Vyměřený čas

V tomhle světě bydlet nechci. Ale díval bych se na něj třeba denně. Excelentně vybraná sestava mladého Hollywoodu dává ochutnat příběh o spravedlnosti, lásce i dobrodružství, ale je to právě jednoduchá a přitom dokonale úderná myšlenka alternativní současnosti, která z Vyměřeného času stvořila tak všestranně nabitou podívanou. Ale protože nápad samotný nestačí, nezbývá než smeknout před Niccolem za neutuchající tempo. S podporou Armstrongova soundtracku totiž není těžké zapomenout v rozhodujících momentech dýchat. (04.11.2011)

Zajímavý nápad zabalený v neoriginálním, předvídatelném, patetickém, nedomyšleném a místy i nudném pojetí. Jakkoliv je totiž celá úvodní premisa s časem jakožto platidlem zajímavá, jakkoliv je rozdělení města podle cennových zón chytré (a celkově i realisticky působící) a jakkoliv jsou rozdílná barevná pojetí jednotlivých čtvrtí sympatická, mou pozornost stejně poutaly naprosto odlišné věci. Třeba to, jak je možné, že Will hrál v pokeru o více než tisíc let, ač sám nemohl vsadit více než něco málo přes stovku. (A ještě se mu podařilo dorovnat cosi, na co neměl.) Nebo to, jak bylo možné, že se z něj při prvním usednutí za volant stal profesionální, zkušený závodník a že jeho auto jelo na zpátečku stejně rychle jako policejní auto v plné rychlosti. Nebo to, jak je možné, že orgány člověka nestárnou a že se ani po stovkách let tělesná schránka neopotřebuje. Nebo to, proč se hlavní dvojice neustále vlastním přičiněním pohybuje na hraně života a smrti a ačkoliv si každou chvíli mohou "dobít" čas na stovky let dopředu, nikdy si, snad v rámci nějakého sebepoškozování nebo návyku na adrenalin, nedají více než pár hodin nebo jeden den. (Čímž pak dochází ke všem těm uměle dramatickým situacím aneb "zbývá nám třicet vteřin, co budeme dělat?") Nebo to, proč v tom filmu někteří herci vypadají na čtyřicet, ač nikomu nemůže být víc než 25. A když se mi v závěru začaly navíc potulovat myšlenky kolem Hobbese, jeho ospravedlňování existence státu a možnosti, za kterých se lidé mohou proti panovníkovi vzbouřit, došlo mi, že je tu něco špatně. Správný film vás má vtáhnout a nepustit, ne donutit vás přemýšlet o něčem, co s filmem nemá naprosto co dočinení. (01.11.2011)

Výborný námět, který mohl z In Time udělat letošní sci-fi roku.. žel se tak nestalo. Lidé tu fungují v zónách a po dovršení pětadvacátého roku života dostanou pouze jediný rok. Přestanou sice stárnout, ale musejí se sakra ohánět (vydělávají ho, utrácí, věnují, kradou a hlavně s ním šetří), aby jim nedošel. Andrew Niccol možná nemusel až tak moc sólovat, měl přibrat někoho do scénáristické party a výslednou podobu nechat na jiném režisérovi. Když se totiž dopíše scénář, zdaleka není vyhráno. Není ničím objevným fakt, že během natáčení, a poté u střihačova pultu, se píše vlastně znova – látka dostává nový tvar, jednotlivé scény nový význam. V detailech je In Time totiž docela suverénní, v celku už spíš nejistý. Místy funkční přesah a kroužení kolem zásadních otázek mohl být výrazněji vyždímán (třeba se vůbec nedozvíme podrobnosti okolo hrdinova mrtvého otce), bohužel In Time selhává i jako akční film, hlavní hrdina sice suverénně (chápej nečekaně) získá poměrně slušné schopnosti (pere se, střílí, luxusně řídí), ale akce je trestuhodně málo a když přijde, tak vůbec nepohltí. Jiné je to s postavami, na které Niccol hodně sází. Někde mohl na jejich charakteru a rozvoji ještě víc zapracovat (Murphyo strážce času), i tak se ale obklopil velmi dobrými mladými herci (právě Cillian Murphy, Vincent Kartheiser, rozhodně Timberlake a Amanda Seyfried, která aspiruje na nejvíc sexy postavu roku. Navíc díky bohu za funkční, neurážející romantickou linku mezi nimi). Všichni hrají skvěle, jednají už hůř. Neustále plánují, utíkají, shání čas, ale leckdy to vypadá, že je to jen proto, aby film netrval nějakých pětačtyřicet minut. Jednání hlavního hrdiny je pak poměrně nejasné, místy nelogické. Příběh moderního Robina Hooda tak nadhodí nějakou sympatickou myšlenku, která by si zasloužila hlubší rozvětvení, ale divák se ničeho nedočká. A ve finále tím pádem řada scén vyzní nijak, prázdně, jednoduše, NEDOTAŽENĚ.. škoda, velká škoda!! Přesto nemůžu dát jen 3*.. (29.12.2011)

Spočiatku som bola očarená prvotriednym námetom a pri predstave, čo všetko sa dá z neho vyťažiť, som sa tešila na každú ďalšiu minútu. Postupom času sa však z filmu stala ľahkomyselná povrchná zábava, uspokojujúca najmä nenáročných divákov, schopných ignorovať obrovské obsahové možnosti. Scenár sa prepožičal typickému akčnému vzorcu, súvisiaciemu s neustálym hľadaním, prenasledovaním a naháňaním bez snahy vyžmýkať z príbehu viac. Keďže mi už dlhšiu dobu nezaťažilo myseľ nejaké to prepracované existenčné sci-fi (čo ako mám rada aj nenáročné blockbustery), nemám v pláne tejto jednohubke odpustiť premrhaný dejový potenciál, ktorým bezprostredne disponoval. A ten narýchlo odbitý koniec to úplne pochoval. (06.04.2012)

Naprosto boží sci-fi. Ze začátku jsem si teda přišel jak debil, ale po pár minutách jsem se do toho okamžitě dostal. Justin Timberlake mi opět ukázal, že dokáže být skvělý herec. A to i přesto, že jsem ho jako hudebníka nesnášel. Nicméně si vybral naprosto skvělý nápad, který zfilmoval právě Andrew Niccol. Tak zajímavý nápad jsem popravdě ve sci-fi hodně dlouho neviděl. A přitom ten nápad skrývá klasickej pohled a la Robin Hood. Nicméně i to zpracování toho světa, hudba, akce...to všechno si pozornost zaslouží. (16.01.2012)