Diktátor

Tak tohle byl filmový zážitek na hodně dlouhou dobu. Na základě zkušeností s filmy Borat a Bruno jsem čekal od Sachi Barona Cohena prakticky cokoliv, ale že mě takhle pobaví a zaujme i na potřetí, to jsem opravdu nečekal. Dokonce mám i pocit, že z onoho trojlístku výrazných Cohenových filmů je Diktátor tím nejzajímavějším, nejvtipnějším a nejatraktivnějším filmem. Každopádně je to jízda hned od začátku, kdy se jeden z pacientů v Aladeenově zemi dozvídá, že je HIV Aladeen, ale to je teprve začátek, film nabízí mnoho skvostných scén, například scéna v helikoptéře byl jeden velký vtipný úlet, stejně tak se pro mě stává nezapomenutelnou i scénka, v níž Aladeen objeví kouzlo sebeuspokojení, useknutá hlava mrtvého černocha byla taky fajn a zabodovala u mě i scénka s porodem, a takhle bych mohl pokračovat dál. Zkrátka je zde jedna skvostná vtipná scénka za druhou a nevěděl jsem, čemu se smát víc. Cohen zkrátka zase jednou uhodil hřebíček na hlavičku a já jsem mu to sežral i s navijákem. Nemám filmu absolutně co vytknout, královsky jsem se v kině bavil a filmu za to uděluji pět hvězd. (27.05.2012)

Všade v reakciách na Diktátora čítam o nekorektnosti. Zrejme sú ľudia už tak zblbnutí spôsobom podávania informácií o svete, že podľahnúc tejto propagande sami (v duchu orwellovského newspeaku) naskočili na médiami vnútený jazykový úzus toho, čo sa pokladá za nekorektné a čo nie. Vo vzťahoch, politike, spoločnosti. A keď si niekto z takto falošne naservírovanej, ale väčšinou uznanej korektnosti, utiahne, je za génia. Pritom je to obyčajná stredostavovská komédia. Upravená tak, aby sa drvivá väčšina kritikov, sčítaných intelektuálov i diváctva zhodla na jej výnimočnej podarenosti (napr. na genialite Aladinovho prejavu o demokracii a diktatúre). Naozaj? Ja som práve v týchto vtipoch nič nekorektné, dokonca ani objavné nevidel, len miestami humorne podané všeobecné spochybnenia, omleté v alternatívnych zinoch za posledných 20 rokov toľkokrát, že až. A nielen v nich. Skôr mi celok vyznel ako povrchné uťahovanie si z bulváru inou formou bulvárnosti, okorenenej vulgárnosťou. To však nekorektnosť nevytvára. Alebo zle čítam titulky Nového času, ktoré ma rovnako, ako tento film, dennodenne presviedčajú o tom, že umelci sú za peniaze schopní obriadiť kohokoľvek, filmové i športové ceny sú len otázkou ceny, aktivisti sú reálne veci nevnímajúci slabošskí nímandi, demokracia nefunguje (a keď áno je riadená len korporátnymi záujmami) a onanovanie je plnohodnotnou náhradou za sex . Isteže sa našli miesta, na ktorých som sa zasmial, ale porovnávať celok s Monty Pythonom mi príde dadaistickejšie než všetky vtipy z filmu. Kdeže komédia roka! Toto je čistý priemer, ideálny popcornový výrobok do multiplexových kinosál. (25.05.2012)

Já Sachovi hodně fandím a mnohokrát jsem se upřímně zasmál. Přesto to není absolutní zážitek, jako například z Borata. Celý film se veze na té nejtenčí hranici mezi vtipností a trapností a může za to zejména ohromná jednoduchost všech vtipů. Ty jsou velice přesně zacílené. Zároveň však velmi prosté a nenabízí toho příliš k domýšlení. Jakoby už takové trochu ohrané. Buď je vezmete nebo ne. Celý film je složený z vykonstruovaných scének, jejichž hlavní účel je vyplodit jakože kontroverzní či provokativní vtip. Jsou to situace, názory, hodnoty či vlastnosti, o kterých Sacha ví, že jsou v současnosti nekorektní. Tyhle provokace mě hodně baví. Zároveň je z nich ale cítit už taková vypočítavost. Každý tohle od Cohena očekává a chce se to od něj. Mám pocit, že už nejde tolik o provokaci, jako právě o zavděčení se cílovému publiku. Ale třeba si to jen namlouvám. Co mi chybělo nejvíce, byl onen pseudodokumentární styl Cohenových předešlých filmů. Chyběla mi ta iluze reality. Ta totiž ve spojení s Cohenovými provokacemi povyšovala celou záležitost výše. Jeho provokace totiž vyžadují okamžitou reakci osob, proti kterým je provokace určena. Jinak to nějak není ono a výsledek působí jaksi uměle. Diktátor je tak víceméně obyčejná hraná fiktivní komedie, která je výjimečná tím, že si bere na paškál něco, co si zasluhuje zesměšnit, ale hodně lidí se toho bojí. I Cohen však má své hranice a ví, co si může a nemůže k určitým skupinám dovolit. Například přestože Aladeen pochází očividně z islámského světa, samotný Islám zůstal až na drobné maličkosti zesměšnění ušetřen. (19.05.2012)

Pokud ten slizký židák ubere na olizování otylých, chlupatých análů, omezí se jen na rejdění v podpažní buši neholené mužatky a přitlačí na pilu tam, kde se ostatní přizdisráči jen vyděšeně dívají jinam, je schopen s lehkostí vyplivnout genitální taškařici, po které budou arabáši mnohem rychleji obohacovat uran, jeho rabín se mu bude snažit přišít zpátky obřízku a vykonverovat jej ze synagogy a Velký satan přemýšlet o poukazu zdarma do jednoho príma kubánského letoviska all-inclusive. Bravo. (12.06.2012)

„Budeš mať chlapca alebo potrat?“ Cohen potvrdzuje to, čo som si o ňom už dávno myslel. Že pod maskou vulgárneho kreténa je v skutočnosti inteligentný („Vy naozaj chcete vo svojej krajine občianske práva?“ – „Čo sú to občianske práva?“ – „To keď vám poviem, to sa ešte len budete smiať.“) a sčítaný človek, ktorý vie výstižne trafiť klinec po hlavičke (finálny monológ o demokracii, z ktorého medzi riadkami pred čoraz šokovanejším publikom vysvitne, že nech už je v USA momentálne čokoľvek, demokracia to asi nebude). A Usáma bin Ládin má cameo. Pretože v skutočnosti je samozrejme živý. Len sa s ním americká vláda dohodla na fiktívnej smrti. (10.02.2017)