Den před krizí

Když Lehmanovic bráchové namixují děsně výhodné investiční balíčky, ve kterých se za bukem schovávají přehřáté hypotéky, jež byly přiklepnuty kdejaké socce a bezdomovci, co toužil mít svých stopadesát čtverečních metrů na předměstí a splácet se chystal vracením prázdných flašek, je z toho cítit nějaká židovina. Ale co. Ti volové vědí kupodivu hovno o tom, co je volatilita, a když to náhodou půjde do hajzlu, vždycky se najde nějaký debil, co to koupí, místo třista mega vyděláme dvě stě, což na pohodlný důchod na Kajmanech snad vystačí. A přinejhorším jim tam ten černoušek nalije pár miliard z daní těch, co jim pozabavuje baráky, aby se mu nezhroutil chozrasčot. Docela milý Teufelkreis. Spekulativní, parazitičtí zmrdi, co se pakujou přesouváním virtuálních peněz budou nadále v bavlnce a plebs může klidně pár let žrát omítku. Jo, jo, velcí kluci a ty jejich zábavné hry! Místo, aby druhý den viseli na kandelábrech, vysmahnou si ze státních podpor macaté bonusy a Dolce vita může pokračovat v nejhorším případě na nějakém roztomilém karibském ostrůvku. A vy ostatní hlavně dál plaťte daně, idioti!! (31.10.2011)

Costa Gavras nebo Oliver Stone zkritizovali kapitalismus efektně a nestřídmě, tak nějak ve velkém stylu dravých bezkrupulózních byznysmenů, do kterých se strefují. Margin Call je naproti tomu snímek komorní a věcný, má spíš televizní vizáž a odehrává se v prostředí několika místností bohaté makléřské společnosti. Její vedení se musí vyrovnat s nepříznivou zprávou jednoho analytika, který jako první odhalil, že několikaletý burzovní mejdan se chýlí ke svému konci. Manažeři musí rychle najít skulinu z bezvýchodné situace a je celkem jasné, že udělají cokoliv, aby ztráty sčítal někdo jiný. Lidská rovina, jak se vypořádat se ztrátou dosavadních jistot a strachem z odpovědnosti za selhání, je stejně zajímavá jako rovina společensko-kritická (šokující výše manažerských platů a dalších bonusů, cynická pragmatičnost těch, co jsou ochotni prodávat "cenné" papíry s nulovou hodnotou). Film se vrací k samotnému počátku hospodářské krize v roce 2008 a ukazuje poslední hodiny předtím, než nastal masový výprodej a panika na burze. Margin Call nepodává nové téma, ale pracuje s ním civilně, přesvědčivě a účinně. Celkový dojem: 90 %. (01.09.2015)

„Remember this day, boys! Remenber this day!“ Kluci kravaťáci si hrajou s číslama a z ničeho nic zjistí, že jim tam něco nesedí. Tak udělají rychlý výprodej, sleva jako prase, a to by bylo, aby nezadělali na malou světovou finanční krizi. Samozřejmě si za to dají tučné bonusy! Zajímavá sonda v bance, která celou krizi rozjela… „Vždyť jde jen peníze, jsou to jenom papírky s obrázky!“ (04.11.2011)

Toľko hereckých hviezd nezachráni fakt, že ide o vymyslenú a nepravdepodobnú záležitosť. Hodinu sa tam pseudofinančníci tvária akoby objavili Ameriku, nikto samozrejme ani len netušil, že celý ten americký hypotekárny svet je len nafúknutá bublina. Ono voči tomuto svetu finančných klamstiev mám prirodzenú averziu. Chlapi sa hodia do oblekov, nahodia inteligentný pohľad alebo pre istotu okuliare a hor sa podvádzať ľudí. Film je pomerne nudný, nič neodhaľuje, nemá čím strhnúť. A navyše klame. Ak chcete zistiť niečo viac o kríze, pozrite si dokument. (20.06.2016)

Už T.Baťa dobře věděl, že příčinou finanční krize je morální bída a všichni můžeme vidět, že nám ta četnost hospodářských úpadků začíná houstnout.. Přiměřeně chladné, precizně zahrané, detaily z osobního života zbytečně rozptylující (ale vždyť já věřím, že investiční bankéř může mít city). Takový věcný prequel Killing Them Softly a Cronenbergova Cosmopolis, v němž Vulkánec doplní vzorec a jedno mejdlo končí. Netřeba však věšet hlavu, další brzo začíná.. Od Chandora nikterak odsuzující focus na žebřík světa finančnictví a jeho dva zvláštní paradoxy: 1.) s čím nižší příčky spadnete, tím více to bolí, 2.) od určité příčky už nefunguje gravitace, protože máte na to, abyste si ji zaplatili.. Potěšilo ta nejistota, jestli je to zlá můra, či probuzení ze snu a taky že nikdo napříč hierarchií neskrýval, že motiv vlastních peněz je až prvořadý. Nebyli bychom jiní. Jenže bez ohledu na to, jak muzika vyhrává, není čas jít projektovat mosty? (29.05.2014)