Innocence
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Vladivojna La ChiaHrají:
Aňa Geislerová, Ondřej Vetchý, Hynek Čermák, Zita Morávková, Anna Kameníková, Luděk Munzar, Miroslav Hanuš, Alena Mihulová, Daniel Czeizel, Rebeka Lizlerová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Respektovaný dětský lékař Tomáš, žijící s rodinou v třígenerační luxusní vile v pražské Troji, je obviněn nezletilou pacientkou z pohlavního zneužívání. Ze dne na den je nucen vyměnit dobrou pověst a adresu svého domu za celu ve vazební věznici, odkud se nevina prokazuje hodně těžko. Tomáš čelí dívčinu obvinění, ale i dávné zradě, jíž se dopustil na kamarádovi, když mu přebral ženu. Ten je nyní pověřen vyšetřováním případu. Také on stojí před volbou, zda letitému sokovi oplatit dávné pokoření, nebo zůstat věren profesní cti, odmítající směšovat věci soukromé s pracovními. S nově nastalou situací se musí vyrovnat nejen vážený lékař, ale i jeho manželka Milada a její sestra Lída, které celou záležitost tají před jejich autoritativním otcem, pro něhož by taková informace mohla mít až smrtelné následky. Vlivem zprvu evidentně nesmyslného obvinění pak uvnitř celé rodiny vyplouvají na povrch křivdy a zklamání, jež už měly být zapomenuty. Všechny Tomášovy životní chyby i úspěchy se nyní budou přiklánět na jednu nebo druhou misku na vahách spravedlnosti a působit v příběhu nečekané zvraty... (TV Nova)
(více)Recenze (697)
Kvalitních českých filmů není nikdy dost. Prvně jsem váhal, jestli si film zaslouží takové hodnocení, ale po důkladném zvážení a pocitů když jsem odcházel z kina, jsem si uvědomil, že mně tento film vlastně zaujal a donutil mně k zamyšlení. Nebudu tady hodnotit herecké výkony, ty byly opět dokonalé, ve filmu se vlastně objevila elita českého herectví. Co mně vlastně zaujalo na tomto filmu byl děj. Scénář byl dokonale vymyšlený. Nutil diváka přemýšlet o vině či nevinně a jednoduchosti zničit někomu život jedním lousknutím prstem. Příběh rehabilitačního lékaře, který má vše. Ženu, dítě, domov a který se z nenadání ocitá na samém dnu. Příběh, který mísí realitu s fikcí. Příběhy lidí, které se střetávají a přesto jsou všechny tak odlišné. Je někde hranice, kterou smí člověk překročit? Ve filmu uvidíte spoustu záběrů, které Vám naženou husí kůži po těle. Ať už jde o policejní rutinu, nebo pocity nezletilé dívky. To vše je natočeno s takovou precizností a zároveň s důstojností jako takovou. Pro mně příjemné překvapení. A i když byla ve filmu slepá místa, která mohla diváka trochu nudit, celkový dojem z filmu to však nezkazilo. ()
Pro mě trochu netradiční Hřebejk, ale přesto to stojí za to. !Nevinnost"má své kouzlo a to je zde zachyceno víc než dobře. ()
Snad žádný český film mě takhle neposadil na zadek! Tohle ve mně vyvolalo tolik emocí a myšlenek, že vůbec nevím, kde začít. Od prvního záběru je Nevinnost naprostá filmařská báseň. Na začátku jsem sledovala nádherný scény jakoby vytržené z kontextu, a když jsem si je po skončení filmu znovu promítla, úplně mně chodil mráz po zádech, do jaké dokonalosti je film jako celek doveden! Bez herců a neuvěřitelného obratu v závěru filmu by se Nevinnost řadila mezi podprůměry, ale s Geislerovou, Munzarem, Vetchým a skvělou Linhartovou to je naprosto jiný level. To vyznání Geislerový u jezera je pro mě jedna z nejlepších scén českého filmu. ()
Emoce, silný příběh, skvělé herecké výkony, šmrnc, spád a překvapivý závěr. Nic z toho nechybí novému českému filmu Jana Hřebejka Nevinnost. Děj filmu mapuje příběh propletené rodiny ve spirále lží a polopravd. Hlavní postavou je uznávaný lékař (Ondřej Vetchý), kterému se po udání čtrnáctileté bláznivé pacientky zboří život, jako domeček z karet. Je obviněn ze zneužívání nezletilé. Když se zdá, že případ je u konce, objevuje se na scéně nový hráč (Aňa Geislerová), který případ opět rozhoří. Zůstane pravda, která měla na vždy zůstat zahalena v mlze, doopravdy skryta? Duo Hřebejk, Jarchovský zraje jako víno. Asi jsou ty tam časy, kdy se národ bavil u Pelíšků, Pupenda, Musíme si pomáhat a dalších bláznivin. Snaha zaměřit se na vážnější tématiku z oblasti psychologického dramatu se jasně ukazuje, že to není krok špatným směrem. Režisér opět sáhl po svých osvědčených hercích, ale zařazením Anny Linhartové se trefil přímo černého. Anna hraje s takovou lehkostí a samozřejmostí až z toho mrazí, něco podobného jsem naposledy viděl u Dakoty Fanning, jedné nejnadanějších dětských hereček v Americe. Poslední třetina Nevinnosti působí tak, že ani sami tvůrci pořádně nevěděli, jak udělat nečekaný románový zvrat. Jeví se to poněkud nastavovaně. Asi by divákům pouze hodinový film nestačil. Velké vynahrazení však přijde v samém závěru. Nevinnost jistě patří ve své kategorii k vyššímu standardu. Jen tak dál. ()
Matchpoint naruby! ()
Tento film ma neuveriteľne odrovnal. Čakala som od neho všetko, ale určite nie to, že po ňom budem mať mrazivý pocit. Herecké výkony, scenár, réžia, príbeh.... všetko úžasné. A ten koniec... ***** a 85%. ()
Mno, trochu to zas něco vypovídá o kvalitě současné české konematografie. Čím zkušenější autor, tím víc experimentuje a tím víc mu to nevychází. Oba autoři si toho do filmu vymysleli hodně dobrého, škoda že z toho moc nedostali na papír a na plátně toho je ještě míň. 50% ()
Tak tohle už Hřebejk přehnal... Na tom filmu není vůbec NIC. A dokonce ani dobří herci nehrajou dobře... jak se to tomu ehm... režisérovi sakra povedlo? Laciné, plytké, nudné, debilní... Když nevíme, jak dál, vypomáháme si se "silnými tématy", ale ty sami o sobě nestačí. Teda aspoň mě - ostatním, hledě na smršť hvězdiček, zřejmě ano... ()
Tak o čem že to bylo? V první polovině se rodinka vypořádává s obviněním z pedofilie - tato část filmu, končí přeměřením pohlavního oudu Ondry Vetchého (že by reálný vyšetřovací postup ?) a nastává druhá polovina, kdy se odhalí jedno velké rodinné tajemství a vše končí tragicky. Nakonci to kluci tvůrci chtějí spojit dohromady - trikem s pozvolnou změnou obličejů a čtením jednoho textu dvěma hlasy (což je sakra málo)...Napadlo mě, že kdyby rodina, o níž film je měla více členů, a každý nesl nějaké to své vlatní tajemství, že film byl třeba ještě zajímavější, jímavější, dramatičtější...Mlácení prázdné psycho dr/sl ámy. Hřebejk s Jarchovským jsou zajatci vlastního žánru - jejich vlak jede do stanice Absurdno nad Nudou. ()
Aňa Geislerová opět potvrdila, že patří mezi hereckou ženskou špičku v ČR. Doufám, že stejný fakt potvrdí časem i nová tvář českého filmu, Anna Linhartová, která se pomaličku vkrádá do povědomí diváků už dnes. Obě herečky představují ve výše uvedeném snímku zvrácenou podobu lásky, která s koncem filmu vyústí v poměrně silné psychologické drama, jenž má svou atmosféru a rozhodně nenechá nejednoho diváka bez zamyšlení třeba nad tím, že všichni jsme zodpovědni za svá rozhodnutí a nic nás nezbavuje viny za něco, co jsme udělali. ()
Jsem si skoro celej film myslel, že Aňa a Ondřej jsou sourozenci. Incest by byl dramatičtější, ale stejně by Nevinnost nezachránil. Film o emocích a vášni prostě nezasáhnul moje emoce, natož aby mě rozvášnil. Základní příběhová linka je solidní kostrou, nějak jí ale chybí maso a krev - nepopsatelné kouzlo, které dokáží tajemně vyčarovat jenom talentovaní autoři. A nebo jsem zmlsanej z Kawasakiho růže a Horem pádem, na něž pěju pozitivní superlativy. ()
Pro mně nejlepší Hřebejk. ()
Zaujímavá česká dráma od tvorcu kultových Pelíškov, ktorá dokáže vyvolať naozaj úprimné emócie, obsahuje skvelý dejový zvrat, je napínavá, herecké výkony sú veľmi kvalitné (hlavne Geislerová), ale chýbal mi väčší spád a priestor pre Ondřeja Vetchého... 65% ()
přidávám se k těm, které zlom ve 2/3 filmu nepotěšil (postavě vetchého uškodil dost a geislerové monolog šustil papírem), podle mě takový zásah zhůry bez předchozích náznaků diváka dost rozhodí na úkor uvěřitelnosti a celistvosti. postavy postiženého syna a nemocného otce trochu navíc (munzar má příliš chytré oči na to, abych mu to věřil), jinak kvalitní filmařina s pár výbornými momenty. ()
pane Hřebejku překvapil jste mě. A Aňa Geislerová to byla trefa do černého. ()
Emotivní, hřebejkovsky vymazlené ,ale prostě mne to nijak zvlašt nebavilo. Za celou dobu mne sníme knezaujal, až na pár zajimavých scének. A těch bylo fakt málo. *** a 60% maximálně. ()
Další Hřebejk navážno a nemyslím, že se tenhle žánrový veletoč tak úplně vyvedl. Samotné téma je jistě zajímavé. Když už někdo celý život pracuje s lolitkama a v rámci rehabilitace jim hladí nohy, které jsou ještě bez celulitidy a křečových žil, a to pěkně odshora až dolů, to se pak (asi) těžko ubrání náhlému pnutí na příslušných místech. Ostatně strejda Kukulín by mohl vyprávět. Co mi ale vadilo, to byly vedlejší motivy (retardovaný syn, sklerotický dědeček), které nikam nevedly, nepřesvědčivé herecké výkony a taky ten závěrečný, jinými tak vychvalovaný, monolog. No a úplný závěr, ten by se hodil tak do Kriminálky Anděl, ale tady to bylo už navíc. ()
Shlédnuto při příležitosti promítání Kinematografu Bratří Čadíků v Lanškrouně. Na český film, které nemám ráda, docela dobrý, myslela jsem, že bude hůř. Nijak mě to nenadchlo a ani neurazilo. Divákovi to ale zanechalo spoustu nezopdovězených otázek, což se mi ovšem nelíbilo: Co bylo s rodinou potom, proč se pan doktor nebránil ... Ale tři hvězdičky si to zaslouží. ()
Nemam (!) rada soucasnou ceskou kinematografii. Nevinnost zase nevybocila z nekterych uz charakteristickych schemat - jako jsou napr. interpretace lidskych osobnosti v temer vyhradne negativnich rysech - i posledni lidsky andel Annny Geislerove se nakonec -jak jinak- ukaze byt nicim jinym nez zakomplexovanou nevrazivou chudinkou. PROC cesky film nezna hodnoty jakymi jsou laska, dobro, krasa? Proc vyhradne spina, hloupost, agrese a vulgarita? Vadi mi, ze svym hyperrealismem predestira divakovi radoby pravdivy pohled na "ten zivot" - ne, diky, zivot vedeme jiste bohatsi a krasnejsi, nez jak se nam soucasni filmovi interpeti snazi nastinit. Chybi mi take smysl pro hlubsi vrstvy a alegorii. ()
Související novinky
Hřebejk v Hlavní soutěži 48. MFF Karlovy Vary
Do hlavní festivalové sekce čítající sedm světových a sedm mezinárodních premiér se s novými snímky vrací šest režisérů, z nichž dva si v nedávné minulosti z Karlových Varů odnesli Křišťálové glóby… (více)
Tak přesně tímto směrem by se měly české filmy ubírat. Naprosto výborně zvládnutá filmařina. Jeden z mála filmů, který ve mně zanechal opravdu hluboký dojem a vyvolal spousty emocí i hodně dlouho po shlédnutí. Nevinnost se mi skutečně zaryla hluboko pod kůži a i to považuji za známku kvality. Musím přiznat, že po prvním shlédnutí jsem si říkal, že se jedná o dobrý film, ale Kawasakiho růži nepřekonal. To jsem se ale spletl. Podíval jsem se podruhé, potřetí... a najednou jsem viděl, co jsem předtím neviděl a cítil, co jsem předtím necítil. Jarchovský skvěle vytvořil scénář a je vidět, že se na něm pracovalo velmi dlouho, protože je promyšlený do nejmenších detailů. A to se dá vlastně říct o celém filmu. Nic není odfláknuté a je zpracované skutečně pečlivě. Chválím i výběr herců. Hlavně Geislerová zvládla svou roli na jedničku a Českého lva získala zaslouženě. Zapomenout nemůžu ani na Vetchého, znova ukázal svou schopnost pefektně se vcítit do role. Životem zkoušeného Láďu v podání skvělého Hynka Čermáka ani komentovat nemusím. Pochválit ale zaslouží i Zita Morávková a Anna Linhartová. Co mě překvapuje, je rozhořčení některých diskutujících nad údajně zbytečnou vysvětlovací scénou Geislerové. Ta mi právě z celého filmu přišla jako nejsilnější moment a nebýt jí, film by určitě neměl takovou katarzi jakou má. Všem doporučuji podívat se na film ještě jednou, je hodně zvláštní sledovat Geislerovou i ostatní v některých scénách, když už víte o co vlastně jde. Člověk zkrátka pochopí, že tento film si určitě pozornost zaslouží. Zapomenout samozřejmě nesmím ani na vynikající soundtrack Vladivojny, který filmu taky hodně pomohl, to byl od Hřebejka skvělý tah. A dokonalou kameru Martina Šáchy zbožňuju. Když tak nad tím vším uvažuju, není asi nic, co by mi na Nevinnosti nějak vadilo. ...................................... Tady jsi mi řek ty krásný slova... o neubližování. Pamatuješ? A o zodpovědnosti a o břemenu, který na sebe musíš vzít. Vzpomínáš? Že jsi to sice chtěl změnit, ale že to nejde, protože Milada s tebou čeká Terezku a rozvádí se s Láďou. A že tobě nezbývá nic jinýho než se zachovat jako rytíř, jako pravej chlap a zůstat s ní, i když tě to bude stát život se mnou. Mně bylo čtrnáct… A pak jsi šel k ohni a hrál jsi na kytaru a já jsem tě slyšela a nemohla jsem ani brečet, nic... A pak jsem si ale řekla, že se to nestalo, že to prostě nepřijímám, že to neexistuje, že to není pravda. A že budu dělat všechno, tak jako předtím, když jsme byli spolu. A ty jsi to připustil. Spali jsme spolu dál. Na hlídce, v chatě, a znova… Říká se tomu loučení..? Nechtěl jsi mi patrně ublížit a rozmnožovat utrpení. Třeba jsi čekal, že sama nějak uhasnu, dohořím… Ale ty jsi vůbec nevěděl, že se miluješ s člověkem, kterej je odhodlanej úplně ke všemu. Jsi propustnej jako síto a rejžuješ takový zlatinky zážitků a bojíš se smrti, já ne. Možná sis dokonce myslel, že mi pomůžeš na vlastní nohy. Koneckonců to vlastně děláš dodnes, pomáháš lidem chodit. Akorát někdy jim musíš ty kosti napřed zlámat, aby se nakonec rozběhly. A všechny ty roky, každej den a každou noc jsem si přála, aby jsi opustil Miladu a Terezu a aby jsi byl se mnou, aby se jim něco hnusnýho stalo, aby nebyly a ty jsi moh bejt se mnou. A ty jsi mě nechal, aby mě navštěvovaly tyhlety hnusný myšlenky, ty jsi mi vůbec nepomohl. Ty se miláčku neumíš rozcházet, viď? Je to tak těžký a ty přece nechceš nikoho trápit. Nechceš o nic, o nikoho přijít. Ale umíš naslouchat, to je tvoje velká výhoda. A taky jsi hravej, ale prohrávat neumíš. Jsi dítě štěstěny, zatím… Po pěti letech to přestalo. Úplně přesně si pamatuju, kdy se to stalo. Byl teplej říjnovej den, podobnej jako je dnes. Sestra mě poprosila, jestli bych neodvedla Terezku do školky. Kdyby věděla, na co jsem myslela. Kdyby tušila, co mě napadá, když vodím vaše dítě do školky. Bylo zvláštní ticho a prázdno, jako by se všichni běželi přede mnou někam schovat. Jako bych byla nakažena nějakou nakažlivou chorobou. A pak mi došlo, že nežiju svůj život a že ty nejsi můj muž. A že jediný, co můžu udělat je pokání. Vykašlala jsem se na medicínu, dávala jsem krev, chodila jsem roznášet jídlo nemohoucím, šila jsem panenky pro UNICEF a spala s klukama, co je neměl nikdo rád. Odešla jsem i z divadla a začala jsem hrát po špitálech, nemocnejm dětem, nemohoucím, postiženejm a umírajícím dětem. Hrála jsem na místech, kam by se všichni báli vstoupit a dělala jsem tam kašpárky a srandičky. Já odjakživa zbabělec jsem viděla tolik trápení. Troufnu si nepokorně říct, že ve zmírňování utrpení žačka překonala učitele. Ale říkala jsem si, že každým takovým dnem odčiňuju mikroskopickej kousek mojí viny. Pak onemocněl táta a já jsem div neměla radost z tohodle novýho úkolu. Že můžu utírat nos a vodit na procházky člověka, pro kterýho jsem byla jenom jedno velký zklamání. Kterej mnou pohrdal… Jenom já jsem totiž věděla, že mnou pohrdá právem… Já jsem si pak uvědomila hroznou věc. Že to všechno je jenom taková maska, taková kulisa. A že ten pravej, jedinej důvod pro celou tu trýzeň je úplně jinej. Já jsem to dělala všechno jenom proto, abych mohla bejt s tebou, abysem mohla bejt u tebe. To mě vyživovalo, to mě drželo při životě. Tomáši, nikdo tě nezná tak jako já. Já znám každý tvoje gesto, každej tvůj výraz, rozeznávám tón každý intonace. Poznám kdy lžeš, kdy něco skrýváš, kdy hraješ a kdy seš to opravdu ty. Patnáct let nedělám nic jinýho, než že se do tebe dívám. Milada vůbec neví s kým žije, ale to je štěstí, to je dar. Přede mnou se neschováš. Ale ty bys mě nezradil, že ne? .................................... Pro mě osobně jeden z nejlepších českých filmů vůbec! 95% () (méně) (více)