kritičtí, je poněkud triviální. Ze začátku je zabávné sledovat setkání hlavního hrdiny s jeho uměleckými idoly, ale postupně divák začne zvedat oči v sloup. Koukněte, Salvador Dalí! Koukněte, Gertruda Steinová! (17.04.2012)

Tak tento film má opravdu velmi silnou atmosféru, co se týče kamery a pohledu na Paříž rozhodně to nejlepší, co jsem kdy ve filmu doposud viděl. Herecké obsazení a výkony taktéž na jedničku. Scénář přímo ukázkový. Pro mě, přiznám se, ke své nevědomosti jediná, dosti důležitá závada na celém snímku jest taková, že mám opravdu velmi obecné a základní informace o daných osobnostech, a spousta narážecích vtipů a nadhození replik na daného umělce z mé strany zůstala nepochopena. Zkrátka americký Allenovský Ležící spící Wilson. O hudbě není co psát, jelikož je opět dokonalá, ostatně jako u většiny jeho filmů. Palec nahoru. (24.05.2012)