Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Takových 50%. V podstatě takový klasický film "pro mladé" o prvních láskách a útrapách dospívání, zasazený do pro lidi zlé doby. Film byl o vzdoru mladého člověka proti systému a vlivu systému na jeho život. Když to trošku přeženu, tak by se dal příběh zasadit téměř do jakékoliv doby, protože mladí vždy proti něčemu vzdorují. Každopádně, film byl trošku podprůměr, co se děje týká, viz. výše zmíněno. Co ho ale zachránilo, byl závěr filmu, který měl obrovskou dynamiku, trošku i napětí, jak to vlastně skončí a hlavně, dal smysl a důraz tomu, o čem měl film být - a to o době, která byla. Nebýt toho závěru, hodnotil bych asi níže. Ale ten závěr film docela pozvedl a teprve v tu chvíli mi došlo, co co vlastně šlo a měl jsem dost nepříjemný pocit, jak to tenkrát chodilo. Škoda, že to přišlo tak pozdě. Howgh! ()
V kontrastu s Jirkou Macháčkem ve směšné paruce mi přišlo jako dobrý nápad, že byla v hlavní roli neokoukaná tvář. Jenže ta role potřebovala herce. Jak v intimních scénách se Zuzanou Kajnarovou, tak v rodinných se Simonou Stašovou a Václavem Postráneckým vypadal Roman Říčař, že neví, co tam má dělat. Jen na pódiu vypadal jako na svém místě. Jinak prostě jen další televizní dobovka. Režisér ve stejných místech, z podobné doby, na totéž téma natočil už jeden výrazně povedenější film, tohle je přinejlepším průměr (50%). ()
Příjemný film o nepříjemných věcech, ale spíš je to taková romance než vhled do těžkého života za normalizace. Docela pěkný modelový příklad hlavních postav a jejich dalších osudů, které jsou v závěru naznačeny. Zaujme mladá Kajnarová jako naivní zamilovaná dívenka s jednou parádní scénou. Hlavní máničky jsou dost toporné. ()
Křečovité dialogy, křečovité herectví. 1) Televizně-inscenační didaktické dialogy se možná mohou hodit jako materiál pro střední školy, ale rozhodně ne pro alespoň průměrně vyspělého diváka. 2) Na první pohled pamětníka zarazí odbyté reálie - nesouhlasí ani oblečení, ani použitá hudba. 3) Na 33letého Romana Říčaře (20letý Lukáš Knapp, zpěvák) s pěknou postavou byl pěkný pohled, ale to nestačí. ()
Naprostý podprůměr od Nikolaeva! Naprosto odfláklé masky - ty paruky byly oprabdu příšerný. Na jednu skvělý námět - naše dějiny undergroundu 70. let je tak bohatá, že by si to zasložilo mnohem větší prostor a zpracování než jak je tomu v tomto případě. Herecké výkony jsou v některých pasážích ubohé a exteriéry jsou velice zvláštní. Jedním slovem špatně natočený televizní film. Jediný okamžik, kde jsem trochu poznal rukopis Nikolaeva byla scéna s VB a šťárou na koncertě. ()
Reklama