Reklama

Reklama

Říkává se, mrtvý už neublíží, živých se máme bát. A přece se v tomto detektivním příběhu objeví, aby způsobil smrt... Televizní film z roku 1966 vznikl podle první detektivní povídky Hany Proškové. V ní se v české detektivní literatuře poprvé objevila dvojice – kriminalista Vašátko a jeho přítel malíř Horác. Detektivní povídky české autorky se staly doslova pojmem. Přinášejí vtipné zápletky a překvapivá řešení. Podívejme se dnes tedy na ten první příběh, kterým to všechno začalo. Na dovolené v horské chatě kdesi v pohraničí je zavražděn Horácův známý, malíř Štěpán (M. Macháček). Kdo však mohl mít k činu motiv? Komu byl muž natolik nepohodlný, že jej musel odstranit? Tajemství se možná skrývá v obraze, který je vyvěšen v hospodském výčepu. A je výjev na obraze skutečně tím, čím se zdá být na první pohled? V chatě se Horác (V. Voska) sešel nejen se Štěpánem, ale i jeho bývalou láskou Emkou (M. Drahokoupilová) a jejím současným mužem (V. Ráž), malování se věnuje i hostinský Šíma (F. Krůta) a podezřelá je i manželská dvojice výletníků (Z. Procházková a V. Bouška). (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Z psychologického hlediska na tom byli jako krysy v bubnu!" Pro našice již asi pamětnická klasika televizní detektivky, která ale až do nedávné reprizy na ČT nebyla dlouho k sehnání. Drobné slabiny v podobě nevýrazných (některých) vedlejších figurek občas zaškrípou, nebo těch repriz již pro mne bylo moc, abych si zachoval bezvýhradné nadšení... nicméně dobře budovaná temná atmosféra v některých scénách opět na mne zapůsobila. Stejně jako Miroslav Macháček v postavě výstředního malíře... ty jeho svérázné hlášky jako odpověď na otázku, co se tady změnilo, ,,tady někdo ztratil glanc" nebo homosexuální úchylky v opilosti k Horáci (Voska), pro podobné role se prostě tenhle podivínský herec narodil.. Kameraman občas k tomu stylizoval pěkné záběry na záhadný obraz nebo zádumčivého Václava Vosku coby amatérského vyšetřovatele vraždy. Spočátku mi Voska přišel v hlavní roli trochu méně výrazný, nicméně jeho fušování do řemesla zkušenému "kolegovi" (Holý) mne velice bavilo, při opětovném zhlédnutí zjišťuju, že do třetice si pak nejvíc užívám na první pohled trochu nenápadného Ferdinanda Krůtu, v překvapivé roli. Hlavně fantazie Hany Proškové se nezapře a tohle bude zřejmě nejlepší z filmových (televizních) adaptací jejich detektivních próz. Metoda odhalení vraha na základě analyzy uměleckých výtvorů pachatele i oběti – takhle osobitou možnost při řešení vraždy jsme neměli možnost vidět ani v slavném seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Povedené a originální! (80%) ()

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Páči sa mi, ako sa v námete odrazili od momentu, kedy sa objavili "pochybnosti" okolo obrazu zosnulého. Lenže mne po skúsenostiach s Proškovej tvorbou napadá jediná vec. Dobré nápady, horšia realizácia (čo môže byť dobou). Predlohy nepoznám, nečítal som, no sfilmovanie jej "nápadov" mi príde absolútne priemerné, i keď odhadnúť vraha v každom jednom jej príbehu, vôbec nie je jednoduché. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Slabší kousek. Televizní adaptace kriminálních případů Hany Proškové bohužel dávají za pravdu rčení, že není všechno zlato, co se třpytí. Měsíc s dýmkou je jedna velká žvanírna, které schází jak napětí, tak fantazie. Galerie obskurních postav a postaviček všelijak pokřivených charakterů, z nichž za pozornost stojí především Macháčkův excentrický malíř, navíc podléhá kašírované ideologii, takže celek víc než svěží díla "zlatých šedesátých" připomíná spíš mizerné filmy z padesátých let. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

(Asi spoilery.) Naivnímu provedení závěrečného odhalení odpovídá po obsahové stránce výslovné zdůvodnění, že Štěpán chtěl svým poťouchlým žertíkem přimět vraha jeho přítele, aby se přiznal. To jako vážně? (Že to vůbec nepasuje k postavě, je ten nejmenší problém.) Jde o snadno přehlédnutelný lapsus, zajímavo ovšem je, že zobrazení tzv. narušitelů státních hranic apriori jako zločinců, nepoctivců či alespoň potížistů frčí v kriminálce i v těsně předjarním roce 1967 (podle předlohy jen o rok starší), o převaděčích nemluvě. Naštěstí to vše překrývá docela slušně nastrojená hustá atmosféra, inkriminovaný obraz skutečně působí jako hlodavá záhada a navíc je tento černobílý film točen s estetickým zaujetím, takže se lzre kochat celou řadou záběrů. Neříkám, že originálních, ale pěkných. Zaujetí čiší i z tria Macháček, Voska, Drahokoupilová, z nějž každý svým projevem pozvedá scénář z banality. Na průměrnou televizní kriminálku tedy docela dost důvodů k zhlédnutí. ()

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Vražda malíře sebou přinese nejen plejádu známých tváří a jakžtakž dobrých hereckých výkonů, ale i poněkud divný příběh a hlavně nevyváženou kvalitu. Některé pasáže jsou zajímavé, má to i v určitých momentech slušnou atmosféru, ale zároveň to bylo na můj vkus až moc ukecané a místy nudné, přiznám se, že jsem u toho málem usnul a žádné super finále se nekonalo. Inu ne všichni převaděči měli čisté úmysly – ten přemalovaný obraz byl mnohem lepší, než zbytek sbírky zavražděného a to nejsem žádný znalec a milovník umění…Obyčejný průměr a to hlavně díky hercům a herečkám. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (7)

  • Horác (Václav Voska) nosí snubní prsten, ale podle knihy je svobodný mládenec. (sator)
  • Inspirováno případem Huberta Pilčíka. Bydlel v rodinném domě v Senci, kde měl velmi dobrou pověst. Byl známý jako bylinkář a milovník přírody, přivydělával si jako převaděč přes státní hranici do Německa. Vraždy páchal v letech 1948–1951. Celkem byl usvědčen z pěti vražd, ale obětí bylo pravděpodobně více. Po zatčení spáchal sebevraždu. (sator)
  • Rozhlasový přijímač v hospodě je francouzský Excelsior 52 z let 1951/1952. Designově identický přijímač se však objevil i pod názvem Rudá hvězda 54 o několik k let později v ruském provedení. (sator)

Reklama

Reklama