Zlatý pavouk

Zubařský asistent ( R. Vrchota ) se na konci váljky po zatčení kolaborantského zubaře dostává na jeho místo a buduje slibnou kariéru. Od zastřeleného nacisty vzal na konci války tašku, která obsahovala zlato pocházející z Osvětimi. Toto zlato ukrývá ve sklepě v sudu, ale neopatrně dá své snoubnece ( J.Brejchová, mimochodem jsem jí málem nepoznal ) před svatbou šperk v podobě zlatého pavouka. Šperk je samozřejmě identifikován židovkým obchodníkem, který ho daroval ženě, která zahynula v Osvětimi. Vše nakonec vyřeší kladný komunistický příslušník SNB ( J. Bek ), který odhalí celý příběh svého kamaráda z děštství, zubaře Hrušky. Nepříliš záživná detektivka, kde komunisté samozřejmě trestají zlé a hamižné kapitalisty a vykořisťovatele. Nejlepší zážitek z filmu je pro mě Květa Fialová. (08.08.2011)

Ten začátek je slušný. Střílečka s koncentráčníky a esesmany na náklaďáku. Vrchota prostě jednal tak, jak by jednal každý. Rozhodně bych státu žádné zlato nedal, komunisti za humny a vím, co by se s ním stalo. Jenže pak ten film nudí a nudí. Brejchová vůbec nehraje, jen se šklebí. Vyzvedl bych Martina Růžka, opravdu drsný kluk. Jeho ženu Květu Fialovou, solidní děvka a hlavně krásná děvka. Ale jinak je to režijně i scénáristicky zprasené a musíte mít velkou trpělivost dodívat se do konce. Bek je Bek. Oddaný slouha propagandy. (13.08.2018)

Film se zajímavým námětem. Mě osobně tedy ten Vrchotův zločin nijak zvlášť nepohoršil. Koneckonců ty zlaté zuby stejně nebylo možno vrátit právoplatným majitelům (s čestnou výjimkou těch dvou tří kousků patřících Bekovi, který koncentrák přežil), a kdyby je odevzdal státu, bůhví kde by zahučely. Jinak snad jediný film, kde jsem ochoten Brejchové přiznat status sexbomby. (11.09.2014)

Zlatý pavouk měl být mým dalším filmem do sbírky propagandistických filmů z padesátek. Opět jsem čekal nechtěnou legraci z postav uvědomělých soudruhů, rozhodných dělníků i padouchů, kterým dnes povětšinou říkáme třetí odboj a které má ta slušnější a vzdělanější část národa v úctě. Tak mohu říci rovnou, že humor se nekonal. Ale kriminálku jsem v tom viděl jen zlehka. Film s jistou setrvačností ukazuje, jak někteří ještě dávno únoru 1948 šmelili s ulitým zbožím a nejlepší pochopitelně jako za války byly diamanty a zlato. Není to tedy rozhodně jen o nakradeném zlatě po Židech z Osvětimi, což má samozřejmě i další a to morální rozměr. Naštěstí podobně jako Honza Zeman, budoucí to major se vrací z lágru i Pepíček Beků, který také vstupuje po válce do SNB aby po letech rozpletl příběh z konce války o esesácích, nepovedeném útěku, zlatém pokladu ve vojenské torně a dávné přestřelce na náměstí.... Ačkoliv rok 1956, tři roky to po smrti největších rudých vrahounů, byl rokem lehkého tání ledů a dokonce rokem vlažných revizí některých politických procesů, přesto jsem měl z J. Beka a hlavně Deyla ml. všechny různé pocity, jen ne ty co bych měl mít z kladných hrdinů... Tomu napomáhala i smutná postava prošedivělého číšníka O. Nového, jakéhosi jaksi mimoděk zaznamenaného pomylsného stínu lepších časů, co odešly s nástupem soudruhů k moci.... Tři zubařské korunky. * * * (22.02.2018)

Severní Čechy na konci druhé světové války: Příslušník revoluční gardy dentista Hruška (R. Vrchota) se zmocní několika kilogramů zlata, které bylo ukradeno vězňům v koncentračních táborech. Kdo by to řekl, po letech však přichází nemilé překvapení ! Méně významný film od méně významného režiséra mě nijak zvlášt nenadchl. Byl to takový nepříliš zdařilý pokus o tzv. nový kriminální příběh na nový způsob. První dospělá role ale trochu nejistý krůček pro tehdy začínajicí a budoucí hvězdu J. Brejchovou. (11.07.2006)