Men in Hope
Muži v nádeji
Režie:
Jiří VejdělekScénář:
Jiří VejdělekKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Jiří Macháček, Bolek Polívka, Vica Kerekes, Petra Hřebíčková, Simona Stašová, Lukáš Langmajer, Hynek Čermák, Michal Novotný, Emma Smetana, Ester Kočičková (více)Obsahy(1)
Může být nevěra základem šťastného manželství? Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: „Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit!” Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery... Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy. Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (1 191)
Řemeslně skvělé (světová kamera, šmncovní střih), herecky přesné a díky tomu je hra na lehkou notu naprosto přesvědčivá. Macháček s Polívkou pobavit zvládnou a na "českou Scarlett Johansson" i Vicu se dobře kouká. Ale Vejdělek je... je prostě starý nevkusný prase. Muži v naději jsou upgradem Žen v pokušení a tedy i maximálně oplzlou oslavou jeho zvráceného pohledu na vztahy, který je tak akorát buranský a pomýlený (fakt nějaký vztah vzkvétá díky nevěrám?), že je člověku až ouzko. Způsob, jakým na sex a ženy hledí, je navíc tak ulepený a asexuální, že autor musí být buď gay nebo kastrát, což je tváří v tvář té snaze být vzrušující a dráždivý samo o sobě velký fail. ()
Tak tohle minulo realitu nebezpečně velkým obloukem. Přiznám se – NESMÁL JSEM SE, přitom mě předešlé Vejdělkovi kousky poměrně bavily. Skutečně zábavná místa jsem ale tentokrát hledal marně. Věřím navíc tomu, že tahle herecky překvapivě matná báchorka leckoho urazila. Je mi jedno, kdo koho od sousedů podvádí a s kým chrápe, absolutně nejsem puritán, ale tahle rozradostnělá obhajoba nevěry byla až příliš (hned večer půjdu manželku podvést, rozhodně jí tím udělám šťastnou). Vejdělkovi opět nechybí řemeslná zručnost, ale to je pro tentokrát asi tak všechno. Kdykoliv přechází k emocím, dojetí nebo nějakému dramatickému zauzlení, film se mu rozpadá pod rukama. Postavy nejsou absolutně z masa a kostí, jen bezkrevní panďuláci v křiklavých barvách. Vše je sterilní, uhlazené, ale s ohledem na kina praskající ve švech to asi máme rádi. Hrdě se stavím na druhou stranu barikády!! ()
S těmi vlivy je to ošidné, vážně. Za ta léta metodického sledování filmů už znám svoje oblíbené publicisty, se kterými se většinou shodnu, tak radši před návštěvou kina nic moc nečtu a snažím se udělat si neposkvrněný, pouze svůj názor (i když v dnešní době informací je to v podstatě nemožné.) Takže tohle bude hodnocení mezi Kamilem Filou a Ondřejem Vosmíkem: je sice pravda, že diváci chodí na filmy, kde hrdinové konají věci, se kterými se diváci nemusí ztotožnit, horší je, pokud osobnost samotného režiséra tématem snímku prostupuje víc, než je zdrávo. Pak se dostáváme na tenký led toho, jak takové umělecké dílo působí. Jo, kdyby aspoň drželo pohromadě! Jenže po úvodu do děje a postav následuje SMRT. Už dlouho se v české kinematografii opakuje zápletka, kdy tvůrci nechají někoho umřít, buď proto, že pak by už vyprávění bylo o ničem, anebo proto, že zkrátka onu "člověčinku se srdíčkem" (kdo tuto někdy přisuzoval Hřebejkovi, měl by se nechat vyšetřit) učité okruhy diváků vyžadují bez ohledu na cokoli. Jiří "Nomen Omen" Vejdělek natočil svou erotickou fantazii (telefon v posteli a kalhotky ve vlasech), v níž také muži podvádějí (ne, že by takoví nebyli) a ženám stačí drahé kabelky (ne, že by takové nebyly) a na šedesátníka letí Jitky Čvančarové, protože ho hraje Bolek Polívka. Ani realita, ani romantika, mezi smrtí pár vyvedených vtipných situací, které ale jen dokreslují prázdnotu toho všeho. A proč se vlastně z různých důvodů vůči tvůrcům i jiným divákům nevymezit? Dělá to Tetsuo, dělá to každý, to, že je někdo razantnější a má argumenty, není jeho problém. Takže, abych to uzavřel nějakým osobnějším přístupem k látce, kdybych měl doma Petru Hřebíčkovou, na nějakou Évu Vicu bych se mohl víte co :-D --- 30%. ()
Muži v naději či ještě lépe proutníci v naději, že se o nich točí filmy a jejich tvůrci jejich počínání schvalují a ještě je omlouvají. Současně jsem s tímto filmem prakticky ztratil naději, že nějaký z českých tvůrců přijde s reálným vyobrazením nejen (milostných) vztahů) a neudělá z toho hořkou komedii až frašku, jak už se stalo pár desítek let dobrým zvykem. Vejdělek natočil film, který má rozhodně něco do sebe, ale ve všem ostatním je nedotažený až běda a neopodstatněný co do chování většiny hlavních aktérů. Nedozvíme se, proč je vlastně Macháček nevěrný a co mu v jeho na první pohled spokojeném manželství chybí, proč je Polívka takový proutník a svoji ženu celý život podvádí a po smrti ji oplakává, proč chce Hřebíčková za každou cenu druhé dítě, co vidí Kerekes na Macháčkovi a vyvstává tím další otázka, zda se taková atraktivní žena dá všanc v podstatě obyčejnému chlápkovi, co neví, proč si počíná vůči své ženě nezodpovědně, a proč Stašová omlouvá všechny manželovy zálety a co chtěl autor říci jejím vztahem se slepým masérem. Ani není příliš jasné, zda Hřebíčková taky svému manželovi zahýbala s kuchařem z vlastní restaurace a koneckonců nezodpovězenou otázkou je i to, zda se lze do Macháčka zamilovat. Ano, bavily mě jeho ustrašené pohledy, pokaždé když jeho žena pojala podezření, že má pletky s jinou a jeho snaha o autentické podání jeho postavy selhávala právě snad jen vinou neujasněného scénáře, který tlačil nejen jeho postavu do hodně přepálených situací, ve kterých prim sehrála většinou hloupá náhoda a záletník si zase zhusta mohl oddechnout, že jeho konané nepravosti nebyly jeho manželkou odhaleny a vesele si pokračoval ve svém konání dál. Nějaký pud sebezáchovy nebo nějaká úcta k vlastní ženě, to se ve filmu neřešilo, a tak nevím, co po mně Vejdělek jako po divákovi chtěl. To jsem měl fandit a schvalovat chování muže, který lže, neustále se vymlouvá a nehodlá s tím skoncovat?! Jenže ono nebylo jasné z filmu víc věcí, než jen tohle podstatné vyřešení náhledu na postavu, se kterou se v reálu samozřejmě lze potkat, ale těžko u toho bude znít poněkud tragikomická hudba Jana P.Muchowa a ztěží se nad všemi problémy mávne rukou, jak se to v tomto filmu stane nesčetněkrát pravidlem. Film by se možná chtěl pustit do nelehké úvahy nad vztahy, začít řešit rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou, zamýšlet se o lásce až za hrob, ale na to tady není místo, protože scénář je pojat především v komediálním duchu a podle toho řada situací vyzní jakoby vtipně, ačkoliv z toho klidně mohl být složitý psychologický film řešící podstatu lidského bytí, ale to by český divák asi neunesl, nebo by to nechtěl. A tak Vejdělek vytyčil přesné mantinely, za které se nepůjde a vtip dodá filmu lehkost a nadhled. Ne pokaždé to vychází. Když je soukromá restaurace manželů jednou prázdná, dělá v ní podivný kuchař jménem Louise a z ničeho nic je o pár políček filmu plná hostů, je na tomto příkladu jasně vidět, jak film nechce nic složitě řešit a raději se obejde bez dlouhého vysvětlování. Závěr filmu je opět vyřešen poměrně naivně, a aniž bych z něj cokoliv prozrazoval, nebylo mně jasné, kde Vejdělek vzal tak bezvadné vztahy mezi zetěm a tchánem, navíc schvalujícím nevěru, která by byla pro manželství jeho dcery velmi prospěšná. Nejlépe je nad filmem se úplně tak nezamýšlet, to asi Vejdělek chtěl, a jen tak proplouvat a bavit se nad několika velmi zdařilými scénami zahranými, i přes prázdnost zejména u ženských charakterů patrnou, osvědčenými herci. Vejdělek jde film od filmu režijně nahoru, scenáristicky to propracované až tak nemá, ale je fakt, že tenhle film se mně líbil víc, než jeho předešlé Ženy v pokušení. Přes nepříjemnou povrchnost s otázkou proč si nabouchnout sexy prsatou milenku, když mám doma sexy blond manželku, je film osvěžujícím pohledem na věčné téma nevěry v partnerských vztazích. 60% () (méně) (více)
Hvězdu za to, že mi tenhle naprosto obludný výplod amatérů zkrátil chvíle trávené 12. 10. ve volební komisi, čekající marně na příchod voličů, volících komanče a oranžový ufouny do zastupitelstev krajů. Sledovat to jinde a jindy, nedodíval bych. A to jsem netušil, jakou pravdu má Bolek, když pronesl památnou větu hodnou samotného Napoleona Bonaparte před bitvou u Waterloo: "Chlapče, ty nejsi v průseru, ty jsi v prdeli." Triviální bezduchá marnost nad marnost. Vejdělek + kozy = výdělek aneb matematika postrádající logiku. No neva. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (20)
- Ve scéně, kdy Rudolf (Bolek Polívka) jede ke Café Max, projíždí v protisměru Nerudovu ulici, jednu z nejznámějších pražských jednosměrných ulic vedoucí k Pražskému hradu. Ve filmu byla pro potřeby natáčení značka zakazující vjezd nahrazena značkou zimní výbava. (bery237)
- Film se točil v Praze, a to ve dvou fázích od 6. ledna do 5. února a od 16. dubna do začátku května. Střídají se v něm jarně-letní a zimní scenérie. Milostná scéna s automobilovou nehodou se pak natáčela na koupališti ve Lhotě nedaleko Staré Boleslavy-Brandýsa Nad Labem. Marta (Simona Stašová) je sražena na nábřeží pod Mánesovým mostem. (Krouťák)
- Simona Stašová obdržela za svůj výkon cenu NASK 2011 pro nejlepší herečku. (Mr.Ocek)
Reklama