Vyměřený čas

Škoda. Výpadky základnej logiky by mi nevadili, keďže je to z filmárskeho hľadiska úplne v poriadku. Justin je sympaťák, Amanda je nečakane sexy, ich vzájomná chémia funguje bez problémov, káry majú dobrý zvuk, tempo je dobré, akcie tak akurát. Bohužiaľ, tá naivná (ba až stupídna) anarchisticko-ľavičiarska ideová rovina je taká výrazná, že mi už zhruba od polovice prerážala akýkoľvek iný divácky zážitok/pôžitok. Proste ma to sralo. (21.01.2012)

Chytrá jednoduchá hyperbola posouvající současný komoditní fetišismus a darwinisticky pojatý kapitalismus ad absurdum. Navíc film ironizující vlastní nemožnost vykročit ze zavedených mantinelů showbyzu. Niccol však těch několik atrakcí (bondovské citace, Bonnie a Clyde romantika, dystopické bijáky) nikdy neklade před samu myšlenku boje proti nespravedlivému systému, v němž majetní těží (ontologické) bohatství vykořisťováním bezbranných. Některé teze zavánějí tím, že Niccol četl Badiouovu Komunistickou hypotézu a upravil ji pro potřeby hollywoodské podívané (tzn. nedovolil si zajít tak daleko, ale svědomitě tam nakročil - viz vynikající závěr). Film je plný děr v logice i motivaci, scénář je velmi nevyrovnaný, střih a kamera poněkud bezzubé, ale celek působí jako příjemný impulz k zamyšlení nad stavem současné společnosti a utopickou povahou systému. Právě tohle dělá z In Time pozoruhodný a vyčnívající titul v současném hollywoodském pelotonu, i když ne zrovna titul bezchybný a hodný bezbřehého nadšení. (70%) (24.10.2011)

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)

Nejlepší je tu ten nápad, naštěstí dost dobrej, aby to utáhl. Nejenom, že díky němu je prostor pro řadu super scének, ale má něco do sebe i po stránce trochu víc...jaksi... filozofický... I když to není až zas tak horký. Trpí to klasickým syndromem originality, co se v první polovině vyčerpá a teď se neví, co s tím dál dělat, takže se zvolí nějakej vyzkoušenej postup (honička). Jinak Timberlake je očividně jeden z mála zpěváků, co to zkusí s filmem a totálně nepohoří (Madonna, Mariah Carey). Nemám nijak v lásce Amandu Seyfried, ale tady je OK. Cillian Murphy tu ovšem jasně vládne a je tak ultra-cool, že kdyby to bylo celý o něm a Timberlake tam třeba jen někde mezi komparzem zakašlal a umřel, nevadilo by mi to. (28.09.2012)

Andrew Niccol má na svém kontě dva superbijáky, Obchodník se smrtí a především Gattaca mě dokázali nadchnout a když k tomu přidám i jeho práci na scénáři Truman Show, jsou jeho zásluhy v mých očích mimořádně vysoké. Simone sice nebyl film, o kterém by se dalo hovořit v superlativech, ale pořád šlo o velmi slušnou a jednoznačně nadstandardní záležitost. Vyměřený čas je naproti tomu po všech stránkách sešupem kvality, jaký se vidí jen málokdy. Zvlášť bolestně to vynikne ve srovnání se žánrově i tématicky spřízněnou Gattacou. Gattacu bych označil za kultivovaný a chytrý kousek, tohle je banální plytká hollywoodština bez špetky logiky, kde se plně shodnu v hodnocení i komentáři např. s Radkem99. Pravda, je to natočené v rychlém tempu a s nezpochybnitelným režijním profesionálním standardem, má to, nechci říct, kvalitní, ale aspoň pohledné herce v hlavních rolích, já tomu tedy se zamhouřenýma očima druhou hvězdičku nechám, především s ohledem na Niccolovy předchozí zásluhy. Ale opravdu s těžkým srdcem, protože ten film je prostě, řečeno na plná ústa, blbej. Celkový dojem: 30 %. (17.12.2016)