Jiná země

Zajímavý počin na poli indie sci-fi snímků, z něhož vás pravděpodobně uhrane jen ta myšlenka "druhé Země", která nabízí pár podnětných "co kdyby" otázek k zamyšlení. Ovšem téma není rozpracované do míry, aby uspokojilo srdce sci-fi fanoušků, jako například u stylově velmi podobného Pozemšťana, a lidská linie je zase příliš předvídatelná a klišovitá, aby tak nasytila i milovníky silných příběhů. Vše ostatní je průměrně zrežírované, natočené a zahrané lidské drama. Některé emocionální scény dokonce vyvolají spíše nechtěný smích, než kýžené dojetí. (09.11.2011)

Ztráta. Bezbřehý smutek a spalující hněv. Sebevražda. Krása. Hudba. Harmonie. Zlomená synchronicita. Vykoupení. Nalezení sebe sama. Platónova alegorie jeskyně. Filozofie. Věda. Mystika. Ten film mi vyrazil dech. Teď ve filmových termínech: rozhodně jeden z nejlepších scénářů, které jsem měl to štěstí vidět zfilmované, vynikající režie. Pro mě dodnes neznámá herečka Brit Marling (mimochodem spoluautorka scénáře) mi v každé scéně lámala srdce, v jejím výkonu si nepamatuji jediný falešný tón. Zdatně sekundující William Mapother jako zlomený hudební génius. Brilantní film, který, jakmile se mi proleží v hlavě, bude velice pravděpodobně putovat mezi mé nejmilejší. Dejte mi jeden takový film ročně a zbytek filmové produkce si můžete nechat. 100% P.S.: Jak píše kolega Radek99, abyste si tenhle film plně užili a docenili, musíte být při sledování maximálně citliví a otevření. A přemýšlet. (18.01.2015)

Another Earth, to je nevlastní sestřička Melancholie se špetkou Kontaktu, která neměla peníze na šaty, a proto byla natočena naprosto ohyzdnou ruční kamerou. Ale i diamant, byť leží na dně popelnice, je krásný... No, dost bylo metafor, nyní k věci - sám se podivuji nad tím, co se mi může zalíbit. Tento film mě zaujal od samého začátku a ačkoliv o nic světoborného rozhodně nejde, dokázal si mě získat. Je to vlastně takové lehce abstraktní malé drama, kde daný sci-fi prvek je pouze jakousi absurdní okolností a zároveň prostředkem k názornému projevu emocí hlavních hrdinů, jejichž životy se značným množstvím smutných náhod propletly. A to je ostatně primárním úkolem dramatu, ne? Brnkat na emoce jako na struny kytary - efektivně a elegantně tak, aby to divák nepoznal a o to víc byl výsledkem učarován. (06.12.2011)

Psychologické filosofující drama pro velmi trpělivého diváka. 1) Námět na půlhodinovou povídku roztáhl ve svém filmovém debutu 32letý režisér, koproducent, kameraman a střihač Mike Cahill na trojnásobek, aniž dodal větší výpovědní hodnotu. Výsledkem je nuda a nuda. Zřejmě nejsem onen citlivý a otevřený divák, jemuž je podle Radka99 film určen. 2) Psychologické drama s fantaskním prvkem nemá se sci-fi příliš společného, jak ostatně naznačuje i totální ignorance fyzikálních a dalších přírodních zákonů pokud jde o sesterskou planetu Zemi 2. (20.03.2014)

Film jsem si rozdělil na dvě půlky. V té první jsem byl nadšen z toho, že nápad dvou Zemí je podporován slušným emocionálním a morálním příběhem, v té druhé mě mrzelo, že "sci-fi rovina" (časté záběry nebe hodně matou) je pořád tolik upozaďována na úkor lidských trablů. Po dlouhé době musím ocenit umění vyprávět především obrazem a hudbou, víc než kdy jindy působí pojetí kamery přirozeně a díky tomu dvě Země zcela přijatelně. Chci ovšem pokračování. (31.10.2011)