Měsíc s dýmkou

Vražda malíře sebou přinese nejen plejádu známých tváří a jakžtakž dobrých hereckých výkonů, ale i poněkud divný příběh a hlavně nevyváženou kvalitu. Některé pasáže jsou zajímavé, má to i v určitých momentech slušnou atmosféru, ale zároveň to bylo na můj vkus až moc ukecané a místy nudné, přiznám se, že jsem u toho málem usnul a žádné super finále se nekonalo. Inu ne všichni převaděči měli čisté úmysly – ten přemalovaný obraz byl mnohem lepší, než zbytek sbírky zavražděného a to nejsem žádný znalec a milovník umění…Obyčejný průměr a to hlavně díky hercům a herečkám. (30.10.2020)

"Proč má měsíc fajfku?...I naivita může být někdy rafinovaná... " V první z televizních inscenací podle povídek Hany Proškové mě ani tak nezaujali představitelé dvojice "vyšetřovatelů" (tedy Horác ztvárněný Václavem Voskou a kriminalista Vašátko v podání J. Holého - ten mi byl dokonce dost nesympatický), ale Miroslav Macháček v pro něj typické postavě excentrického malíře Nováka. Kdykoliv se objeví na scéně, je živo. Jinak mi ale tahle inscenace připadala taková "bez chuti a bez zápachu". (26.02.2018)

(Asi spoilery.) Naivnímu provedení závěrečného odhalení odpovídá po obsahové stránce výslovné zdůvodnění, že Štěpán chtěl svým poťouchlým žertíkem přimět vraha jeho přítele, aby se přiznal. To jako vážně? (Že to vůbec nepasuje k postavě, je ten nejmenší problém.) Jde o snadno přehlédnutelný lapsus, zajímavo ovšem je, že zobrazení tzv. narušitelů státních hranic apriori jako zločinců, nepoctivců či alespoň potížistů frčí v kriminálce i v těsně předjarním roce 1967 (podle předlohy jen o rok starší), o převaděčích nemluvě. Naštěstí to vše překrývá docela slušně nastrojená hustá atmosféra, inkriminovaný obraz skutečně působí jako hlodavá záhada a navíc je tento černobílý film točen s estetickým zaujetím, takže se lzre kochat celou řadou záběrů. Neříkám, že originálních, ale pěkných. Zaujetí čiší i z tria Macháček, Voska, Drahokoupilová, z nějž každý svým projevem pozvedá scénář z banality. Na průměrnou televizní kriminálku tedy docela dost důvodů k zhlédnutí. (09.06.2018)

Československý televizní film natočený podle stejnojmenné detektivní předlohy H. Proškové zabývající se vraždou malíře Štěpána Nováka (M. Macháček). Tento výstředně vystupující a provokativně se chovající umělec pozval do hospody v neznámé zapadlé pohraniční obci své přátele, aby s nimi po letech navázal kontakt a aby jim ukázal nadějnou malířskou tvorbu tamějšího hostinského Šímy (F. Krůta). Během úvodního bujarého večírku se divák může seznámit se všemi postavami, kteří tvořili Novákovo okolí a tento okruh podezřelých představoval manžele Tomanovi (Z. Procházková a V. Bouška), kteří plánovali nelegální přechod státní hranice, dále Novákovu bývalou partnerku, okouzlující Emku (M. Drahokoupilová) s jejím manželem, nudným normovačem Bayerem (V. Ráž) a především jeho přítele malíře Horáce, který se nejvíce zasloužil o vypátrání pachatele a jehož ztvárnil jako vždy noblesní V. Voska. Vyšetřování Novákovy smrti se ujal kriminalista v podání J. Holého, jenž i přes jeho nesporné detektivní nadání nebyl schopen vraha dopadnout, neboť klíč k odhalení pachatele spočíval v neobvyklém Šímově obrazu, který na sebe poutal pozornost především zobrazením měsíce s dýmkou. Právě tento detail natolik zapůsobil na mistra Horáce, že díky svým znalostem výtvarného umění, pochopení Novákova malířského stylu a dedukčnímu uspořádání souvislostí sahající do minulosti odhalil motiv a totožnost pachatele. Ve vedlejších rolích se objevila mladá D. Syslová jakožto Šímova dcera a mladík M. Masopust coby její nápadník, který se ke své milé nechoval zrovna příkladně. Detektivní film Z. Kubečka hodnotím jako mírně nadprůměrnou kriminálku, jejíž hlavní devizy spatřuji v kvalitním hereckém obsazení a také v zajímavě napsaném příběhu, přičemž divák je stěží schopen určit identitu pachatele dříve, než mu to dovolí scénář. (26.07.2019)

Slabší kousek. Televizní adaptace kriminálních případů Hany Proškové bohužel dávají za pravdu rčení, že není všechno zlato, co se třpytí. Měsíc s dýmkou je jedna velká žvanírna, které schází jak napětí, tak fantazie. Galerie obskurních postav a postaviček všelijak pokřivených charakterů, z nichž za pozornost stojí především Macháčkův excentrický malíř, navíc podléhá kašírované ideologii, takže celek víc než svěží díla "zlatých šedesátých" připomíná spíš mizerné filmy z padesátých let. (14.05.2017)