Muži, kteří nenávidí ženy

Scénář: Steven Zaillian .. David Fincher má můj obdiv. Jako nekompromisní tvůrce s osobitým režijním i vizuálním stylem. Bohužel nyní mám pocit, že udělal až příliš kompromisů a produkt vypadá víc jako „něčí“ než jeho. Vlastně dostál jen té technicko-řemeslné úrovně. Zkrátka, za tohle mu květiny v rámu posílat nebudu. Nejen já, i Akademie bude taktně mlčet. _ Z herců jsem se především těšil, jak se jinak a případně lépe, jako Lisbeth Salander, předvede „Social“ objev Rooney Mara. I když její kreace není špatná, působí bohužel jen tak cool a postupně na jejím podání uvadá celý film (třeba její osobní motivace pro daný případ úplně chybí - a to mají být případné další dva filmy především o ní), protože svou neproniknutelností a finálním zaláskováním se prostě nestane tím silným středobodem, kterým má být. Navíc, nato, že chtěl Fincher stavět tento film na jejím vztahu s Blomkvistem, tak to vzal tedy hodně povrchně. A dopadlo tak spoustu aspektů, nehledě na chybějící spád a emocionální dopady. Ani ta hudba, jakkoliv občas zajímavá, tentokrát prostě správně nenakopává. Vychvalovaná perverze, násilí či dechberoucno se prostě nekoná a řekl bych, že ti, co tam tohle vidí, prostě nemají moc široce nakoukáno. _ Detektivně odfláklé, přesahy obroušeny na minimum, atmosféra vlažná a emoce vyměněné za tu více tu méně vhodné vtipné momenty. I to anální znásilnění potřebuje verbálně vyzdvihnutí namísto pozvolného obrazového dopadu na divákovu empatii s postavou. _ Ve výsledku sice nejde o nic u čeho by hrozilo uzívané nudění, ale do spirál nadšení a blahého lebedění si v přesahu se také nedočkáte. Navíc, den po projekci, marně vzpomínám na nějakou stěžejní scénu, kterou bych měl stále v hlavě (rozsekaná kočička to tedy nezachrání) a mohl na ní stavět (nejsilněji tam působí vzpomínka, kdy na chvíli vypadl v sále obraz). ___ Pročetl jsem si některé komentáře a diskuze a znatelně vyplývá jedna věc. Tento „remake“ (já vím, jiná adaptace knihy) sklízí úspěch zejména za jméno vepsané u režie. Kdyby tam nebylo, odnesla by to patrně stejně tvrdě, jako většina amerických úprav osobitých Evropských/Asijských předloh. No jo, jenže tahle nekompromisní reakce chybí. (16.01.2012)

Ani náhodou nedám dopustit na švédskou trilogii Millenium, včetně obsazení do hlavních rolí. Lisbeth v podání Noomi Rapace ve švédské verzi byla vynikající a Daniela Craiga nějak zvlášť nemusím i když snaha se mu upřít rozhodně nedá. V každém případě doporučuji přečíst nejdříve knižní předlohu. Tohle byl pro mě jen slabší americký odvar švedského originálu. (03.12.2012)

Neznaje předlohy knižní ani filmové, sledoval jsem tento trihel jen s jakýmsi předsudkem, že se jedná o americkou verzi famózního švédského krimi dramatu. Nemohu tedy srovnávat, natož soudit. Samo o sobě mi přišlo zvláštní, že se jedná o americkou verzi, když to na mě chlístalo švédskou ponurost i jistou syrovost, tolik typickou pro tahle "severská dramata" (ba dokonce i herci byli zpravidla neameričtí). Stejně mi to ale přišlo poněkud soft. Jen to klouzalo po povrchu jako Sonja Henie, žádné hluboké ponory. Vztah s novinářem Blomkvistem (Craig) mi nešlo navázat ani po třech budwarech. Daleko napínavější a zamotanější hledání vraha nabízí každá druhá epizoda Erkyla Poarota. (04.05.2015)

Dokonale udělaný zakázkový výrobek, v němž není skoro žádný osobní vklad. Pořád to není typická hollywoodská zábava, rozhodně ne taková, jak se točí v posledních letech, ale tentokrát studený styl nepomáhá, ale spíš odcizuje celému vyprávění (to, že je Lisbeth tak divná, není proto, že má být cool, ale proto, že se jí něco stalo a má na vyšetřování osobní zájem; což z Fincherova filmu neplyne). Jinak jde o další příznačný příspěvek k fenoménu poslední doby - kultu nerdů. (15.12.2011)