Atlas mraků

A studenti uměnověd mají o čem psát diplomky, diváci s otevřenou myslí co obdivovat a cynikové se čemu posmívat./// *Text obsahuje spoilery* Weavingův Old Georgie, který vypadal jako ďábelský vodník, mě zaujal ze všech postav nejvíce - a věřte, že je z čeho vybírat. Atlas mraků je masivním filmovým eposem, který nabízí nesmírně široké spektrum postav, časových období i myšlenek, ty ovšem nejsou tak hluboké, jak by se mohlo na první pohled zdát. I tak jsou však podány nebanálním způsobem a dialogy jsou oproti mému očekáváni prosty klišé. Perfektní jsou také prostřihy mezi jednotlivými liniemi, které na sebe navazují nejen slovem nebo tématem, ale i vizuálně (lodní plachta vs. můstek v Koreji). Maxima u mě však film nedosáhl, a to kvůli způsobu narace, kterou tvoří rychle se střídající fragmenty šesti příběhů - a nedovolí tak emocím, aby se plně rozvinuly./// Obávám se, že kina budou prázdná, ale to má alespoň jedno pozitivum - větší klid v sále na rozjímání o karmě, odvaze, arogantních kriticích nebo i přeplněných domovech důchodců, jejichž prostřednictvím se zbavujeme svých blízkých. A důchodcovská linie je nečekaně vtipná (kočka, útěk)./// Za nejlepší považuju příběh z Neo Soulu (je z něj hodně cítit Matrix: vizuálně i zápletkou - zase ta vzpoura), který by mohl být i základem skvělého celovečeráku, ovšem v tomto filmu jsou všechny linie propojeny a jedna by neexistovala bez druhé.../// A Hanks by měl začít hrát hrubá hovada, protože jeho spisovatel byl královsky zábavný a taky šokující (balkon). 75 %. [Kino] (12.11.2012)

Podobně éterické a s myšlenkovým přesahem jako například Fontána, či Tree of Life, avšak daleko méně povrchní. Zatímco v předešlých snímcích se režiséři až příliš nechávají ukájet svojí vlastní režijní precizností a křičí do světa "hele koukej jak jsem dobrej", tak bratři Wachowští jsou v rámci jak vizuální estetiky, tak dějové koncepce daleko střídmější a účelovější - tedy více pro diváka. Celek tak působí mnohem uchopitelěji, srozumitelněji a ve finále přehledněji. Vše dává smysl, vše krásně zapadá. Film o lásce. Na první pohled složitý, komplikovaný, osobitý, ve finále jednoduchý, dávající na odiv nejjednoduší prozaickou myšlenku. Scéna z Neo Soulu je vizuálně neuvěřitelně vizionářská. Jeden z vrcholů roku a v rámci "neo-art-filozofického" subžánru nejvyzrálejší příspěvek vůbec. (24.11.2012)

Námět i příběh jsou samy o sobě pozoruhodné. Scénář, režie, herci snesou obdobnou charakteristiku. Snaha zachytit podmíněnost toho, co se děje, a dohlédnout za hranice našich prognostických horizontů je navíc i zdravě propedeutická. Uznání zaslouží i zdrženlivý optimismus, který spojuje všech šest epizod. Ale divácky nejvíc mě zaujal střih, který virtuózně propojuje každou z epizod (potenciálních filmových povídek) do jednoho organického celku. Ukazuje se také, že má-li tvůrce co říci, dokáže skutečný filmový fanoušek-fajšmekr zareagovat. A to potěší ještě víc. (08.07.2017)

Toto je taká obrovská WTF absurdná záležitosť, že nemôžem dať menej ako 4*. Teda, mohol by som. Ale nemôžem. Prečo? Lebo som sa bavil. Čím? Všetkým. Je prítomného tak veľa kurióznych nápadov, že som sa nestíhal nudiť. Atlas mrakov som videl zatiaľ len raz a hoci som z neho pochopil maximálne 60%, relatívne dosť sa mi páčil a to pre jeho rôznorodosť. Ak by každý príbeh dostal celovečerný film, asi by to bola nuda, ale na malom priestore občasné klišé a zjednodušenosť neprekážajú. Áno, film je na jednej strane do značnej miery nepochopiteľný, avšak na druhej sú scenáre plné klišé a predvídateľnosti. Samotné zápletky sú, keď sa to tak vezme, veľmi jednoduché. Najviac sa mi páčila poviedka a Hugom Weavingom ako čertom žijúcim v džungli. Atlas mrakov mi pripomínal podstatne lacnejšie Krvavé husle z roku 1998: tiež ambiciózne, odohrávajúce sa v rôznych časoch, s množstvom až samoúčelne hviezdne obsadených postavičiek. (25.12.2016)

Wachovští opět naservírovali originální film, který prostě nelze k ničemu přirovnat. Když se mě někdo zeptá o čem to bylo, nebudu mu schopen dát uspokojivou odpověď a rozhodně ne stručnou. Propojení jednotlivých příběhů bylo znatelné, ale nepřišlo mi až tak zásadní. Nicméně se mi hodně líbilo to deformování informací a odkazů jednotlivých postav. Např, když se hláška o nepodrobení se zločinnému týrání z komické linie o důchodcích stane symbolickou větou vzpoury jídlonošky ve sci-fi budoucnosti. Žádný z příběhů nenudí, přesto nejradši jsem měl ten o útěku z domova důchodců a ten o jídlonoškách. Bohužel vzhledem k tomu kolik tam toho je se nedostaví nějaká extra katarze. Spíše jen touha si o tom pokecat, jestli jste to pochopili dobře a něco vám neuniklo. Rozhodně mě ještě žádný film takovou silou nenavnadil k tomu, abych si přečetl knižní předlohu. (03.01.2013)