Reklama

Reklama

Říkává se, mrtvý už neublíží, živých se máme bát. A přece se v tomto detektivním příběhu objeví, aby způsobil smrt... Televizní film z roku 1966 vznikl podle první detektivní povídky Hany Proškové. V ní se v české detektivní literatuře poprvé objevila dvojice – kriminalista Vašátko a jeho přítel malíř Horác. Detektivní povídky české autorky se staly doslova pojmem. Přinášejí vtipné zápletky a překvapivá řešení. Podívejme se dnes tedy na ten první příběh, kterým to všechno začalo. Na dovolené v horské chatě kdesi v pohraničí je zavražděn Horácův známý, malíř Štěpán (M. Macháček). Kdo však mohl mít k činu motiv? Komu byl muž natolik nepohodlný, že jej musel odstranit? Tajemství se možná skrývá v obraze, který je vyvěšen v hospodském výčepu. A je výjev na obraze skutečně tím, čím se zdá být na první pohled? V chatě se Horác (V. Voska) sešel nejen se Štěpánem, ale i jeho bývalou láskou Emkou (M. Drahokoupilová) a jejím současným mužem (V. Ráž), malování se věnuje i hostinský Šíma (F. Krůta) a podezřelá je i manželská dvojice výletníků (Z. Procházková a V. Bouška). (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Vražda malíře sebou přinese nejen plejádu známých tváří a jakžtakž dobrých hereckých výkonů, ale i poněkud divný příběh a hlavně nevyváženou kvalitu. Některé pasáže jsou zajímavé, má to i v určitých momentech slušnou atmosféru, ale zároveň to bylo na můj vkus až moc ukecané a místy nudné, přiznám se, že jsem u toho málem usnul a žádné super finále se nekonalo. Inu ne všichni převaděči měli čisté úmysly – ten přemalovaný obraz byl mnohem lepší, než zbytek sbírky zavražděného a to nejsem žádný znalec a milovník umění…Obyčejný průměr a to hlavně díky hercům a herečkám. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Proč má měsíc fajfku?...I naivita může být někdy rafinovaná... " V první z televizních inscenací podle povídek Hany Proškové mě ani tak nezaujali představitelé dvojice "vyšetřovatelů" (tedy Horác ztvárněný Václavem Voskou a kriminalista Vašátko v podání J. Holého - ten mi byl dokonce dost nesympatický), ale Miroslav Macháček v pro něj typické postavě excentrického malíře Nováka. Kdykoliv se objeví na scéně, je živo. Jinak mi ale tahle inscenace připadala taková "bez chuti a bez zápachu". ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

(Asi spoilery.) Naivnímu provedení závěrečného odhalení odpovídá po obsahové stránce výslovné zdůvodnění, že Štěpán chtěl svým poťouchlým žertíkem přimět vraha jeho přítele, aby se přiznal. To jako vážně? (Že to vůbec nepasuje k postavě, je ten nejmenší problém.) Jde o snadno přehlédnutelný lapsus, zajímavo ovšem je, že zobrazení tzv. narušitelů státních hranic apriori jako zločinců, nepoctivců či alespoň potížistů frčí v kriminálce i v těsně předjarním roce 1967 (podle předlohy jen o rok starší), o převaděčích nemluvě. Naštěstí to vše překrývá docela slušně nastrojená hustá atmosféra, inkriminovaný obraz skutečně působí jako hlodavá záhada a navíc je tento černobílý film točen s estetickým zaujetím, takže se lzre kochat celou řadou záběrů. Neříkám, že originálních, ale pěkných. Zaujetí čiší i z tria Macháček, Voska, Drahokoupilová, z nějž každý svým projevem pozvedá scénář z banality. Na průměrnou televizní kriminálku tedy docela dost důvodů k zhlédnutí. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československý televizní film natočený podle stejnojmenné detektivní předlohy H. Proškové zabývající se vraždou malíře Štěpána Nováka (M. Macháček). Tento výstředně vystupující a provokativně se chovající umělec pozval do hospody v neznámé zapadlé pohraniční obci své přátele, aby s nimi po letech navázal kontakt a aby jim ukázal nadějnou malířskou tvorbu tamějšího hostinského Šímy (F. Krůta). Během úvodního bujarého večírku se divák může seznámit se všemi postavami, kteří tvořili Novákovo okolí a tento okruh podezřelých představoval manžele Tomanovi (Z. Procházková a V. Bouška), kteří plánovali nelegální přechod státní hranice, dále Novákovu bývalou partnerku, okouzlující Emku (M. Drahokoupilová) s jejím manželem, nudným normovačem Bayerem (V. Ráž) a především jeho přítele malíře Horáce, který se nejvíce zasloužil o vypátrání pachatele a jehož ztvárnil jako vždy noblesní V. Voska. Vyšetřování Novákovy smrti se ujal kriminalista v podání J. Holého, jenž i přes jeho nesporné detektivní nadání nebyl schopen vraha dopadnout, neboť klíč k odhalení pachatele spočíval v neobvyklém Šímově obrazu, který na sebe poutal pozornost především zobrazením měsíce s dýmkou. Právě tento detail natolik zapůsobil na mistra Horáce, že díky svým znalostem výtvarného umění, pochopení Novákova malířského stylu a dedukčnímu uspořádání souvislostí sahající do minulosti odhalil motiv a totožnost pachatele. Ve vedlejších rolích se objevila mladá D. Syslová jakožto Šímova dcera a mladík M. Masopust coby její nápadník, který se ke své milé nechoval zrovna příkladně. Detektivní film Z. Kubečka hodnotím jako mírně nadprůměrnou kriminálku, jejíž hlavní devizy spatřuji v kvalitním hereckém obsazení a také v zajímavě napsaném příběhu, přičemž divák je stěží schopen určit identitu pachatele dříve, než mu to dovolí scénář. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Slabší kousek. Televizní adaptace kriminálních případů Hany Proškové bohužel dávají za pravdu rčení, že není všechno zlato, co se třpytí. Měsíc s dýmkou je jedna velká žvanírna, které schází jak napětí, tak fantazie. Galerie obskurních postav a postaviček všelijak pokřivených charakterů, z nichž za pozornost stojí především Macháčkův excentrický malíř, navíc podléhá kašírované ideologii, takže celek víc než svěží díla "zlatých šedesátých" připomíná spíš mizerné filmy z padesátých let. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (7)

  • Horác (Václav Voska) nosí snubní prsten, ale podle knihy je svobodný mládenec. (sator)
  • Inspirováno případem Huberta Pilčíka. Bydlel v rodinném domě v Senci, kde měl velmi dobrou pověst. Byl známý jako bylinkář a milovník přírody, přivydělával si jako převaděč přes státní hranici do Německa. Vraždy páchal v letech 1948–1951. Celkem byl usvědčen z pěti vražd, ale obětí bylo pravděpodobně více. Po zatčení spáchal sebevraždu. (sator)
  • Rozhlasový přijímač v hospodě je francouzský Excelsior 52 z let 1951/1952. Designově identický přijímač se však objevil i pod názvem Rudá hvězda 54 o několik k let později v ruském provedení. (sator)

Reklama

Reklama