Kára plná bolesti

Kára plná bolesti odkazuje v první řadě k bolesti dvou našich hrdinů. Jak jinak si vysvětlit, že obyvatelé vesnice nebyli vystaveni žádným dobře známým represím ze strany nacistů. Vlastně až na bídu to místy vypadalo idylicky. Místní se sázejí, baví se a u toho věří v zaslíbenou zemi. A ani o té netuší, že existuje. Jedinou skutečnou bolest tedy zažívá Jakub a Maja, kteří jsou všude nechtění a de facto bezdomovci. Až konec trochu naznačil skutečnou krutost války, ovšem to zobrazení působilo dost žalostně v ostrém kontrastu s tím, že až do té chvíle si lidé žili docela pěkně. Snad jen za herecké výkony si film zaslouží hvězdy a ten děsivý konec právě v rozporu s dosavadním průběhem děje. (05.05.2021)

Film z čeledi slovenského magického realismu, tedy mně aspoň připadá, že má nějaký společný kořen s filmy E. Havetty, Š. Uhra či J. Jakubisky - takové to, míšení reality, poetičnosti a mýtu. Oba hlavní hrdinové by bez problému zapadli mezi Havettovy Ľalie poľné - outsidery společnosti, kteří se zde motají jak v začarovaném kruhu. Skvěle vykreslená maloměstsko-venkovská společnost ve slovenskom štátě, kde již doléhá blížící se fronta, která rozkládá již tak oslabenou pospolitost. Skvělá Z. Studénková v roli kurvičky, kterou nelze soudit. Ba i E. Vejmělková, kterou jsem měl jen za hezkou tvářičku (a stejně hezké tělíčko) z nějakých těch Básníků a Fontán pro Zuzanu, zde hraje velmi dobře. Závěrečné bombardování sice vypadá nesmyslně, ale ve válce se nesmyslné věci dějí. Spíše jej zde ale autor používá jako zcela mytický úder Osudu. Úder, který uzavírá osudy všech postav, a který osvobozuje (?) přeživšího hrdinu. Velice působivý film s velice působivou hudbou. (06.01.2013)

Pri sledovaní slovenských filmov spravidla trpím. Tak si prajem vidieť niečo výnimočne dobré, a stále nič. Dvaja herci sa celý film snažia, niečo by aj zahrali, ale niet čo. Dej sa točí na mieste, ako kolesá zapadnutého auta. Vo filme je veľa kŕča a silenosti. Vyniká v tom Vilma Jamnická, ktorá ako by vypadla z nejakého Jakubiskovho filmu. Záver všetkému nasadzuje korunu, pretože je nezvládnutý logicky, ani technicky. Mohol by som vyzdvihnúť kameru, hudbu alebo niektoré scény. Ale načo? Na štyri hviezdičky to nevytiahnem, ani s károu plnou pramenitej vody. (16.12.2010)

Normalizacia v roku 1985 v byvalom Ceskoslovensku zarezavala do vsetkych oblasti zivota spolocnosti /politika, radio, televizia, noviny, kultura/ a tak sa tocili taketo nicnehovoriace priemerne filmy. Marian Geisberg este celkom vedel hrat, a Zdena Studenkova bola fajn, ale inak sa nic nedeje a nuda dostala neprirodzene vela priestoru. Nic nehovoriaci normalizacny priemer, po ktorom sa pravom zem zlahla hned po natoceni. 50 % (14.04.2015)

Ničnehovoriaca koláž príbehov postavičiek, ktorým sa akoby nechce žiť. Všetci sú otrávení, no túžiaci po šťastí. Všetci prešľapujú na mieste, v dedine, ktorá je naturalisticky vykreslená. Zaujme ešte jeden veľmi pekný hudobný motív dvoch priateľov žobrákov, ktorí sa nevedia i nechcú rozhýbať. Záver, ktorý nie je viac ozrejmený, myslím strojcu útoku, je čudný, no nejako to musel Párnický zapichnúť. (26.02.2019)