Tady to musí být

Paolo Sorrentino natočil svůj další ,,božský" film, ryzí postmoderní spletenec ,,příběhu Roberta Smitha", tedy sluší se říci fiktivního Roberta Smitha, i když jeho okopírovaná image a frekvence výskytu příjmení Smith ve filmu (byť je obdobou českého Nováka) odkazuje ke kultovnímu frontmanovi The Cure až podezřele přímočaře. Nedá se ale říci, že jde o mystifikaci, jen o příznačně postmoderní synkretismus vlivů. Melancholický film o dospívání přestárlého rockera, zprvu tak trochu jako Odnikud někam Sofie Coppoly, fikční světy Sorrentinova filmu jsou vystavěny natolik originálně, že drama o vnitřní vyprázdněnosti života rockové hvězdy/celebrity je záhy vystřídáno road movie o cestě za smířením se s vlastním otcem, což se posléze změní v nefalšovaný lov na válečného zločince. Některé scény a obrazy pak dokonce mají až surrealistický nádech. S hudební tématickou provázaností je pak logická přítomnost klipové estetiky a jeden hudební videoklip (David Byrne) je pak ve filmu přímo obsažen. Zmatení žánrů je však vystavěno na starém dobrém postmoderním principu hry, hry s divákem. Sorrentino na nás snad z každé scény pomrkává a usmívá se (byť možná trochu posmutněle). Rafinovaná je skrytá dualita způsobu a kvality života dvojice otec - syn, neboť něco je opravdu špatně, když někdejší oběť holocaustu žila vnitřně ,,kvalitnější" život (byť by byla jeho motorem pouhá pomsta) než rocková hvězda... Hlavním kladem a důvodem, proč film vidět, je jednoznačně Sean Penn, jehož herecká kreace je skutečně fascinující. Cheyenne alias Robert Smith je opravdu neobyčejně bizarní rolí a dobře zapadá do kontextu rolí, které Penn preferuje... Brilantní kamera a nádherná hudební stránka, Tady to musí být je oslavou zašlé slávy ikon rockové hudby a zároveň vysoce uměleckou výpovědí o vyprázdněnosti našich životů. Velmi osobité a originální spojení... (10.07.2012)

Jak Cheyenne neustále opakoval, Něco tu není úplně v pořádku, ale nevím přesně co. To kompletně vystihuje celou atmosféru filmu. Díváte se na to a nevíte, zda to má nějaký smysl, jestli téma holocaustu ve filmu není jen způsob jak se zavděčit, nebo jestli to má být o stárnoucím rockerovi, co hledá sám sebe..Ať tak či tak, já si chvílemi připadala jako Alenka v říši divů, ale možná to bude tím, že jsem ději nevěnovala stoprocentní pozornost. Na druhou stranu jsem se alespoň dozvěděla, jak zřejmě budu vypadat ve stáří já (:D), anebo jak zajistit, že mi rtěnka vydrží celý den. Eve Hewson byla neskutečně dobrá, její image je mi hodně blízká a tak je škoda, že nedostala více prostoru. Každopádně tohle není film pro rockery, jak se může na první pohled zdát, neboť extravagantní vzhled dvou postav měl asi jen přitáhnout více diváků a to mě dost zklamalo. Ani žádné rockové vypalovačky se nekonaly. Stručně a jasně velice podivná záležitost. (21.08.2012)

Ujeté abstraktní pojednání o bilancování rodinných vztahů, které jednoho dne dohoní každého - dokonce i zásadového rockera, který zamrznul v letech své největší slávy, oproštěn jen od smrtonosných zlozvyků své branže, nikoli však image. Mlčky, nebo s pisklavým smíchem naslouchá všem, kdo mají potřebu se svěřit a na oplátku utrousí upřímně a přemýšlivě něco málo ze svého pohledu na svět. Stereotyp všedních dní, narušený smrtí otce, vyvolá zpětný pohled na jejich vztah a náhlou potřebu dokončit celoživotní pátrání po jednom z mála žijících, kteří nesli spoluzodpovědnost za vytetovaná čísla na levých předloktích. Nezatížen zaslepenou pomstychtivostí a nenávistí kráčí vstříc vlastnímu zmoudření, aby na konci své cesty konečně dospěl a zapálil si svou první cigaretu... Neobvyklé zpracování tématu mělo za následek i moje neobvyklé posuzování - po prvotních rozpacích, kdy jsem tipovala Todda Haynese na režisérské židli, jsem si přestala klást zbytečné otázky a prostě se jen dívala - a nebylo to zlý. (24.04.2012)

Rozhodně zvláštní film se skvělým Seanem Pennem (ten jeho tichej pomalej hlas mě dostával). Pro mě je to teda jeden z případů, kdy road movie směřuje k předem jasnýmu cíli s jasnými zastávkami - a to mě moc neba. Pár mouder pronesených (většinou) Cheynnem se mi líbilo ("Je mnoho cest, jak umřít. Nejhorší z nich je pokračovat v přežívání."), několik myšlenek je opravdu dobrých. Chybí mi ale propracovanější dějová linka. Tenhle film neni až tak o ději, ale o myšlence, a to mě trochu zklamalo. Hudba se povedla a Frances McDormand byla výborná. (03.06.2012)

To byla teda jízda! Seana už jsem viděl ve spoustě filmů, ale tahle jeho nová role mě celkem vyrazila dech a asi tak 40 minut jsem si na něho musel zvykat, ale jinak jako již tradičně skvělý výkon. Co mě možná mrzelo, že Frances nedostala trošku více hereckého prostoru, v roli jeho filmové manželky. Jinak je This Must Be the Place hodně silná čtyřka, se skvělou kamerou, záběry americké přírody a je ani ne tak o hledání nacistického zločince, ale spíše o nalezení sama sebe a uspořádání si vlastního života. (27.01.2015)